Na město byl Cheb povýšen roku 1179. V lednu 1285 se v Chebu konala svatba českého krále Václava II. s dcerou římského krále Rudolfa I. Jitkou, poté Cheb patřil střídavě k Čechám a Německu, roku 1322 ho Ludvík IV. Bavor se souhlasem chebských dal v zástavu českému králi Janu Lucemburskému. Městu byla přislíbena nezávislost vůči království, pozbylo však statut svobodného říšského města. Zástava nebyla nikdy vyplacena. 

Podle sčítání 1921 zde žilo v 1 300 domech 27 524 obyvatel, z nichž bylo 13 881 žen. 1 305 obyvatel se hlásilo k československé národnosti, 23 125 k německé a 34 k židovské. Žilo zde 24 843 římských katolíků, 1 702 evangelíků, 10 příslušníků Církve československé husitské a 505 židů. Podle sčítání 1930 zde žilo v 1 640 domech 31 398 obyvatel. 3 493 obyvatel se hlásilo k československé národnosti a 24 979 k německé. Žilo zde 27 368 římských katolíků, 1 901 evangelíků, 456 příslušníků Církve československé husitské a 491 židů.

Příspěvek zaslal Miroslav Šindelář. Velice mu děkujeme.