Po podzimní části okresního přeboru se kolovský Ajax nachází na páté příčce, jste s umístěním spokojení? A jak zatím hodnotíte sezonu?

Spokojenost je, ale samozřejmě bych nás raději viděl na prvním místě tabulky. Věřím, že do konce sezony se posuneme výš, a doufám, že v tom klukům už pomůžu.

Jaký jste měli vůbec před sezonou cíl?

Samozřejmě být na prvním místě tabulky, ale tam by chtěl být každý tým. Žádný určitý cíl pro nás není.

Co je podle vás největší předností vašeho týmu?

Rychlý přechod do útoku.

Hrával třeba žákovskou ligu za karlovarskou Slavii, pak působil 11 let i v německé Oberlize. Dohromady ale Karel Jílek strávil nejvíce času v Nejdku, kope tu již přes 30 let a nyní je v 52 letech kapitánem B týmu.
OBRAZEM: Hrát po boku svých dětí je skvělý pocit, říká kapitán Nejdku

A kde naopak vidíte slabiny?

V obraně.

Na jaký zápas vzpomínáte nejraději?

Na zápas se Žluticemi 5. října 2020, kdy náš tým zvítězil 13:0 a já jsem nastřílel 5 gólů. Tento zápas byl pro mě výjimečný i svým začátkem, kdy jsem požádal svou přítelkyni o ruku.

A jaký vám naopak nedá spát?

Každý prohraný. Po každém takovém zápase se soustředím na své chyby při hře. A snažím se jich vyvarovat při dalších utkáních.

Vy jste část sezony chyběl kvůli zranění. O co šlo?

Doktoři mi našli nádor v hlavě na sluchovém nervu. Podstoupil jsem operaci, při které mi nádor odstranili. Operace dopadla nad jejich očekávání, tedy velmi dobře. Poté ale přišly komplikace. Nejdříve krvácení do mozku, které se podařilo zastavit,a taktéž reoperace dopadla dobře. Po pár dnech přišla ale další komplikace. Zastavilo se mi srdce… Díky vytrvalým a velmi šikovným doktorům se mě podařilo vrátit zpět. Teď mi srdíčko hlídá malý pomocník. Snažím se vrátit zpět do formy, abych pomohl týmu sbírat body na to první místo v tabulce.

Jak dlouho jste byl bez fotbalu? A už jste v pořádku a připravený naskočit?

Bez fotbalu jsem přibližně tři měsíce. Některé zápasy jarní části určitě vynechám, ale budu samozřejmě týmu podporou jako divák. Snažím se rehabilitovat, abych co nejdříve nastoupil.

A neměl jste už trochu fotbalový „absťák“?

Ano, a hrozný. Ani FIFA na Playstationu nepomáhá ho zahnat (smích).

S kým si nejvíce rozumíte na hřišti a s kým mimo něj?

Na hřišti samozřejmě s Víťou Jiskrou. A mimo něj s celým týmem.

Vy v Kolové trénujete malé děti. Jak jste se k tomu dostal?

Ze začátku jsem byl jen jako pomocný trenér a postupem času to na mě přešlo celé. Rád pracuji s dětmi.

Máte pod sebou hodně dětí? Přece jen v dnešní době už má žáky málokterý tým…

U nás je mladší přípravka a mladší žáci, celkem 32 žáků. Každá skupina žáků má svého trenéra a já jsem, dá se říct, hlavní trenér a pomáhám, kde je potřeba.

A jak se vám daří?

Mladší přípravka válí! Jsou nezastavitelní. Všechny je fotbal baví a taky to jde vidět na výsledcích. Mladších žáků je méně a pořád ještě mění pozice při zápasech, ale i tak se moc snaží.

Je to pro vás hodně náročné, anebo to vyváží dobrý pocit z toho, že vychováváte fotbalové naděje?

Samozřejmě že je to náročné, ale nejsem v tom sám, jsme dobře sladěni s trenéry a práci máme dobře rozdělenou. Všechny nás to baví a jsme na naše malé fotbalisty hrdí.