×

Galerie: Do muzea letadel dorazil nový exponát - MIG-23

Karel Tarantík u přídě letadla, kam se musí osadit kužel radaru. Stíhačku MIG-23 UB mají nově v Air Parku Zruč. Tato verze má dvoumístnou kabinu a sloužila pro výcvik pilotů, nicméně po vyzbrojení byla plně bojeschopným letounem. V muzeu Air Park Zruč se jedná o 114. exponát. Po osazení křídly a směrovými kormidly dostane stroj nový nátěr. Jedná se o stroj z armády NDR, který Miloš Tarantík objevil a zakoupil u sběratele v Holandsku. MIG-23 je sovětský proudový stíhací letoun vyráběný v letech 1970-1985. MiG-23 byl navržen jako hornoplošník s měnitelnou geometrií křídla. Křídlo může být nastaveno do tří poloh: 16°, 45° a 72°. Použití křídla s měnitelnou geometrií znamenalo vynikající letové vlastnosti při vysokých rychlostech a snadnou ovladatelnost při nízkých rychlostech. Pod trupem je stabilizační kýl, který je při pobytu letadla na zemi sklopený na pravou stranu pod úhlem 95°. Podvozek je uzpůsoben ke startu z nezpevněných a neupravených drah. Dvoumístná verze MiG-23UB byla vyráběna v Irkutsku. MiG-23 znamenal radikální odklon od předešlých návrhů konstrukční kanceláře MiG. Namísto charakteristického nasávacího otvoru v ose letadla byly zvoleny boční nasávací otvory. To uvolnilo místo pro instalaci rozměrného radaru Safír-23 na přídi trupu. MIGy-23 byly i ve výzbroji ČSLA v Československu. Dva cvičné MIGy-23 AČR havarovaly u obce Herálec na prakticky shodném místě. První v roce 1996 a druhý 1998. Ostatní stroje MIG-23 armáda vyřadila v roce 1998. Tento kus je původem z armády bývalé NDR (Německá demokratická republika). Celkem bylo vyrobeno 5 047 strojů, z toho 4 278 jednomístných a 768 ks dvoumístných což je i tato verze. MIGy-23 dosahovaly maximální rychlosti ve výšce 12000 m přes 2400 km/hod MIG-23 v jednomístné bojové verzi s výzbrojí palubních i přídavných zbraní už v Air Parku Zruč mají.