Za svoji Skalnou, kde jak sám říká je doma, nastoupil do utkání I.B třídy a přilákal do ochozů více jak dva tisíce diváků.
„Lidi si tohle utkání užili, a to je přesně ten důvod, proč fotbal děláme,“ řekl Pavel Nedvěd po zápase.

Nadšení z utkání ale nebylo takové, jaké si Pavel představoval. „Prohráli jsme 1:4 a mě velice mrzí každá porážka. Bohužel takový je fotbal. Ani nikdo z našeho týmu nepředvedl optimální výkon. Na jejich omluvu ale musím říci, že to pro kluky, kteří to utkání hráli, nebylo vůbec jednoduché. Nikdy nehráli před takovým počtem diváků. Nikdy je nenatáčeli televizní kamery,“ pokračoval v hodnocení.

Pavel Nedvěd si splnil jeden svůj sen, a to zahrát si se svým synem. „Mladej fotbal nehraje na žádné úrovni. Občas si jde s námi zahrát na malé hřiště a utkání s Poříčím, bylo ve své podstatě první v životě, do které nastoupil od první minuty. Jinak už za Skalnou párkrát střídal. I pro pro něj to bylo velice náročné,“ začal Nedvěd starší popisovat výkon svého syna a přidal: „Jinak doufám, že se aspoň pořádně zpotil. Já jsem se zpotil pořádně a měl jsem toho plné zuby.“ Pavel junior otce po utkání chválil.

Asi nejsložitější bylo pro Pavla Nedvěda zvyknout si na fotbalové myšlení spoluhráčů. Přeci jen borci, kteří hrají top soutěže v Evropě a kluci co si jdou po práci zahrát na amatérské úrovni přemýšlejí v zápase jinak.

„Přiznám se, že na to jsem si nezvykl celé utkání. Hraji a předpokládám co bude dělat spoluhráč. Bohužel ve většině případů kluci dělali něco úplně jiného než jsem si myslel, že udělají. Ale to je teď úplně jedno. Důležité bylo hrát pro diváky a to svůj účel splnilo,“ přidal Nedvěd své dojmy z utkání.

V sestavě Skalné se kromě Nedvědových objevil také Tomáš Pěček. „Spolu jsme ve Skalné vyrostli a já jsme moc rád, že jsme si mohli zase spolu zahrát. Na druhou stranu mě mrzí, že druhý z té naší fotbalové party Jirka Schveiner se ve čtvrtek na tréninku zranil a nemohl do utkání nastoupit. S Jirkou jsme spolu chodili na základku od první třídy. Škoda, že nemohl hrát. Moc se na ten zápas těšil,“ přidal.

Další otázka, kterou Pavel Nedvěd dostal směřovala k případnému dalšímu zápasu v dresu FK Skalná. „Mám v Juventusu moře práce a zase se do Čech nedostanu tak často, jak bych si sám přál. Nebudu říkat ne a ani ano. Nevím. O víkendech, když se hraje, tak se hraje i v Itálii a když je nějaká pauza, tak sem můžu přijet, ale toho času je opravdu velice málo,“ pokračoval.

Výjimečně nastoupili hráči Skalné v černo-bílé kombinaci, jinak tento tým hraje v červenobílých dresech. „V roce 2009 jsem v podobném dresu nastoupil ke svému poslednímu utkání. Jsem na tyto barvy zvyklí,“ přidal Nedvěd s úsměvem.
Celý fotbalový den pak byl zakončení sezením u pivečka. „Je to úplně normální. Ať už v Praze, nebo tady ve Skalné si vždy nejdřív jdu s kamarády zahrát a pak si jdeme sednout. Jednak nám po fotbale více chutná a pak také proč ne? Jsem stejný, jako ostatní a všichni mě tak berou. Kdyby ne, tak bych se cítil mezi nimi blbě, a to by nebylo dobře,“ konstatoval.
Pavel Nedvěd sklidil po utkání potlesk všech přítomných a po vysprchování v šatně pak uslyšel od žáčků Skalné i písničku, nebo též pokřik.

„Byl jsem stejně starý jako ti kluci, co křičeli před šatnami, když jsem tady hrával. Byl bych moc rád, kdybych byl pro ně jakými si vzorem, že i z té naší malé Skalné, se to dá dotáhnout s fotbalem hodně daleko. Je to jenom o tom, kolik hodin strávíte na hřišti, a jak pilně pracujete,“ dodal na závěr.