Nespokojený Trmal: Příští rok už musím chytat. Ať už tady, nebo jinde

„Čtyři kola, které zbývají do konce sezony, to už vydržím, ale pak to začnu řešit,“ přiznává v rozhovoru pro Deník Trmal. „Nechci čekat další rok a zůstat ve stejné pozici. Jsem mladý, potřebuji chytat. A je jedno, zda půjdu někam na hostování, nebo přestoupím jinam,“ říká.

Jde vidět, že vás současná situace hrozně štve?
Rozhodně to není příjemné. Samozřejmě bych chtěl chytat víc. Podle mě si to i zasloužím. Furt čekám na další šanci, poctivě trénuji, ale neustále nastupuje Portugalec Varela. Mrzí mě, že se už změnili obránci, záložníci, útočníci i trenéři, ale gólman zůstává pořád stejný. Navíc výsledky nejsou dobré. Po sérii porážek jsem čekal, že bych mohl konečně chytat, ale vše zůstává při starém. Uvidíme, co bude dál.

Řekl vám někdo, proč tomu tak je?
Vůbec netuším. Moc to nechápu. I když mi dva zápasy, které jsem odchytal, vyšly, tak nějak jsem počítal, že se vrátím zpátky na lavičku. Pak jsme ale prohráli snad šestkrát za sebou a já si myslel, že dostanu šanci. Obzvlášť, když tam soupeřům padlo úplně všechno. Volal jsem si s agentem, rodiči, kteří zápasy sledovali, a říkali, že se to už musí změnit. Žil jsem v domnění, že když budu na tréninku pracovat, příležitost přijde. Když končil trenér brankářů, tak jsem se ho na moji pozici ptal, řekl mi, že Varelu držel v brance hlavní trenér. A když skončil i on, Portugalec stejně v brance zůstal. Přitom do klubu přišel o dva týdny později než já.

Jaký spolu máte vztah?
Dobrý. Spolu žádný problém nemáme. To vůbec. I když jsme konkurenti, vzájemně si pomáháme, učím se od něj. Rozhodně mu neházím žádné klacky pod nohy.

Krejčí po konci kariéry studuje a řeší svůj byznys. Přiznává: Lepíme to z úspor

Jak spolu komunikujete?
Spíš anglicky než portugalsky, což je fakt hodně složitá řeč. Naštěstí tady působí hodně cizinců, takže se v kabině bavíme hlavně anglicky. Když něčemu nerozumím, tak se zeptám.

Je velký problém, že se v klubu po vašem příchodu vystřídali už tři hlavní trenéři?
Něco na tom asi bude. Když jsem do Guimarãese přišel, byl tady Tiago Mendes, který tady ale vydržel snad jenom měsíc. Udělal s námi letní přípravu, vedl nás ve třech ligových zápasech a odešel. Co vím, nějak se nedohodl s vedením klubu. A asi tři týdny zpátky skončil kvůli špatným výsledkům i jeho nástupce João Henriques. Klub na jeho místo dosadil kouče béčka Bina. I když mě po prohraném zápase navnadil, že bych příště mohl chytat, sestava se zase nezměnila. Jiný je i trenér brankářů, který přišel rovněž z rezervy. O mé pozici jsem s ní ale nemluvil.

Chytat za béčko jste nechtěl?
V Portugalsku je to jinak než v Česku. Když jednou nastoupíte v první lize, tak za třeba třetí ligu hrát nemůžete, což třeba potkalo kluky, kteří byli přeřazeni do béčka. Nyní jenom trénují.

Jaká panuje v klubu nálada po neúspěšném období?
Tady člověk ani nepozná, zda se vyhrává, nebo prohrává. Samozřejmě po porážce je nálada v kabině špatná, jako všude jinde. Ale v týdnu se podíváme na video, rozebereme si chyby a jede se dál, kdežto třeba v Česku se v tom i třetí den po každé porážce babráme. Neustále se vracíme k zápasu, rozebíráme ho.

