„Kdepak je zas ta holka?“ Tak takhle mě doma sháněla před mnoha a mnoha lety moje babička. A můj dědeček jí odpovídal. „Jestli stojí u hospody starej Kotmel s koňma, tak je tam.“ A byla jsem tam.

Léta plynula. Dospěla jsem, vdala se a opustila svůj milovaný kraj pod bájnou horou Říp. Odešla jsem se svým manželem na krásné Tachovsko . Narodily se nám dvě dívky a protože se genetika nezapře, obě odmala byly tam kde koně. A stejně jako já i obě dcery měly tajný sen – vlastního koně.

Jeho pohled mi učaroval

Nejdříve tomu nepřála doba, někdy i finanční situace, ale pak se jeden lednový den stala zvláštní souhra náhod. Mladší dcera zjistila, že nedaleko Stříbra stojí ve stáji kůň, kterého se jeho majitelka bojí. Slovo dalo slovo a za koníkem jsme vyrazily. Za svůj život jsem potkala mnoho koní, a tak jsem věc brala jako milou návštěvu se soleným chlebem v ruce pro koníka. Leč stala se věc, kterou nikdo nečekal. Od koryta, kde stála prasata, se náhle zvedl kůň, který měl uši u stropu a i když nebyl v dobrém stavu, jeho hrdý pohled mi učaroval. Koně, kterého se báli, jsem vodila dvě hodiny po vsi. Mezi auty, mezi lidmi. Kolik padlo slov a pohlazení si nepamatuji. Jen jsem v tu chvíli věděla, že tohohle krasavce tu nemohu nechat, protože jeho osud by byl zpečetěn.

A tak jdeme spolu už třetím rokem světem. Náš první rok nebyl klidný, spoustu slov, písniček a příběhů jsem mu při našich společných procházkách napovídala. Nelze spočítat, kolikrát ho má ruka pohladila. Kolikrát jsem musela respektovat jeho vrtochy způsobené nedůvěrou a ztrátou lásky v člověka. Chvíli trvalo, než si vyhnal z hlavy křivdy a vzpomínky na zlé zacházení, kterým asi prošel. Dnes je to jiný kůň. Je to kamarád, přítel, partner a parťák do života.

Kde dynamika souzní s poezií

To, co čtete, je příběh koně, který nechtěl běhat. Nechtěl běhat na čas a kdy si kdo vzpomene. Nechtěl mít na každý dostih v sedle jiného pána. Hledal jen jednoho, toho, který s ním půjde životem. Jeho rodokmen sahá hluboko do historie a nese s sebou nejen krásné exteriérové vlastnosti, ale také hrdost pana aristokrata, a to se bohužel pod sedlem v dostihu nenosí. Jeho chůze a běh je dynamika a poezie.

Jsem šťastná, že jsem mohla podat pomocnou ruku a splnit dětem a sobě dětský sen. Jak vidíte, takové sny se dají plnit i v dospělosti. Můj Leon je moje láska na celý život. Je to i o důvěře do něj vložené. A on to ví. Dnes už nám svou lásku vrací.

Hana Štollová