Vyrazil jsem tedy ve středu pár minut po osmé a kam pojedu jsem se rozhodl až na posledních chvíli. V žádném případě žádné dálky, protože o den později jsme měli vozit z lesa vytěžené dřevo a tam jsem se rozhodl podívat se na nejvyšší vrchol (739) Všerubské vrchoviny Jezvinec. Ten kopec znají všichni, ale jen málokdo – včetně mně – byl až nahoře, takže když jsem vyjel na Orlovici, kousek nad návsí jsem odbočil po žluté značce na 2,5 km dlouhou, a v závěru docela strastiplnou cestu k vrcholu.

Jet se dalo možná tak 2 km, zbytek jsem tlačil s asistencí za chůze a docela ze mě lilo. Vrchol samotný připomíná menší prales a nevypadá to špatně pro někoho, kdo má tyhle terény rád a po zdolání vrcholu nepotřebuje rozhled do kraje. Protože ten z Jezvince není žádný. Možná na konci podzimu anebo brzy na jaře, kdy jsou místní vesměs listnaté stromy holé.

Pofotil jsem a podle mapy si našel neznačenou cestu dolů, která se měla kus před Liščí hájenkou napojit na asfaltku z Orlovice… a kupodivu napojila! Pokračoval jsem přes osadu Liščí a Fleky na hraniční přechod Hofberg a tentokrát jsem nejel až dolů do Vorderbuchbergu (s místnímu hasiči máme družbu a byli u nás v sobotu na oslavě 120 let založení SDH), ale odbočil jsem na Spandlberg a kolem těch jejich upravených statků a políček se dostal do Rittsteigu, na Sv. Kateřinu a přes Nýrsko domů. Přijel jsem před dvanáctou a už bylo 29 stupňů…

Celkem to dalo 45 km a nebýt pěší túry kolem kopce Jezvinec, byl bych doma skoro o hodinu dřív. Mapka je tady.

Za příspěvek mockrát děkujeme Zdeňku Huspekovi.