„Sice se nám nedařilo, ale přesto se vytvořila velmi dobrá parta, což je ve fotbale hodně důležité," míní Ladislav Čáp. Ten načal rozepisovat svou fotbalovou kariéru v karlovarských Buldocích, stejně jako většina kluků z lázeňského města. „To jsem chodil do první třídy, takže to mi bylo sedm let, a k fotbalu mě dovedla mamka, která mě v tom nadále podporuje, navíc jsem něco okoukal od bratra," vzpomíná na své začátky sedlecký Modrič.

Ale jak to v raném věku bývá, i Ladislav Čáp koketoval i s jinými sporty. „Měl jsem malý mozek, takže mě jako první lákal fotbal, to bylo bez debat, ale samozřejmě jsem chtěl zkusit všechny sporty. V současné době se mi například kříží fotbal s pinčesem," poukazoval na svou sportovní vytíženost Čáp.
Nadějný fotbalista však neměl od začátku své kariéry na růžích ustláno, ba naopak.

„Na začátku to bylo v Buldocích parádní, dařilo se nám, byla super parta. Jenže poté ve starších žácích přišel nový trenér, který mě stavěl na pravou obranu, a to mě vůbec nebavilo, takže jsem byl nejhorší, ale zároveň i nejmladší. Ani parta už nebyla taková jako předtím. Vše se změnilo prakticky od doby, kdy jsme začali hrát první žákovskou ligu. V týmu jsem byl asi jediný hráč, který nebyl namyšlený," narážel na ligovou atmosféru nejen v kabině Čáp.

Z jeho strany to však nebylo jediné trápení. Stejně jako někteří hráči okusil ligovou štaci jen okrajově. „Snažil jsem se jezdit na většinu zápasů, za což jsem byl odměněn dvouminutovým pobytem na hřišti. Když už jsem pak dostal šanci si zahrát, tak jsem ji na postu obránce zazdil, ale to nebylo tím, že jsem nechtěl, ale tím, že jsem nemohl předvést své výhody, kterými jsou přehled ve hře a technika," s hořkostí v hlase se ohlédl sedlecký forvard za nepovedeným angažmá.

Ten si pak přibral k fotbalu další sport, který patří do katerogie netradičních, a to stolní tenis. „Pinčes jsem začal hrát až ve třinácti letech, tedy o hodně později než fotbal. V dresu TJ Slovan Karlovy Vary hraji krajský přebor a už jsem si taky zkusil nástrahy pinčesové divize," chlubil se Čáp. Jenže každá sranda něco stojí. „Je to tak, ani jednomu sportu se nemohu věnovat na sto procent, jelikož tréninky v pinčesu mám ve stejný den a čas jako fotbal, ale pokud člověk chce, všechno jde," dobře ví sedlecký mladíček.

Zpátky k fotbalu. Čáp na přelomu starších žáků a dorostu pomýšlel na přesun do jiného týmu. Povedlo se. „Dlouho jsem přemýšlel, jestli jít ještě na půl roku do starších žáků Ostrova či Sedlece. Nakonec vyhrál úžasný Sedlec. Od prvního tréninku jsem věděl, že to není fotbal jen podle názvu. Byla tam skvělá parta a hlavně trenér, který mi dal šanci uplatnit své přednosti, takže jsem si zahrál svůj milovaný post, a to střední zálohu," pochvaloval si Čáp.

Pak na pořad přišel přestup do kategorie dorostu. „V dorostu jsem sezonu byl nejmladší, takže jsem musel skousnout přesun na levou zálohu. Poté však několik hráčů odešlo do mužů a já se vrátil na svůj post. Pak přišlo zranění, ale dostal jsem se z toho a vrátil se. Navíc se udělala v Sedleci opravdu skvělá parta," podotkl k přesunu Čáp.

V letošním ročníku pomáhá sedlecký Modrič po loňském sestupu svému týmu v krajské soutěži dorostu. „Velký rozdíl mezi soutěžemi není. Utekl nám sice začátek, ale to už si pomalu, ale jistě sedá. Sehráváme se a určitě jsme na dobré cestě vrátit se tam, kde jsme byli. Více bychom ale měli zapracovat na koncovce, která nám občas dělá problémy. Sice děláme chyby, ale ty nás učí, abychom je příště nedělali. Navíc fotbal hrát umíme, takže to stačí jen prodat na hřišti," profesorsky rozebíral krajskou soutěž Čáp.

Sedlecký tým tak má před sebou, dá se říci v uvozovkách, udržovací sezonu. „Samozřejmě bychom se rádi navrátili do přeboru, ale nic se nesmí lámat přes koleno. Hlavní je hrát kvalitní fotbal, což v možnostech týmu je. Co se týče mé osoby, tak chci dohrát sezonu v klidu a fotbalové pohodě. A hlavně nezranit se," dodal se šibalským úsměvem sedlecký Čápos. I on však měl před vstupem na fotbalovou scénu jako mnoho fotbalistů své sny.

„Jako malý jsem měl sen, a to stát se profesionálním fotbalistou, ale to měl asi každý. V současné době vím, že se to nestane. V dorostu mi zbývá odehrát pár sezon, takže si je chci užít a k tomu přidat nějaký ten gól. Jeden sen však mám, chci si jednou zahrát v jednom týmu se svým bráchou Martinem," odtajnil svůj aktuální sen Čáp.

Sedlecký univerzál však během své kariéry pomýšlel i na ukončení. Nakonec černé myšlenky zahnal a i nadále rozdává fotbalovou radost. „Myslím si, že na každého to jednou přijde, kdy opravdu jste na pokraji svých sil, a to se mi stalo, když jsem, jak se říká, leštil lavičku v Buldocích. Ale nakonec jsem to všechno překousl, protože vím, že fotbal miluji," říká Čáp.

Právě oddanost ke kulatému nesmyslu patří k jeho přednostem. Fotbalový přehled, prošpikovaný milimetrovými příhrami. Nejen to zdobí jeho hru v současné době. „Někdy to ale zadrbu," přiznává Čáp a hned přidává: „Už odmala mě zajímali hráči typu Ronaldinho, Nedvěd, Rosický, Káka. Obdivoval jsem jejich techniku a radost pro hru, mohl jsem se na ně neustále dívat. V současné době se mi líbí Cristiano Ronaldo a také Luka Modrič, podle kterého mám přezdívku v týmu Sedlece. Proto se snažím něco odkoukat a pak to prodat při zápase, a někdy se prostě nezadaří."

Prozatím si tedy sedlecký záložník užívá fotbalové pohody, bojuje jen na školním hřišti. „Nerad o tom mluvím (smích). Ve škole, jak se říká, přežívám. Studuji druhý ročník na karlovarském Trivisu, tedy na střední veřejnoprávní škole, a mohu poznamenat, že to prozatím není tak hrozné. S ničím zatím nemám problémy, takže na pohodu," uzavřel Ladislav ´Modrič´ Čáp.