„Později byly hezké zápasy, postupy, ale tohle bylo poprvé. Když se řekne Liverpool, to je něco. Jsem nesmírně šťastnej, že jsem si tam zahrál. Moc českých hráčů to říct nemůže,“ usmívá se při vzpomínce na říjen 2000 tehdejší kapitán Slovanu Bohuslav Pilný.

V Poháru UEFA jste ale nejprve museli přejít přes Norrköping. Vybavíte si souboje se Švédy?
Bylo to průměrné mužstvo jejich ligy. Moc jsme toho o nich nevěděli, měli jsme možná nějakou stručnou charakteristiku. Ale nějak jsme to zvládli u nich remíza, doma výhra.

Pak už přišel Liverpool.
U nás, samozřejmě, nikdo z kluků proti takovému soupeři nehrál. Takže po losu byla euforie, ale jak se zápasy blížily, nastávaly obavy, aby to neskončilo nějakým průserem.

Nestalo se, v Anglii jste padli pouze 0:1.
A ještě jsme dostali gól dvě minuty před koncem. Ale musím přiznat, že nás trochu podcenili, o nějakém Liberci v životě neslyšeli. Možná čekali, že to bude snazší. My jsme byli organizovaní, přežili jsme penaltu a odolávali až do konce.

Nesemlelo vás ani prostředí. Jaký dojem na vás udělal stadion Anfield Road?
Den před zápasem jsme měli oficiální trénink. Trval hodinu, pak zhasli světla, svítila jen taková malá na tribunách. Ale nám se nechtělo ze hřiště, ještě jsme si kopali na bránu a užívali si to. (usmívá se)

A při utkání?
Pro mě to bylo velké, hezké, přivedl jsem tam mužstvo jako kapitán. Hráli tu jejich hymnu, bylo to úžasné, celý stadion zpíval. Řekl bych, že jsme měli vykulené oči, ale paradoxně díky tomu to z nás spadlo. Už jsme tam byli a nemohli jsme utéct. Škoda, že jsme dostali ten gól, ale v paměti mi zůstala jedna skvělá věc.

Jaká?
Jde o kulturu fotbalu. Fanoušci sedí u hřiště, žádné ploty, mohou si na vás sáhnout. Navíc nám domácí zatleskali, stačila povedená akce nebo skluz v obraně. A když jsme odjížděli, stáli před stadionem a ukazovali, že to byl dobrý zápas.

V odvetě jste prohráli 2:3 a vypadli.
Byla škoda, že ještě nestála protější tribuna. U Nisy byly stromy, na nich seděli lidé. Hlavně si pamatuju, že dal můj velký kamarád David Breda na konci nádhernej gól, byl vyhlášen brankou kola Poháru UEFA.

Měli jste vůbec na postup?
V odvetě se ukázala jejich kvalita, v našich silách to už asi nebylo. Myslím, že mnohem větší šanci jsme měli o dva roky později v kvalifikaci Ligy mistrů s AC Milán.