Kliknutím zvětšíte
Karlovarská legenda strávila v nejvyšší fotbalové soutěži sedm sezon, během kterých odehrála 179 utkání, v nichž vstřelila pět branek a k tomu přidala sedmnáct gólových asistencí, naposledy působila v Opavě.
Po skončení ligové štace však Tichota začal psát nový román, tentokrát s přívlastkem trenér. Po návratu do lázeňského města přesedlal k trenérskému kormidlu, když vedl žáky, poté dorost, posléze působil v lázeňském městě jako hrající asistent.
Následně pak vedl několik sezon z pozice hlavního kouče A-tým Karlových Varů, se kterým slavil například postup do ČFL. Krátkodobě vedl druholigový Baník Sokolov a v současnosti je šéftrenérem mládeže v sokolovském klubu. O trenérských začátcích jsme si v exkluzivním rozhovoru pro Deník s Karlem Tichotou povídali.
Když jste ukončil angažmá v Opavě, už jste byl rozhodnutý, že se chcete věnovat trénování?
V té době ne, chtěl jsem ještě dál pokračovat jako hráč. Vrátil jsem se domů do Varů s tím, že pomůžu zachránit ČFL, což se nám nakonec podařilo. Následující rok jsem od klubu dostal nabídku, jestli bych současně s hraním pomohl i s trénováním mládeže. Domluvili jsme se a já začal jako asistent trenéra u kategorie U15.
Můžete tedy přiblížit vaši trenérskou kariéru?
Trénoval jsem zatím pouze ve dvou klubech. Dvanáct let ve Varech a nyní druhým rokem v Sokolově. Ve Varech jsem šel postupnými kroky. Začal jsem jako asistent trenéra žáků, pak hlavní trenér a šéftrenér pro žákovské kategorie. Stejné to bylo u kategorie dorostu. Nakonec jsem tři a půl roku působil u A-týmu. V Sokolově jsem začal jako šéftrenér dorostů a zároveň trenér U16, v letošním ročníku vedu kategorii U19.
Navíc jste v Karlových Varech plnil i roli hrajícího asistenta…
To bylo ke konci mé hráčské kariéry a trvalo to pouze půl roku. Nejsem zastáncem hrajících trenérů nebo asistentů. Jestliže chcete odvádět kvalitní práci, nemůžete sedět na několika židlích najednou.
Převážně jste trénoval karlovarskou mládež…
Ano, byla to pěkná doba a zajímavá práce. Rád vzpomínám na trenéry, se kterými jsem v té době spolupracoval, na hráče, které jsem trénoval. Kdybych měl vzpomenout nějaká jména trenérů, tak by to určitě byli Jirka Diviš a Zdeněk Skala. S Jirkou Divišem, který mě hodně ovlivnil v trenérské kariéře, jsem spolupracoval ve sportovních třídách. Zdeněk Skala byl obrovský srdcař. Za víkend objel klidně 6-8 utkání, dokázal přivést a vychovat spoustu kvalitních hráčů.
Nakonec jste po sestupu z ČFL převzal A-tým, se kterým jste si pak užil i postup…
Byla to hodně hektická doba. Po sestupu bylo potřeba během měsíce poskládat úplně nový tým. Vsadili jsme na mladé kluky z regionu, což, si myslím, byla správná volba. Jen to chtělo trochu času. Kádr jsme postupně doplňovali a nakonec se nám povedlo soutěž vyhrát a postoupit zpět do ČFL. Mužstvo, které se tehdy podařilo dát dohromady, mělo velký potenciál a nyní se to potvrzuje.
Následně jste se přestěhoval do nedalekého Sokolova, kde v současné době plníte roli šéftrenéra mládeže. Jak je tedy tato funkce časově náročná a co obnáší?
Zájem ze strany Baníku trval delší dobu. Přicházel jsem jako šéftrenér dorostů. Po odchodu trenéra Vrtělky k A-týmu jsem se posunul na pozici šéftrenéra mládeže. V klubu mám tedy na starost přípravky, žáky a dorostence. Mám výhodu v tom, že každý mládežnický úsek má svého vedoucího, takže jsem v kontaktu nejvíc s nimi. Řešíme spolu různé organizační věci, metodiku a další věci, které pak předávají trenérům svých úseků. Co se týká času, tak je to někdy složité. Jako šéftrenér chci za víkend vidět co nejvíc utkání našich týmů. Takže když se chceme vidět s rodinou, musí jet se mnou na fotbal (smích).
Prakticky připravujete dorostence na přechod do kategorie mužů. Je rozdíl mezi těmito kategoriemi markantní?
Samozřejmě záleží, jakou soutěž dospělých budou kluci hrát. Snažíme se vychovávat hráče pro republikové soutěže a tam je přechod do kategorie dospělých těžký. Ne všichni tento přechod zvládnou. Trvá minimálně půl roku, než si hráči zvyknou na jinou rychlost, větší soubojovost, rozdíl v síle. Obecně jsou nejtěžší přechody mezi žáky a dorostem a pak právě do kategorie dospělých. Uspěje pouze ten, kdo má dostatečnou vnitřní motivaci, cílevědomost a trpělivost.
Jaký jste tedy trenér?
To by asi měl hodnotit někdo jiný… Samozřejmě čerpám ze své hráčské kariéry, do hodně situací se dokážu vžít, na druhou stranu se nebráním novým trendům. Studium trenérských licencí mě obohatilo o hodně nových věcí. Při tréninku či utkání vyžaduji koncentraci a disciplínu. Rád některé situace dokážu i odlehčit, ale musí na to být vhodná doba. Důraz kladu na komunikaci s hráči, zajímá mě jejich názor. Důležité jsou pro mě fungování kabiny, vztahy mezi hráči.
16
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
