VYBRAT REGION
Zavřít mapu

„Já všechna utkání hodně prožívám,“ upozorňuje brankář Martin Hladký

Žlutice – Po zelených kolbištích se prohání již od raného věku.

8.11.2012
SDÍLEJ:

Ilustrační foto.Foto: Deník/Jan Čech

Martin Hladký, brankář Sokola Žlutice, patří letos k základním kamenům svého týmu v krajském přeboru. Jenže místo v základní jedenáctce si musel vydobýt. Nejen o tom jsme si s gólmanem Žlutic povídali.

Kdy jste začal s fotbalem a kdo vás k němu přivedl?
S fotbalem jsem začal v sedmi letech ve Žluticích. Bylo to ale náhodou, když jsme si s kamarádem kopali na hřišti a zrovna tam probíhal trénink tamních minižáků. Ty trénoval pan Michal Šnobl, který mě následně oslovil a já kývl. Takže prakticky takto jsem se dostal k fotbalu, za což panu Šnoblovi děkuji.

Proč u vás zvítězil zrovna fotbal, jiné sporty vás neoslovily?
Fotbal je světovým fenoménem nejen mezi mladými kluky, proto u mě fotbal zvítězil na plné čáře, i když si rád zahraji florbal či hokej.

Jak se vám tedy vedlo v žákovských kategoriích?
Od první chvíle, co jsem přičichl k fotbalu, tak mě šoupli do branky, takže jsem měl velkou motivaci, a to nejen pro sebe, jelikož gólman je základem každého týmu. Žákovskými kategoriemi jsem se prakticky proplétal dobře, tedy aspoň si to myslím (smích). V minižácích mě trénoval zmiňovaný pan Šnobl, kterému později pomáhal můj strejda Jaroslav Faldus. Ti mě vedli i v mladších žácích, kde jim navíc pomáhal další trenér Ladislav Pilný. Pak byl přesun do starších žáků, kde nás vedl Ladislav Kvasnička a později Václav Hrachovec.

Vzpomenete si na svoje první utkání v žákovské kategorii?
Ano, na to se nedá zapomenout. Měli jsme hrát doma proti Nové Roli, ale soupeř nepřijel, a my tak vyhráli kontumačně. Já byl hodně zklamaný, jelikož jsem byl hodně natěšený.

Poté jste naskočil do dorosteneckého výběru…
Když to tak vezmu, tak v dorostu se vystřídalo hned několik trenérů. Od minižáků až po dorost jsem nastupoval na postu gólmana, ale v dorostu to už bylo podstatně těžší. Samozřejmě že jsem si na svou šanci musel v dorostu počkat, protože v té době chytal v dorostu talentovaný Jiří Kašpárek. Jednou jsem však dostal důvěru a svou šanci už nepustil. Později přešel ze starších žáků k nám brankář Lukáš Volf, a protože mně bylo v té době již osmnáct let, domluvili jsme se s trenérem Václavem Hrachovcem, že bude chytat mlaďas a já půjdu do pole. Nastupoval jsem v útoku, ale moc se mi střelecky nedařilo, tak mě trenér přesunul na opačný konec, na stopera, kde jsem vydržel až do svých devatenácti let. Mezitím jsem však chodil chytat za žlutické béčko a na lávku A týmu.

Hodně hráčů vnímá přechod do kategorie mužů jako náročný, jak jste na tom byl vy?
To mohu jen potvrdit. Ve Žluticích se jak v béčku, tak i v áčku vystřídalo několik skvělých fotbalistů, takže jsem byl rád, že mohu po jejich boku sbírat zkušenosti. Kabina mě přijala velmi dobře a já tradičně musel dát zápisné, což byla láhev zelené. Poprvé jsem se dostal na lavičku A týmu v době, kdy kopal I. B třídu, a já byl šťastný, že mohu Žlutice reprezentovat, i když v pozici náhradníka. Občas jsem si odchytal v mistráku deset patnáct minut, podle toho, jaké bylo naše vedení, ale i tak jsem byl strašně rád za každou minutu, kterou jsem mohl strávit na hřišti.

Velké problémy však mladým hráčům dělala škola, kterou museli skloubit právě s fotbalem…
V tomhle směru jsem já neměl žádné problémy. Zápasy se totiž odehrávaly o víkendu a tréninkové jednotky byly na programu v týdnu až po páté hodině odpoledne. Takže jsem tréninky stíhal v pohodě. Později jsem je však už nestíhal, když jsem se učil na Hotelové škole v Plzni, takže ty jsem absolvoval pouze v pátek. Když náhodou se odehrálo nějaké utkání v týdnu, dostali jsme od trenéra omluvenku, samozřejmě se souhlasem rodičů.

