„Můj taťka je dalo by se říci celoživotní sportovec a samozřejmě si přál, abych sportoval. Protože sám hrál fotbal od mala, tak chtěl, abych taky zkusil fotbal, ale já si moc míče nevšímal," vysvětluje na úvod Tomáš Trojek. Ten sice ve škole zkusil například gymnastiku či střelbu, ale ani u těchto sportů nevydržel. „Tyto sporty mě nenadchly, abych u nich zůstal," stroze poznamenal sportovní univerzál.

Poté ale přišel velký zlom v jeho sportovní kariéře, když načal v deseti letech polykat první dávky fotbalovosti v klubu TJ Jáchymov. „Pak ale přišla doba, kdy kluci začali hrát u školy fotbal, a to mě totálně pohltilo. Tím jsem pak určitě udělal radost taťkovi," usmíval se fotbalista.

A měl k tomu řádný důvod. Fotbal totiž patřil a stále patří k největším sportům na světě. „Já, když začal hrát za Jáchymov, tak tam nebyly věkové kategorie nějak řešené, takže v deseti letech jsem například nastupoval proti patnáctiletým hráčům," připomíná Trojek. Pro něj to pak byla velká výzva. A není divu. „S tímto věkovým rozdílem se musel každý poprat podle svého. Já byl hodně soutěživý, i když jsem si to nechtěl přiznat, ale všude jsem chtěl být první a nejlepší, proto jsem makal a každý trénink poctivě tvrdě odmakal," říká urostlý player.

Malou čáru přes rozpočet mu však udělala nemoc. „Měl jsem problémy s astmatem, ale během času a nabírání fyzičky se vše podstatně zlepšilo," míní Trojek. Poté přišel čas přesunu do Ostrova, tedy do klubu odvěkého rivala Jáchymova, a to nejen ve fotbalových soutěžích.

„Vzpomínám si na svůj první trénink za žáky v Ostrově, hrozně moc pršelo a já na hřišti pořádně bruslil. Poté jsme se sice všichni skamarádili, ale pořád jsem byl ten ne moc technicky vybavený, přesto naběhaný kluk z malého města, co se snažil být ten nejlepší (smích)," dodal Trojek.

Během času si vytvořil Trojek profil srdcaře a za to byl odměněn lákavými nabídkami ostřílených klubů. „Jsem hráč, který se snaží na hřišti nechat všechno, co si nic neodpustí. Když jsem pak končil ve starších žácích, přišly nabídky z Karlových Varů či Sokolova. U mě to vyhrál jednoznačně Sokolov," odtajnil forvard.

V té době už oblékal i dres ostrovských Čertů. „Hokej jsem bral jako doplňkový sport, a myslím si, že to nebylo na škodu, člověk se trochu více zocelil. Navíc se z hokeje stala taková srdcovka jako z fotbalu," upřesnil Trojek. Vraťme se ale k angažmá v Sokolově, to bylo pro mladičkého hráče hodně rozpačité. „Hostování v sokolovském Baníku byla pro mě velká zkušenost, výzva, ale také zklamání. Potrpím si na skvělou partu, a také na tom, kdo je dříč, a kdo flákač. Bohužel se mnou hráli někteří flákači, kteří byli hodně talentovaní, a tím se povyšovali, ale něco jako slovo snaha jim nic neříkalo, proto jsem se vrátil zpět do Ostrova," zklamaně popisuje sokolovskou etapu Trojek, který si od návratu do Ostrova hodně slibuje.

„Fotbal hraji pro radost, a protože ho mám rád, po odchodu ze Sokolova, vím, že už ty cíle hrát někde nějakou ligovou soutěž jsou nenávratně pryč, ale uvidíme. Cíl tak mám jediný, hrát stabilně za ostrovský A-tým, a k tomu dále hrát hokej za ostrovské Čerty," podotkl Trojek. Pro toho je největší sportovní vzor jeho otec.

„Vzorem pro mě byl vždy můj táta, jak ve sportu, tak i v osobním životě, nikdy nebudu uznávat někoho jiného jako jeho. Dobře vím, že když člověk něco chce, musí tomu hodně obětovat, a to mě taťka naučil a já mu za to moc děkuji," vzkazuje na dálku do rodinného kruhu Tomáš.