V čem je ještě portugalský fotbal jiný?
Ve spousta věcí. (úsměv) Hlavně se tady hraje fotbal. Díky tomu, že tady působí spousta Brazilců, hráči jsou technicky daleko lepší, hra je otevřenější, tolik se nebrání. Na druhé straně zase nejsou tak fyzicky zdatní. V Česku se od první do poslední minuty jede na maximum, je to řežba. (úsměv) Ale těžko se to srovnává. Vůbec nedokážu odhadnout, jak by dopadl zápas Guimarãese proti Slovácku, které by nás asi uběhalo, umlátilo. (úsměv)

Co vůbec říkáte na letošní famózní sezonu Slovácka?
Výsledky mě až tolik nepřekvapily. Už loňská sezona byla výborně rozehraná. Taky jsme hráli nahoře. Pár kol před koncem jsme byli v top šestce. V v poháru jsme došli do čtvrtfinále, kdy jsme s Libercem prohráli až na penalty. Sezona byla fakt rozehraná skvěle. Škoda, že konec nedopadl lépe. Díky tomu, že hráči zůstali skoro stejní, dalo se čekat, že Slovácko bude hrát zase nahoře. Samozřejmě, že bude bojovat o čtvrté místo, jsme netušil, ale je super, že poháry mají nadosah. Sám jsem zvědavý, jak to nakonec dopadne. Klukům to ale hodně přeji. Mají to ve svých rukách, snad závěr zvládnou lépe než před rokem.

Zůstal jste v kontaktu s bývalými spoluhráči?
Pravidelně si volám jenom s Víťou Nemravou, jinak s ostatními kluky si napíšu jen občas.

Dokážete si představit, že byste se o roce vrátil zpátky do Česka, Slovácka?
Musel bych to zvážit. Nebráním se žádné nabídce. Pro mě je zásadní, abych chytal. Odchod ze Slovácka byl ale trošku složitější, nevím, jestli by mě chtěli zpátky. Uvidíme, co bude v létě. Možností je určitě víc. Klidně se vrátím do Česka, ale vůbec by mi nevadilo, pokud bych zůstal v Portugalsku.

Polášek hrál poprvé v lize od začátku. Táta viděl utkání snad pětkrát, směje se

Takže přestupu do zahraničí nelitujete?
To v žádném případě. Rok v Guimarãesi mi dal strašně moc. V trénincích jsem nasbíral spoustu cenných zkušeností, naučil se nové věci. Hodně mě to posunulo. Dokázal jsem si, že mohu chytat i v tak kvalitní lize.

A jaký je život na Pyrenejském poloostrově?
Musím říct, že za ten rok jsem tady opravdový život nepoznal. Můj pobyt v Portugalsku ovlivnila pandemie koronaviru. Co jsem se bavil s kluky v kabině, dva roky zpátky prý město bylo plné lidí. Fanoušci žili fotbalem, kteří prožívají i nyní, byť na stadion nemohou. Jinak co se týká života, nemám si na co stěžovat, V Portugalsku je hezčí počasí než v Česku. Byt mám kousek od kluboév akademie, kde trénujeme. Všechno je vedle sebe. Taky tu se mnou je přítelkyně, rozhodně se nenudím. Portugalská kuchyně je dobrá, ale za ten rok jsem se jí už přejedl. Samé maso, ryby, zelenina. Všechno je tady čerstvější, kvalitnější. Těším se ale domů na českou klasiku, která občas neuškodí. (úsměv)

Jak moc život v severozápadním Portugalsku ovlivnila pandemie koronaviru? Jaká je situace v Guimarãesi nyní?
Těžký lockdown tu byl asi měsíc hned po vánočních svátcích. Na začátku ledna byl ve městě klid, úplně mrtvo. Nikde nikdo. I já jsem jel na trénink a domů. Kluci, co jezdí z Porta, museli mít potvrzení, protože cestovali do jiného okresu. Lidé z klubu nám doporučovali, ať chodíme ven jen v nejnutnějších případech. Radili nám, ať si potraviny i jídlo objednáváme až domů. Jinak to bylo stejné jako v Česku největší rozdíl byl v tom, že Portugalci jsou daleko obezřetnější, i proto lockdown skončil hned po měsíci. Roušky nosili lidé všude. Kolikrát je měli na obličeji, i když byli sami v autě. Od minulého týdne je všechno otevřené. Nejen obchodní domy, ale i restaurace. Jenom na fotbal se lidé dostanou až od příští sezony. Zbývají nám čtyři zápasy, to už bez fanoušků doklepeme.