play_fill
Když na pomezí Mělnicka a Prahy-západ hledali vhodné místo na fotbalový stánek, na výběr ve vltavském údolí příliš nebylo. Rovný plac se nakonec našel v bezprostřední blízkosti nejdelší české řeky. To s sebou pochopitelně přináší i nemalá úskalí. Jedním takovým je občasné lovení míčů z vody.
Proti záplavám, které se čas od času a naposledy v roce 2013 proženou celým areálem Sokola jde samozřejmě o starost zanedbatelnou. V Dolanech jsou na ni navíc vyzbrojeni. Pokud míč přece jen překoná čtyři metry vysoké oplocení po celé délce, mine i některý ze zbylých topolů a nestačí ani speciální podběrák, přichází na řadu výjezd na loďce.
„Jak to někdo pošle do vody, musíme nasednout a jet. Máme to stejné jako Chvatěruby, které jsou pod námi, a Libčice nad námi,“ říká předseda dolanských fotbalistů Nikolaj Zenkovič s odkazem na sousedy, které mají obdobnou starost.
Stejně jako v případě seriálového lovení míčů z potoka nejde ani v Dolanech o činnost, o kterou by se „dobrovolníci“ většinou z řad pořadatelského týmu zrovna přetahovali. Občas je potřeba i slušný veslařský výkon. „Hlavně na jaře a na podzim, když to fouká, tak balon padne na hladinu a rázem je na druhé straně,“ líčí Zenkovič ze zkušeností. Ty zahrnují čas od času i občasný naschvál od soupeřů. „To víte, že se to někdy stane, že to tam někdo pošle úmyslně,“ potvrzuje Zenkovič s úsměvem.
Šance na zakopnutí balonu v posledních letech zvýšilo také stárnutí a prořídnutí řady topolů vysázených při vzniku hřiště – podle Zenkoviče někdy ze čtyřicátých let minulého století. „Hodně už je prořezáváme a porážíme. Budeme místo nich muset vysázet něco jiného,“ uvažuje.
Přestože se většinu míčů podaří zachránit, vydá prý Sokol na jejich obnovu pro dva týmy dospělých a dva přípravkové pravidelně částku okolo pěti tisíc korun za jedinou sezonu. Zvlášť pro ty dražší zápasové se tak na řeku prostě musí…
Pro unikátní články o Okresním přeboru klikněte v obrázku na kolečko epizody:
