Jaké jste měli v Otročíně cíle před sezonou?

Tak cíle byly jasné. Neskončit poslední a zároveň důstojně hrát se silnějšími soupeři. Na základě naší přípravy a přátelských utkání před sezonou to vypadalo na střed tabulky a že bychom mohli hrát rovnocennou partii s těmi, kteří měli ambice na přední místa.

Teď jste po podzimu na třináctém místě…

To je určitě velké zklamání. Náš velký problém je proměňování šancí. My jsme schopní hrát se silnějšími soupeři vyrovnané utkání, kdy máme kolikrát v prvním poločase i více ze hry, ale neproměníme tutové šance. Strašně se na naše góly nadřeme. Dalším problémem je to, že základní tým tvoří 16-17 hráčů, ale každý zápas hrajeme v jiné sestavě.

Takže koncovka je největší slabina. A v čem vidíte největší přednost?

V mladé generaci. Někdy to je ovšem problém. Tři čtvrtě týmu tvoří mladá generace, ale já mám kolikrát problém v tom, že ti mladí kluci k sobě potřebují vepředu někoho zkušenějšího, kdo by je trochu kočíroval. Oni totiž často zapomínají na ta zadní vrátka.

Je nějaký zápas z podzimní části, který vám nedá spát?

Nedá mi spát každý zápas, který jsme prohráli. Protože ta utkání byla kolikrát dobře rozehraná, ale rozhodly je třeba dva naše kiksy. A člověk si pak vytýká třeba to, že měl střídat dřív a tak podobně. Nebo by člověk nečekal, že dostane gól z půlky hřiště, což se nám stalo.

Vítězství 5:0 si připsala na účet Březová v souboji s mladíky v dresech Baníku Sokolov U19 a U18.
FOTO/VIDEO: Březová přejela kombinovaný výběr mladíků Sokolova

A na jaké zápasy vzpomínáte naopak v dobrém?

Radost jsem měl ke konci sezony třeba v Hroznětíně, kde byla naše hra suprová. Poslední zápas s Kyselkou jsme rovněž vyhráli. Nebo mě potěšilo, když jsme hráli po dvou vyloučeních v devíti, a nakonec jsme vyhráli 1:0.

Jaké to je pro vás, trénovat své tři syny Matěje, Honzu a Ondru?

Tak Honza kvůli své práci v Rakousku už moc nechodí, ale když přijede, tak tu hru povznese. Dokáže podržet míč, naběhnout si, což se snažíme vštípit i ostatním. A k tomu, jaké je to, je trénovat: musím na ně mít stejný metr jako na ostatní hráče. Stejně jako ostatní je musím třeba upozornit na jejich chyby.

Kyselka v podzimní derniéře neuspěla, když nestačila na Nové Hamry, kterým podlehla po velkém boji 1:2.
FOTO/VIDEO: Horalé vykradli Poohří, tím uzavřeli podzim ve III. třídě

A hráli jste někdy všichni čtyři v jednom mistrovském utkání?

Jasně, hráli jsme spolu v Počernách. To už je celkem dlouho. Určitě bych si s nimi ještě chtěl zahrát, je to příjemné. Snad se to podaří třeba ještě teď na jaře.

Vy pořád nastupujete do zápasu i z pozice trenéra a místopředsedy oddílu. Je to proto, že vás je málo, anebo tam chodíte i z toho důvodu, že cítíte, že dokážete do hry vnést klid?

Já si myslím, že jo. Ti kluci pak nejsou tolik zbrklí. Já jim říkám, že nepotřebuji běhat, ale stačí, když si o mě míč narazí a já jim ho vrátím. Snažím se, aby cítili, že je třeba při hře více přemýšlet, a ne za každou cenu útočit. Jasně že když tam jdu, chci i dát gól, člověk chce vyhrát, a kdo řekne, že nechce, nemá na tom hřišti co dělat. A to platí i proti silným soupeřům.

S čím půjdete do jarní části sezony?

Zlepšit výsledek, to je jasné. U nás je takový problém, že ta podzimní část je vždycky horší než ta jarní. Nevím, čím to je. Každopádně se určitě chceme posunout nahoru.

A máte v plánu nějaké posily?

Naším cílem je spíše ten tým více stmelit a ustálit než přivádět nové hráče. Protože my máme dost dobrých hráčů, oni jsou ale takoví divocí. Chtělo by to je uklidnit. Jako posila by se dal označit staronový Štěpán Šipula, jenž se vrací po zranění kolene, a ten, když se dostane do rytmu, bude to velké plus. Chtěli bychom mít adekvátní náhradu za hráče, kteří vypadnou. Taky bychom chtěli více a lépe trénovat, ale v dnešní době je to těžké. Hráči jezdí do práce, a zejména ti starší mají rodinu, takže dojíždění na tréninky je pro ně složité.

Hattrick dalovického špílmachra Martina Staška vynesl Dalovicím zisk podzimního půlmistra okresního přeboru.
FOTO: Dalovičáky usadil na podzimní trůn přeboru Staško


Načítám tabulku …