„Moje fotbalové krůčky začaly ve čtyřech letech ve školním týmu Sportovní školy dětí a mládeže. Poté jsem se v deseti letech přihlásil do fotbalové akademie FC Inter v mém městě. V tomto týmu jsem nedostával dostatek herního vytížení, a tak jsem ve dvanácti letech přešel do kmenového týmu FC Ista,“ vracel se ke svým fotbalovým začátkům sedmnáctiletý hráč.
O rok později Dubovenko přestoupil do FC Olimpik, který hrál druhou divizi na Ukrajině. Po dvou letech se však navrátil zpět do fotbalové akademie FC Inter, která byla v té době považována za druhý tým FC Dnipro. Pak vypukla válka. „Zpočátku jsem tomu nevěřil, chodil jsem na tréninky jako normální den. Když jsem vyšel ven a čekal na autobus, poprvé v životě jsem uslyšel výbuch a zachvátila mě panika a strach. Vrátil jsem se domů a tři dny jsem nikam nechodil,“ vzpomínal se slzami v očích Dubovenko, jak ho válka ovlivnila.
„Po dvou týdnech mi matka řekla, že odjíždíme z Ukrajiny, ale já jsem nechtěl, protože jsem věděl, že moje rodina je stále na Ukrajině,“ poukazoval, že svou rodnou zemi nechtěl opustit. Posléze následoval přesun z Ukrajiny České republiky. „Nejdříve jsme s mamkou chtěli jet do Liberce, ale v Praze jsme omylem nastoupili do jiného autobusu, skončili jsme v KV Aréně,“ připomněl Dubovenko, že cíl cesty měl se svou rodinou zcela jiný.
„Přesun byl velmi náročný, když jsme cestovali čtyři dny do Karlových Varů. Ve vlacích byla velká zima, nic tam nebylo. Za celou cestu jsme třikrát jedli a velmi špatně spali, protože na Ukrajině probíhalo ostřelování,“ podotkl. První dva týdny byl v v Karlových Varech pouze s kamarádkou a matkou, když využili azylu na hotelu v Březové. „Zde jsme se snažili trénovat na trávníku. Pak nás majitel hotelu, kde jsme bydleli, vzal na trénink FC Slavia Karlovy Vary. Tam byly potíže jen s jazykem,“ přiznává, že se musel na začátku poprat s jazykovou bariérou.
„Naštěstí, ale ve Slávii hraje Yehor Polyvianyi, který je také z Ukrajiny a ten nám hodně pomohl,“ chválil si pomoc svého spoluhráče. „Trenéři i kluci nás přijali velmi vřele a se vším nám pomohli. Takže díky pomoci kluků a trenérů jsme se dokázali velmi rychle adaptovat,“ doplnil závěrem Dubovenko, který si plní v Karlových Varech svůj fotbalový sen. (sei, sol)
