Jen pro srovnání, druhé největší dokončené rekultivační jezero Most má plochu 311 hektarů. Trojici největších důlních jezer nyní uzavírá Milada u Chabařovic na Ústecku s 250 hektary vodní plochy. Napouštění jezera Medard vodou z řeky Ohře začalo v roce 2010. Plánované úrovně výšky hladiny – 400 metrů nad mořem, zde bylo dosaženo v roce 2016. Medard, ač dokončený, je zatím v rozvojových plánech jezerní infrastruktury v bodě nula. Chystají se zde velké projekty. Zatím je to však stále jen obří vodní plocha umístěná ve volné krajině.

Biografie jezera Medard

Těším se z pohledu na jezerní hladinu. Bývalé těžní jámy lomů Medard-Libík až po okraj zaplněné krásně čistou vodou. Zatímco v Medardu se těžilo hnědé uhlí od roku 1918, v dole Libík se začalo pracovat již v roce 1872. Sokolovská uhelná zde ukončila těžbu v roce 2000. Již před tím však byla ukládána skrývka na budoucí břehové jezerní linie. V roce 2008 byla odstavena čerpadla. Důlní a srážkové vody začaly plnit těžební jámy. Otevřela se stavidla kanálu pro napouštění jezera z řeky Ohře…Výsledek? Jezero s délkou čtyři kilometry a šířkou půl druhého kilometru. Břehy jezera dosahují délky dvanácti kilometrů. Jeho maximální hloubka je padesát metrů. Mý plánem je však pohybovat se v mělké vodě do hloubky, která je ohraničena pásem vodních rostlin? Co tam uvidím? Jaké to je pod hladinou Medardu?

Obsádka důlních jezer

Už první kroky na mělčině naznačují, že voda je velmi čistá, na naše poměry až nevídaně. Však se také odborníci předhánějí s ujištěními, že vody Medardu by si měly udržet vysokou průhlednost i v budoucnosti. Cílem je zajištění prostředí málo úživných-oligotrofních vod s pečlivě vybranou rybí obsádkou. Především se sází na síha marénu, rybu z čeledi lososovitých, která je sice v našich vodách nepůvodní, ale geograficky blízká. Tu má v důlních jezerech doplnit štika obecná, sumec velký, případně candát obecný. Okouni? Samozřejmě, ti nebudou chybět. Dalšími obyvateli důlních jezer budou – a jsou boleni, líni, cejni, perlíni…Předpokládá se, že síh maréna si bude schopen vyhledat potravu i v sedimentu dna desítky metrů pod hladinou, štiky a další predátoři zabydlí mělké pobřežní partie a místa s vodní vegetací.

Pod jezerní hladinou

Voda už mi sahá po pás. Je čas nadzvednout oponu hladiny a vstoupit do podvodního světa. Ještě před tím si však vytyčuji směr, kudy budu plavat. Ponořím se pod hladinu. Gravitace mizí, všechny ruchy pozemského světa ustávají, propadám se do podvodní džungle, kde spolu tančí menuet vodní rostliny a louče slunečních paprsků. Světy pod hladinou nových důlních jezer nabízejí obrazy, které jinde v našich vodách jen tak nenajdete. Jde zejména o porosty mnoha druhů cévnatých vodních rostlin. Dno Medardu je jimi však pokryto pouze v úzkém pobřežním pásmu, který je relativně ostře ohraničený. Navíc, nejde zde o souvislý porost. I proto je podvodní krajina tak působivá a rozmanitá. Z jezerního dna se k hladině vypínají i celé stromy, které Medard již před lety sevřel do mokré náruče.

Hranice pobřežní mělčiny

Když se pod vodou dostatečně zorientuji, snadno identifikuji i navršené vlnolamy, které mají chránit pobřežní linie v období větrného počasí. Už mi také v ústrety připlaval malý uvítací výbor. Okouni, první vyslanci zdejší ichtyofauny. Nezůstali dlouho sami. Přidávají se zejména štiky a líni. Do hloubky sedmi, osmi metrů sahá zelený pás. Dále už je holé dno pokryté jemným sedimentem. Pokud je zde nějaký pevný podklad, nachází se na něm kolonie drobných měkkýšů. Ano, je to invazivní slávička mnohotvárná, která bere Medard útokem. V tomto případě by ovšem její přítomnost mohla potencovat schopnost jezera udržet si vysokou průhlednost. Slávička totiž dokáže účinně filtrovat a čistit vodu. Ve svém podvodním putování podél jezerního břehu jsem si prohlédl i pás rákosí. Natrefil jsem zde na lovící štiku. Ta nejprve ustoupila ze své původní pozice. Když však zjistila, že ode mě žádné nebezpečí nehrozí, vrátila se na původní lovecké stanoviště.

Napouštěcí kanál řeky Ohře

Říká se, že jezero Medard je společné dílo člověka a řeky Ohře. Stále zde tak objevíte pomyslnou pupeční šňůru – napouštěcí kanál, kterým se do bývalé těžní jámy dostávala říční voda. Právě zde je pod hladinou vynikající viditelnost. Místy to přípomíná skutečné říční koryto, avšak s absencí jakéhokoli proudění. Zabydlelo se zde celé rybí společenství zahrnující štiky, okouny, líny a další druhy vodní ichtyofauny. Obzvláště působivé je toto místo v noci, kdy se aktivita ryb snižuje, až připomínají ptáky odpočívající po dlouhém letu v korunách potopených stromů. Je to jako vesmír, jen s tím rozdílem, že z něho se vracíte na zemi strháváni gravitací. Návrat z ponoru po potápěčské podvodní procházce však gravitační konstantu úspěšně ignoruje do poslední chvíle – stoupáte totiž ode dna směrem k hladině. Potom plavete ke břehu. Až tam, s prvními kroky pocítím opět váhu potápěčského vybavení. Den a noc pod hladinou jezera Medard propadly minulosti.

text, foto, video: Mirek Brát