Mezi významné lidi, kteří lázeňské město Karlovy Vary navštívili patřil například August II. (1670–1733), polský král, Ludwig van Beethoven (1770–1827), německý hudební skladatel, Otto von Bismarck (1815–1898), budovatel sjednoceného Německa, první německý kancléř, Gebhard Leberecht von Blücher (1742–1819), pruský polní maršál anebo Johannes Brahms (1833–1897), německý hudební skladatel.

Ulicemi lázeňského města se procházela i Ema Destinnová (1878–1930), česká operní pěvkyně, Antonín Dvořák (1841–1904), český hudební skladatel, James Ogilvy lord Findlater (1750–1811), skotský šlechtic, krajinářský architekt a filantrop anebo Johann Wolfgang Goethe (1749–1832), německý básník, prozaik, dramatik a politik. Ten navštívil Karlovy Vary čtyřikrát. Ve městě prožil takřka tři roky života. Některá jeho díla vznikla přímo v Karlových Varech. O městě prohlásil, že jsou pouze tři místa, kde by chtěl žít: Výmar, Řím a Karlovy Vary. V lázních si také léčil ledvinové kameny.

Přesné datum založení města není známo. Stálé osídlení okolo Vřídla vzniklo v polovině 14. století. V roce 1370 byla městu udělena ze strany Karla IV. privilegia královského města. Legenda o založení Karlových Varů, kterou v roce 1571 zaznamenal doktor Fabian Summer, říká, že lovecký pes začal během výpravy v lesích štvát kus divoké zvěře, přičemž spadl do tůně prudce tryskajícího pramene s horkou vodou. Sténání psa přivolalo ostatní členy výpravy, kteří následně horkou vodu ochutnali. O nálezu byl informován také Karel IV., který se na místo pramene vydal. Společně s přítomnými lékaři konstatoval, že tato horká voda má léčebné účinky, které následně sám vyzkoušel a doznal zlepšení. Na místě údajného pramene poté založil lázně nazvané Teplé lázně u Lokte.

Město mělo zpočátku pouze málo obyvatel, jejichž nejdůležitější úlohou bylo pečovat o prameny. Karlovy Vary se zpočátku rozvíjely pomalým tempem. Husitské války město nikterak nezasáhly, protože nebylo chápáno jako strategicky významné. Z postupně rozvíjejícího lázeňství začalo město pomalu bohatnout. Růst byl ale brzděn několika neštěstími, kterými bylo město zasaženo. V roce 1582 se prohnala městem povodeň a v roce 1609 ničivý požár, který zničil 99 domů ze 102. Následný rychlý růst přerušila třicetiletá válka, kvůli které poklesl počet obyvatel a také počet lázeňských hostů.

Konec 17. století zahajuje ve městě opětovný růst. Karlovy Vary začínají navštěvovat významné evropské osobnosti. Město se začalo rozrůstat o nové budovy (např. divadlo nebo Saský a Český sál, které se staly základem pro Grandhotel Pupp aj.). V roce 1759 poničily město opět plameny. Z požáru se ale již město díky svému věhlasu poměrně rychle vzpamatovalo. Napoleonské války svým způsobem městu spíše prospěly. Díky své dostatečné vzdálenosti od bojišť přetáhly návštěvníky slavných lázeňských měst západní Evropy. Za architektonickou proměnou k secesi koncem 19. století stojí z velké části vídeňští architekti Ferdinand Fellner a Hermann Helmer, kteří vyprojektovali ve městě 20 významných staveb. V letech 1870–1871 bylo propojeno město s Chebem a Prahou prostřednictvím železnice, na kterou posléze navázaly také regionální spoje.

Zaslala Mária Cibová. Děkujeme.