Kdy vám bylo ve fotbalovém světě nejhůře a naopak nejlépe?
Začal bych asi tím nejhůře. To bývalo období v mladších žácích, kdy jsme dostávali pomalu každý zápas patnáct branek. Já všechna utkání hodně prožívám, nechávám na hřišti svoje fotbalové srdíčko, ale ne vždy to je podle mých představ. A nejlépe mi je teď ve žlutickém A týmu, i když na tuto šanci jsem se hodně dlouho načekal. Prakticky od patnácti let jsem chodil na lavičku náhradníků, kde jsem kryl záda Davidu Metličkovi. Každou sezonu mi trenér říkal, že moje šance přijde, že mám být trpělivý, a já se proto vždy těšil na novou sezonu, že si splním svůj sen. Ale sezony ubíhaly, a stále nic. Ale potom přišel zlom. V sezoně 2012/2013 jsme vedli na půdě Chodova 3:2, do konce utkání scházelo deset minut, ale my nakonec po hrubkách našeho gólmana zápas prohráli 3:4. V následujícím kole jsme hráli proti Staré Roli, já konečně dostal důvěru a od té doby si držím místo v základní sestavě.

Na jaký duel si rád vzpomenete?
Nejraději vzpomínám na duel ve Staré Roli, kde se mi povedlo několik parádních zákroků, a hlavně v poslední minutě za stavu 2:1 pro nás jsem soupeři chytil pokutový kop, a slavil tak své první vítězství v krajském přeboru. Kluci měli radost stejně jako já, ten den jsem byl za hrdinu (smích).

Máte nějaký fotbalový vzor?
Je to jednoznačně brankář Jihlavy Jaromír Blažek. Ten chlápek mě zaujal již na začátku mé kariéry. Hodně jsem obdivoval jeho styl chytání, kdy několikrát neuvěřitelnými zákroky pokazil soupeři gólovou radost. Již v raném věku, když jsme si chodili kopnout za barák, jsem měl na zádech na tričku napsáno lihovým fixem – Blažek a číslo 29. Pro mě je to osobnost a chtěl bych se jednou s ním sejít.

Jaké máte fotbalové plány či cíle do budoucna?
Chtěl bych s klukama vyhrávat, vyhrávat a vyhrávat. Ještě několik sezon bych se chtěl udržet v týmu Žlutic, pokud to bude na postu brankářské jedničky, tím lépe, ale moc dobře vím, že nejen mě čeká ještě pořádný kus práce.

Určitě máte také sen, který byste převedl v realitu…
Můj fotbalový sen je dostat se do nejlepšího týmu v republice, do AC Sparta Praha. Fandím jí od malička, a co jsem starší a starší, moc dobře vím, že už se mi to asi nepovede. Jednou bych si však chtěl zachytat v týmu TJ Stružná, kde jsem v létě odchytal turnaj, a musím říci, že tam mají skvělou partu, kterou fotbal hodně baví.

Autor: Daniel Seifert

8.11.2012 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Hokejisté HC Energie (v zeleném) hostili tým Havířova.
23

Energie si poradila i s Havířovem

Michal Riško

OTÁZKA PRO: Michala Riška, náměstka primátora

Kraj je atraktivním místem pro turisty. Stále jich přibývá

Karlovarský kraj – Kromě tuzemských návštěvníků byli především Němci, Rusové a Číňané nejčastějšími hosty ubytovacích zařízení v Karlovarském kraji v období od ledna do konce září.

Olympie hraje jako jediná doma. Viktoria už v pátek

Karlovarský kraj - Poslední kolo podzimní části Fortuna divize A mají před sebou fotbalisté karlovarské Slavie, Olympie Březová a Viktorie Mariánské Lázně.

Most u Moseru bude dokončen v polovině prosince

Karlovy Vary - Nekonečné kolony aut na Západní ulici by mohly být už v polovině prosince minulostí.

Ben Cristovao představí svou novou desku

Karlovy Vary - Po vydání svého nového EP se vydal zpěvák Ben Cristovao na turné.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení

Vážení čtenáři,

náš web Deník.cz přechází kompletně pod zabezpečený protokol, který výrazně zlepší bezpečnost při procházení našich webů.

Z důvodu přechodu je nutné se znovu přihlásit k odběru upozornění na nejnovější zprávy - klikněte na tlačítko "Povolit", kterým si zajistíte odběr zpráv i do budoucna.

Děkujeme za pochopení.

POVOLIT