Leitmotivem poutnice, který je uveden v titulu výstavy, se umělec zaobírá dlouhodobě, už od svých studií na Akademii výtvarných umění v Praze na přelomu šedesátých a sedmdesátých let minulého století. Pavlíkova díla z té doby obsahují pocit jakési transcendentální tíže, jež je všudypřítomná a ohýbá tvary zobrazených prvků. Později se z imaginárního prostředí vynořují útvary evokující kameny, balvany či skály, skýtající tajemné prohlubně – úkryty či dokonce náznaky primitivní architektury v Domově Poutnice, 1983. Paralelně se však v malbách prosazuje autonomní lineární struktura, například v rozměrnějším diptychu Panorama s kráčející Poutnicí, 1986. Mimo osu kompozice se zde na vrcholu kopce objevuje drobná postavička Poutnice, zcela v duchu autorovy poznámky, že „… jednoho dne prostě vešla do mých obrazů“.

Tato tajemná symbolicko – mýtická postava kráčí i v pozdějších malbách, kresbách i grafikách v různých kontextech a mnoha podobách. Jedná se o symbolické zpodobení maminky, autorova raného vjemu, kdy se s ním matka loučila a „někam“ odcházela. Pravděpodobně proto má také její silueta infantilní charakter. Autor sám o ní uvažuje takto: „Nevíme, odkud a kam míří, a proč vlastně, přesto nepochybujeme o tom, že její cesta má hluboký smysl. Jde o podobenství životní poutě každého z nás.“Výstava obsahuje ještě další čtyři obrazy, v nichž motiv Poutnice už víceméně dominuje (Poutnice na konci cesty, 1998-2021, Červená Poutnice, 2020, Noční Poutnice, 2021 a Svatá Poutnice, 2022).

U poslední z nich uplatňuje autor svébytnou metody přemalby nikoli staršího obrazu ale reprodukce svého obrazu. Tento princip originálně rozvinul v sérii apokalyptických námětů, u kterých během přemalby sice vycházel z původní morfologie a barevnosti reprodukovaného díla, ale využil přitom jiné kresebné a tvarové fragmenty i rozdílné kompoziční prvky. Tak osobitý způsob recyklace či reinterpretace vlastní tvorby zcela odpovídá Pavlíkovu způsobu uvažování a přemítání nad vlastní malbou, kdy i dříve mnohé své obrazy znovu a znovu zkoumal, upravoval, domalovával, převracel, přetáčel a přemalovával. Na diváka může překvapivě působit i rozdílnost výsledků, když výchozí podklad byl totožný.Organizátoři výstavy věří, že mnoho návštěvníků výstavy si při zhlédnutí Pavlíkových děl uvědomí, jak působivá a aktuální jsou umělcova dlouhodobá témata v kontextu dnešních událostí, ať už se jedná o poutnice či apokalyptické vize. Výstava bude k vidění do 23. října. 

Jan Samec, Galerie umění Karlovy Vary