Kliknutím zvětšíte
HOKEJ, NEBO FOTBAL
„S hokejem i fotbalem jsem začínal víceméně stejně, okolo šesti let. Hrál jsem obojí až do svých deseti jedenácti let, pak jsem se musel rozhodnout a já si vybral hokej,“ vracel se ve vzpomínkách Jaroslav Vašíček.
„K hokeji mě prakticky přivedli ve školce v Horním Slavkově, jelikož jezdili do Mariánských Lázní na ledy, a já od prvního momentu, co jsem vstoupil na led, věděl, co budu dělat,“ přiblížil, kdy se rozhodl pro hokej, který se stal nedílnou součástí jeho života.
První angažmá si připsal v Mariánských Lázních, kde působil do jedenácti let, následně přešel do HC Baník Sokolov a poté do karlovarské Energie a do patnácti let mezi kluby pendloval.
Ale nezůstalo jen u hokeje. Vašíčkovi to šlo i s míčem. „Asi do jedenácti let jsem také hrál fotbal za Spartak, pod trenérkou Grůberovou, a tam jsem poznal už některé své stávající spoluhráče,“ zašmátral v paměti s úsměvem.
SPORTOVNÍ VIRTUOS
Kromě sportu se však Vašíček v raném věku překvapivě věnoval i zpěvu či hře na flétnu a klavír. „Nikdo o tom moc z týmu nevěděl, moc jsem o tom nemluvil,“ prozradil sportovní virtuos, který spojil sport s netradiční výplní. Do jedenácti let piloval hru na flétnu a klavír, do patnácti let se pak věnoval zpěvu. „Co se týká zpěvu, ten jsem absolvoval s bráchou do svých patnácti let, mám pocit, než jsem odlétal do Ameriky. Byli jsme na několika soutěžích i pěveckých, v okrese,“ připomněl, že se vydal s bratrem i na pěvecké soutěže.
A zpěv mu prakticky kromě hry na flétnu a klavír vydržel až dodnes. „Sice nechodím do zušky, jelikož na to není čas, ale s bráchou si rádi zazpíváme spolu. Máme podobný vkus, takže u piva to máme rádi. Speciálně náš táta, ten to většinou vyžaduje jako první,“ narážel Vašíček, že když na to přijde, zpívá celá rodina.
PŘESUN DO AMERIKY
V patnácti letech pak přišel na řadu v jeho sportovním životě zlomový moment. „S rodiči jsme se rozhodovali, co bude dál. V Energii jsem se nechytil, tak jak jsem si přál, a tak jsme přemýšleli o jiných variantách,“ připomněl Vašíček, že rozhodování, kam povedou jeho další kroky, nebylo jednoduché. „Rozhodli jsme se pro Ameriku, konkrétně ligu WSHL, tedy v té době to byla druhá nejvyšší juniorská soutěž v Oklahomě,“ podotkl k přesunu za velkou louži.
„Liga byla pro hráče od patnácti do dvaceti let, ale moc hráčů mladých, jako jsem já, jsem tam nepotkal. Musím podotknout, že jsem byl v top týmu té sezony, měl jsem tak možnost učit se po boku výborných spoluhráčů. Odehrál jsem devatenáct utkání a zaznamenal i nějaké ty kanadské body,“ řekl Vašíček ke své premiéře v Oklahomě.
První sezonu absolvoval Vašíček v trikotu Oklahomy City Blazzers a byla hodně povedená, když tým vypadl až v Conference Final, do kterého sice hornoslavkovský rodák nenaskočil, ale byla to pro něj velká zkušenost. Proto očekával, že dostane šanci v Oklahomě i ve druhé sezoně. „Letěl jsem tam s vizí, že dostanu více prostoru na ledě a větší důvěru,“ přiblížil pocity, se kterými se do Ameriky navracel.
To se však nestalo a po dohodě s trenérem byl Vašíček vytrejdován do Dallasu Sniper, ale práva na něj stále vlastnila Oklahoma. „Dallas hrál stejnou ligu a skupinu jako Oklahoma. Myslím si, že tato sezona se mi povedla a ukázal jsem alespoň trochu, co umím,“ přemítal v hlavě.
