Osobnost Deníku
Přečíst článek >

Naplnil si svůj klukovský sen. Jaký? Hrát nejvyšší fotbalovou soutěž Česka. Povedlo se! Do první Gambrinus ligy nakoukl před dvěma lety. A hned pěkně zostra. V dresu jednoho z gigantů české kopané SK Slavie Praha. Navíc ukázal všem škarohlídům své přednosti, nevyčerpatelný fyzický fond, či excelentní defenzivní hru. Poté stál u zrodu postupu Slavie Praha do vysněné Ligy mistrů. V premiérové sezoně v dresu sešívaných si na své konto připsal nejen postup do hlavní fáze Ligy mistrů, ale premiérově i mistrovský titul. V dobře rozjeté ligové kariéře ho však zbrzdilo zranění. Nejdříve utržená achilova šlacha a poté zánět šlach. I přesto ani on nechyběl při oslavách druhého titulu SK Slavie Praha. O kom že je řeč? Přeci o hornoslavkovském rodáku Františku Dřížďalovi, který svým příchodem do hlavního města řádně zčeřil ligové hladiny.

Jak jste vnímal svůj přestup do Slavie Praha, jednoho z nejlepších klubů Gambrinus ligy?
Do neznáma jsem nešel, jelikož v Sokolově jsem hrál druhou ligu, kde se tréninky rovnaly těm v první lize. I po kondiční stránce jsem určitě neztrácel. Spíše po taktické a technické stránce to bylo ve Slavii vyspělejší.

Média vám však před příchodem do věhlasného klubu moc šancí nedávala…
To je pravda. Úvod jsem neměl vůbec nejlepší. Někteří novináři mě řezali, že jsem přišel od plotny, a s jakými hráči, že chce jít Slavia do bitvy o Ligu mistrů. Takže to určitě nebyl hezký začátek. Ale my jsme ukázali jako Slavie, celý tým, jelikož jednotlivec nic nedokáže, že to byly v některých případech dobré volby. Pak už na řadu přišlo jen to hezké. Někteří novináři se mi osobně omlouvali, navíc pak psali hezké články (smích), a já odehrál několik dobrých utkání, takže jsem byl spokojený.

Jaký to byl pro vás skok, když vezmete v potaz, že například Ligu mistrů jste vždy sledoval pouze u televize, a najednou jste stál na hřišti proti těm, co jste obdivoval?

Nějak moc jsem to nebral. Třeba to bylo mým věkem, v tu dobu mi bylo prakticky osmadvacet let. Určitě vzpomínky zůstanou. S klukama jsme chodili na pivo, a na Ligu mistrů koukali v hospůdce v televizi a sázeli se o dvacetikoruny, kdo vyhraje, a kdo na konci shrábne peníze a koupí za to malé zelené, tak to bylo hodně hezké. O to hezčí pak bylo, když se pak místo v hospůdce objevíte s nimi na hřišti. Když poté vyběhnete na hřiště, tak si na to prakticky nikdy nevzpomenu, protože se maximálně koncentruji na zápas, ve finále je vám pak jedno, jestli proti vám stojí Sparta nebo Arsenal.

Slavia patří k nejlepším týmům a klubům v republice. Jak jste reagoval na její nabídku?

Byl jsem moc rád, že si mě pan Jarolím do Slavie vzal a počítal se mnou, i když na tom místě hrál Matěj Krajčík. S ním však měl záměry, že bude hrát přede mnou v záloze. Když jsem byl zdravej, tak jsem prakticky nastoupil v každém zápase, takže tohle bylo v pohodě. Moc si toho vážím, že ve Slavii můžu hrát.

Patříte k top desítce hráčů s nevyčerpatelným fyzickým fondem, navíc upřednostňujete jako obránce útočnou hru..

Proto si myslím, že si mě kvůli tomu trenér Jarolím do Slavie vytáhl. Já už jsem tuto hru předváděl v Sokolově, jelikož já to útočení mám tak trochu v krvi. Navíc to mám postavené na pracovitosti a myslím si, že mám i dobrou defenzivu.

Ale poté přišlo na řadu zranění. Navíc Slavia bojovala o titul do posledního kola. Jak jste to vnímal vy?

Zranil jsem se v dubnu, kdy jsem si utrhl achilovku. Navíc Slavia bojovala až do závěrečného kola o titul. Tam jsem si neříkal, hele máme to, ale vše se opravdu rozhodovalo v posledním kole. Já seděl na tribuně a byl hrozně nervózní, jelikož klukům stačila remíza s Jabloncem a Sparta musela vyhrát. Já pak na tribuně odpočítával každou vteřinu, pro mne to bylo opravdu hrozné, ale kluci to zvládli.

Do roka a do dne jste si mohl vychutnat v dresu Slavie i druhý mistrovský titul. Jaké byly oslavy?

Loni jsem si oslavy neužil, tak si myslím, že jsem to napravil letos. Vzal jsem to poctivě (smích), takže jsem si to užil za oba dva roky, i když prakticky v tomto roce jsem toho kvůli zranění moc neodehrál. Když už jsem se během rozjeté sezony uzdravil, tak jsem dostal zánět krve, takže to pro mne nebylo nijak lehké, jelikož jsem na tom nebyl kondičně moc dobře. Sice jsem odehrál za Slavii pár zápasů, ale po kondiční stránce to nebylo ono, proto jsem chodil hrát i za rezervu, abych byl co nejvíce v zápřahu.

Jak to vypadá s vaší fotbalovou budoucností ve Slavii?

Minulý týden jsem uplatnil se Slavií opci, takže jsem ještě rok hráčem Slavie.

Jiné nabídky jste neměl?

Nad tím ani nepřemýšlím. Po mém zranění se vše hodně zbrzdilo, takže teď budu rád, když se dostanu zpátky do té formy, kterou jsem měl před zraněním, když jsem hrál Ligu mistrů. Takže pokud se mi to povede, budu nadmíru spokojen.

Kam zamíříte na dovolenou?

Tak kupodivu na dovolenou nepojedu. Přijel jsem si vlastně odpočinout do Sokolova, kde v rámci dětského dne jsme odehráli fotbalovou exhibici. Během června se pojedu ještě kouknout do Karlových Varů, protože jsem slíbil mému bývalému trenérovi Jiřímu Divišovi, že zajedu do školy, kde učí, na besedu s jeho žáky. Domluvili jsem se akorát s Míšou Švecem z Hevereenu, že pojedeme do jižních Čech na přehradu na osm dní. Pojedeme si tam lehnout k přehradě, hodíme tam nějakou mušku na rybu a uvidíme.

Sledoval jste během sezony i výsledky svého bývalého klubu Baníku Sokolov?

Kluky jsem sledoval hodně, škoda jen, že nevydržel u Baníku trenér Martin Hašek, protože to kluci hráli fantasticky. Když pak na to koukám, vlastně moc už jich tady neznám, hodně se totiž kádr obměnil, ale to také k fotbalu patří.