Plzeňská Viktoria slaví letos 110. výročí svého založení a na webu Deníku vám postupně představíme osobnosti z její historie. Jako první je legendární František Plass, tento týden ještě přidáme Stanislava Štrunce. Následovat budou zástupci mladší generace Tomáš Heřman, Marcel Švejdík a Miroslav Mika. Postupně se dostane na všechny významné postavy historie plzeňské Viktorie. Garantem tohoto seriálu je Václav Vacek, někdejší vedoucí sportovní redakce Plzeňského deníku.

Letos slaví Viktoria Plzeň 110. výročí od svého založení. Klub, který získal pět mistrovských titulů, třikrát hrál v základní skupině Ligy mistrů, čtyřikrát v základní skupině Evropské ligy a probojoval se v této soutěži třikrát do osmifinále, založili v roce 1911 vlastně teenageři.

Co všechno vzniku nového klubu předcházelo?

Na myšlenku vlastního mužstva přišlo někdy v letech 1908 až 1909 několik chlapců – učňů, kteří bydleli v okolí tehdy dělnické Doudlevecké třídy.

Nejdříve založili fotbalový kroužek „Blesk,“ za těžce nastřádané krejcárky si koupili míč a začali s trénováním na takzvaném „Dobytčím trhu“ u kasáren tehdejšího 7. pěšího pluku zeměbrany. V současné době je v těchto prostorách zimní stadion. Jejich matky jim za své peníze ušily kalhotky a košile, jež si hoši dobře opatrovali a každou neděli vyžehlené oblékali k zápasům se soupeři, které sháněli po všech ulicích v okolí Doudlevecké třídy.

Fotbalové umění hráčů „Blesku“ se i přes potíže rychle zdokonalovalo, proto za krátký čas nebyli spokojeni se svým kroužkem a jejich touha směřovala výš. Z pěti už existujících plzeňských klubů nejvíce sympatií měl u nich FC Union. Tam také „Blesk“ vstoupil a doplněn o dva hráče začal hájit klubové fialové barvy. Bleskovcům byla splněna podmínka, že budou tvořit jedno mužstvo a to si také v Unionu v roli rezervy vedlo velmi dobře. Když se však z Unionu odštěpila skupina fotbalistů, kteří 16. července 1910 založili SK Smíchov, přešli do nového klubu i bleskovci. Oblékli si nové černobíle pruhované dresy a obuli si kopačky.

Mladé hlavy byly plné ideálů, a tak bleskovci brzo zatoužili po vlastním klubu a vlastním stánku. Byli hnáni a nadšeni pro jedinou myšlenku: „Založiti vlastní klub, hájiti a bíti se za barvy svoje, které máme tolik rádi.“ Radili se na hřišti, někteří se radili i doma, avšak snaha po osamostatnění ztroskotávala především na chybějícím obětavém vedoucím, který by byl chlapcům rádcem a zároveň předsedou. Nakonec požádali úředníka státních drah Jaroslava Ausobského, který s nadšenými chlapci, z nichž jen několika bylo více než šestnáct let, položil základ dnešní slavné Viktorie Plzeň.

Železničáři Ausobskému přišel na pomoc ještě Václav Jonák. Oba dva sepsali stanovy a dali je příslušným úřadům ke schválení. Restaurace „U Forejtů“ v Sirkové ulici byla dne 11. června 1911 svědkem vzniku Viktorie Plzeň. Na ustavující valnou hromadu přišlo celkem 19 členů. Všichni hráči prvního mužstva, z druhého jen několik a zbytek byli členové a funkcionáři. Předsedou byl zvolen Jaroslav Ausobský, prvním místopředsedou Václav Kříž a druhým místopředsedou se stal Václav Jonák. Do výboru byli zvoleni Jaroslav Seidenglanz, Tomáš Brabec, Karel Starec, Václav Křikač, Josef Kříž a Jindřich Berger. Náhradníky byli zvoleni Josef Ziegler, František Hrabačka, Josef Novák a Josef Kraidl. Revizory účtů se stali Josef Křikač a Tomáš Brabec. Většina činovníků byla zároveň hráči. Dle kusých pramenů byl průběh ustavující schůze vážný a důstojný. Předseda Jaroslav Ausobský pronesl řeč, v níž vysvětlil, proč byl SK Viktoria založen. Nový klub sice ještě nebyl schválen pražským Místodržitelstvím pro Království české, ale už byl přijat za člena plzeňské fotbalové župy.

Na ustavující valné hromadě byly oficiálně potvrzeny klubové barvy: rudá trička, bleděmodré trenýrky a černé stulpny se světle modrým proužkem. Název Viktoria vznikl údajně na počest vítězství českého národního mužstva na amatérském mistrovství Evropy ve francouzském Roubaix, hraném v květnu 1911. Je to více než pravděpodobné. Viktoria znamená vítězství a ustavující valná hromada se konala bezprostředně po triumfu českých fotbalistů.

Žádost o schválení stanov, které na návrh Jaroslava Ausobského a Václava Jonáka projednala ustavující valná hromada, byla v tomto znění: „Slavnému C.K. Místodržitelství pro Království české v Praze. V hluboké úctě podepsaný přípravný výbor žádá o laskavé schválení přiložených stanov Sportovního klubu Viktoria v Plzni, podotýkaje, že klub bude bezpolitický, pouze čistě sportovní. Klub obral si za účel pěstování sportu a her ku prospěchu tělesného výcviku. Prose o brzké vyřízení žádá přípravné komité o zaslání schválených stanov na p. J. Ausobského, staničního mistra c.k. státních drah v Plzni, Hlavní nádraží. Za přípravný výbor J. Ausobský, J. Kříž a V. Jonák.“ Stanovy klubu byly schváleny 20. 12. 1911 a činnost byla povolena. Členové klubu se dělili na zakládající, čestné, činné a přispívající.

Ještě před tím se v nových dresech klubových barev poprvé SK Viktoria Plzeň představila sportovní veřejnosti. Dne 27. srpna 1911 se utkala s tehdy prvotřídní Olympií Plzeň. Hrálo se na hřišti v dnešním Borském parku naproti dělostřeleckým kasárnám. Fandové fotbalu novému klubu příliš nevěřili, jeho nástup byl provázen ironickými úsměvy a poznámkami. Díky krvavě červeným dresům dostali i přezdívku „Rudí ďáblové.“ Viktoria sice prohrála 3:7, ale na hřišti zanechala dobrý dojem. V jejím mužstvu tehdy hráli Jindřich Berger, Josef Dégl, Tomáš Brabec, Josef Kříž, Jaroslav Seidenglanz, Karel Starec, Matěj Svoboda, Josef Ziegler, Václav Kříž, Cyril Hrabačka, Gustav König a Josef Jonák.