Před třetí sezonou se však ozvala Oklahoma, která vlastnila na hráče ze západu Čech práva. „Klub už měl nové vedení, které mi nabídlo i post lídra, mělo velké ambice, což bylo skvělé, hodně jsem si této nabídky vážil,“ neskrýval radost ze zájmu bývalého klubu. I přesto setrval Vašíček v Dallasu.
„Já však chtěl zůstat v Dallasu a týmu pomoci, abychom uhráli dobrý výsledek a abych se odvděčil trenérovi za důvěru a šanci, kterou mi dal. A to si myslím, že jsem z velké části splnil, když jsem měl nejlepší sezonu ve své kariéře,“ vracel se Vašíček, proč se rozhodl nabídku Oklahomy neakceptovat.
NÁVRAT DOMŮ
Pak na pořad přišel návrat do rodné země, kde Vašíček pošilhával po novém angažmá. „Po návratu jsem zkoušel mnoho klubů, například angažmá v Sokolově, Kadani, Mostu, Bílině či Nejdku, když nakonec jsem zakotvil v Chebu, kde zahájím, až na loňskou přestávku, čtvrtou sezonu,“ popisoval týmy, ve kterých pokoušel hokejovou štěstěnu. K tomu pak oprášil Vašíček i kopačky, když se navrátil do Horního Slavkova.
„Důvod, proč jsem se vrátil k fotbalu, byl, že jsem loni odešel po neshodách s trenérem z Chebu a hrál jen kraj v Nejdku, tak jsem měl více času, a tudíž jsem mohl začít hrát a věnovat se více fotbalu,“ připomněl, proč se rozhodl opět vyběhnout na zelená kolbiště.
„Myslím si, že se nám daří a že máme skvělou partu kluků, kteří umí pracovat pro tým a obětovat mu, co je potřeba. Ačkoliv to může znít úsměvně, tak mě jakožto hráče, který hodně dbá sám na sebe a na svůj výkon, každou chvíli učí hrát pro tým, i když se zrovna nedaří nebo věci nejdou mým směrem,“ prozradil, že to s ním spoluhráči nemají jednoduché. „Za to celé naší kabině i vedení chci poděkovat. Jsou to prostě srdcaři a vážím si, že můžu být součástí takového příběhu, který bude mít konec snad až v krajském přeboru, což je náš cíl,“ nezastírá, že v Horním Slavkově pomýšlí na návrat mezi krajskou smetánku. A není divu. Po postupu z okresního přeboru Sokolovska kraluje Horní Slavkov krajské I. B třídě bez ztráty bodu. A i Vašíček k tomu řádně přispívá, když střílí důležité góly.
HORKÁ HLAVA
Třiadvacetiletého hráče brzdí v rozletu někdy až příliš horká hlava. „Moje týmové chování nebylo vždycky úplně tak, jak by mělo být. Když se mi nedaří nebo to nejde, ať je to z jakéhokoliv důvodu, tak jsem naštvaný a to, ať chcete, nebo ne, se přenáší na tým,“ je si vědom.
„Kluci ve Slavkově mi hodně pomohli vnímat tzv. Bigger picture a myslím, že se to snažím přenášet i do kabiny v Chebu, hodně jsem na sobě myslím v tomhle zapracoval, a tudíž můžu být přínosný jak v kabině, tak na ledě. Což si myslím, že jsem do nedávna až tak neuměl a byla to rozhodně moje slabina,“ ocenil podporu svých spoluhráčů v dresu Spartaku.
Sám ale ví, že je vše o dřině, pokoře a respektu. „Ještě tam je hodně práce, to určitě, ale dělám maximum pro to, abych byl co nejlepší týmový hráč, za jakékoliv situace či okolnosti,“ poukazoval sportovní obojživelník a závěrem doplnil: „Prostě jsem na sebe přísný, navíc jsem horká hlava, což v určitých ohledech je skvělé, ale ne ve všem.“
9
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
