Parta s rozevlátým lvem arén i muzikálů Pepou Vojtkem a mi(ni)strem verše, vtipu i nadhledu, komerčně úspěšným textařem i kapelníkem/ baskytaristou Milanem Špalkem, chystá novinky. Napřesrok chce „bořit“ další ledové arény, slibuje nové album… Dělat na něj slušné texty i geniální melodie není sranda. Mělo být si letos na cirkusové turné, ale kdo by hvězdy, co prodaly přes milion kusů alb, do něčeho nutil? Jsou sví páni a CD hotovo bude, až řeknou: „Může jít k lidem!“

Ale zpět k republikovému Turné Cirkus: Kabát si „stavil“ vlastní šapitó, zval do něj na tisíc lidí, vyprodával své hity. Vojtek měl vyšívaný cirkusový kabátec, nešetřil rozšafnými gesty, sebejistotou sobě vlastní ni silným hlasem; pro zpestření i razanci se chopil další kytary, souzvuk čtyř kytar byl síla! Termín „výprodejové“ se tak váže spíš k „undergroundovému“ zvuku show, neb bylo jasné: co jsme si mohli slibovat, to jsme dostali. A to asi dvě hodiny hitů silné razance/ melodického potenciálu, nezřídka ho pěl chorál publika. Většinu kousků jsme znali, prověřily je stovky hraní od vesnických zábav a klubů (i domácí teplický Knak) po naše nej haly a stadiony… U pultu zvukaře v cirkusovém stanu usedl spřízněný liberecký rocker Tomáš Hajíček, zpěvák proslulé tvrdé party Krucipüsk, autor „titulního“ Cirkusového stanu. Důležité pro fandy bylo, že Kabát nabízel kvalitní cirkusová trika s fajn image (klaun -lebka s červeným nosem) o velikostech dětských i dámských až po pánská XXL, čepice Kabát, odznáčky i stolní hodiny… Kabát. Marnotratné radosti, trofeje i vzpomínky na show s visačkou Made in kvalita/jistota.

Před koncertem slušně zaplněnému hledišti vyhrávala cirkusová dechovka, to nejlevnější i nejstylovnější, co Kabáti mohli nabídnout. Rozhlásek melduje mediální partnery, rádia a tak, do startu ve 20.00 zbývá asi 15 minut. Váhám, co bude za před kapelu, a zda vůbec? „Asi Slováci, písničku slovensky jsem ze stanu slyšela při zkoušení odpoledne.“ To mi hlásila známá, co bydlí v Hoteláku na Terase, a měla plochu bytu jako na dlani. „Už den před koncertem přivezla tři auta velký stan, půl dne to stavěli, dali si dost práce. Teď už chodí dost lidí, máte se na co těšit,“ hádala seniorka, o níž jsem se staral loni na podzim jako její klíčový pracovník v novém projektu Housing First pod Dobrovolnickým centrem v Ústí. Parta zabydlovala (dál zabydluje, včetně sociální pomoci na úřadech, oblečení, jídla a tak…) lidi bez domova do vhodných bytů. Dáma tehdy živořila v běžně dostupném starém bunkru na Střekově, kde ji vykrádali jiní bezďáci. Teď už se konečně o majetek ani bydlení nemusí bát…

Od stropu šapitó se orážely silné reflektory, soudil jsem, že to zase bude velký. Sluníčko skomírá nad sousedním sídlištěm i Masarykovou nemocnicí, dost lidí asi jen tak na koncert, slyšený dobrovolně za tisícovku vstupného či nedobrovolný, skončený ovšem do 22.00 hodin. Cirkusová hudba přitvrzuje, jdu blíž a kromě ještě vyšších sousedů, točících na mobily kde co ze show, mi už moc nepřekáží. Facebook už jistě dostal svou oblíbenou potravu… A už Kabát začíná stylově hitovkou Banditi do Praga, kapela zas hity sype jako z rukávu, ale že by pětka stihla odehrát za 4 minuty 4 písničky, jak jsem si v poklusu poznamenal? Tady je možné všechno!

Piju já, piju rád, přiznává Vojtek, a mnozí mu to rádi věří. Kolorit je kolorit, refrén „Co chěj ty stráže“ burácí stanem, zpívají si ho mnozí.

Ze stánku s triky a mechem si vybavuji ještě poslední živé DVD Kabátu, dokonalý, muzikou nabitý kousek pro radost! Čertovský song "V pekle sudy válej" nesmí chybět, kapela připomíná ty naše chlapi, co rubou černý zlato, a budou v tom pokračovat, a rádi, až už bude další černý důl zavřený. Ideální pocta hrdinům! Jak stížnost může znít song "Už mě bijou velkou silou", nesál duní kousky jako "Bruce Willis" a "Ebenový hole", humor ani tady není kapele cizí, i když při absenci hraní lidem při lockdownu jim jistě humor došel. Ale pilně zkoušeli ve své zkušebně v Krupce a přineslo to ovoce.

Zajeden z prvních vrcholů show, tedy vedle mnoha vtipných hlášek páně Vojtka, ty leccos vysvětlily, vtáhly publikum vděčně do děje, lze považovat "Malou dámu". "Svět je jako cirkusový stan a člověk jako klaun", tvrdil Pepa ve výpůjčce od Krucipüsku. A další pecka Dávám, ti ještě jeden den, v 21.20 se nad Terasou slétají čarodějnice na sabat, když to lidi slyšeli, kdekdo si tam Kopal vlastní hrob, Šaman byl dalším fenoménem večera, co donutil dav řvát refrén z plných hrdel. A pak „Tohle je Western Boogie, vo tom jak to bylo", když poté Vojtek uchopil kytaru, zpestřil dva pseudo folkové kousky zpívané Milanem Špalkem, tuším že "Stará Lou" a tak…

Ještě deset koncertů a končí nám turné, hrál si Pepa na vizionáře. A kapela Brousila nože, dotvořila atmosféru v hledišti hitem Žízeň … prý byla Ústecká. A v Liberci liberecká … což? Po 21.28 hodině soudruzi z Kabátu přidali ještě "Burlaky na Volze", alkohol nechyběl ani v písni "Moderní děvče" a s věnováním dobrého podzimu přáli Tepličtí svému publiku: „Buďte v pohodě!“ A do noci duněla klasika z největších, "Pohoda". "Když se u nás chlapi poperou…"

Co dodat? To, že jsem čekal po show sakra dlouho na ústecký trolejbus, by nikoho nezajímalo. Zato postřeh mé známé dámy opět z okna Hoteláku jistě kde kdo (včetně kapely) ocení: „Jak dlouho stavěli stan, stánky, zázemí i kadibudky pro diváky, tak rychle tam uklidil plochu, kde stan stál. Vše v tichosti ("no jistě, oproti randálu hodiny před koncertem!") odjelo v pár kamiónech, nepořádek nezbyl, to jsem ocenila. Kabát je slušná, ohleduplná kapela!“ Tak mě to těšilo i překvapilo, že jsem se ani už nezeptal, jak vůbec madam přišla na tu slovenskou před kapelu…

Radek Strnad