Kliknutím zvětšíteVlastní panenky z celého světa
Vždy když přijde do muzea, své panenky pozdraví: „Ahoj holky, máte se dobře?" Má panenky z celého světa, převážně však České, Německé, ale i Americké, Ruské, Japonské, Italské, Španělské a další. Nejstarší jsou z 20. a 30. let minulého století, ale najdete mezi nimi i ty, se kterými jste si nejspíš v dětství sami hráli. Schválně se podívejte do naší galerie. Některé jsou plastové, jiné z křehkého porcelánu, kompozitu, papírmaše či extrémně hořlavého celuloidu.
„Mám tu i pár panenek pro chudé, což byly pouze porcelánové hlavičky panenek, jimž maminky došívaly tělíčko a šaty. Vlastnit panenku bylo dříve velice vzácné a určitě ji neměla každá holčička. Bylo to velice nákladné," vysvětluje paní Svaťa, která malým holčičkám dovoluje se s některými panenkami i vyfotografovat, jiné vám dá pochovat.
Sběratelka vlastní tak velkou sbírku, jejíž přesné číslo ani nezná
V muzeu ale najdete i panenky mrkací, plačící, zpívající, mluvící nebo takové, které když vedete za ruce, tak samy chodí či panenky, které vypadají jako živá miminka. „Mám tu i dvě panenky, které mi darovala jedna paní doktorka. Když mi je dávala, kladla mi na srdce, abych je nikdy nerozdělila. A tak jsou panenky vždycky vedle sebe," prozrazuje Svaťa příběh dvou ze svých panenek. Příběh má ale ke každé z nich a když budete poslouchat, ráda vám je všechny odvypráví.
Malý prostor, vzácné exempláře
Muzeum je sice malé, ale i tak v něm strávíte minimálně hodinu času. Pokud vás to bude zajímat, paní Svaťa vám totiž ke každé panence řekne její konkrétní příběh a bude-li vám důvěřovat, své panenky vám dá dokonce i pochovat. U některých je to skutečně velká vzácnost, když víte, že jsou extrémně křehké a jejich hodnota se někdy pohybuje i kolem deseti tisíc korun, jako například u Shirley Temple, která byla jejím velkým snem. Kromě panenek ale v muzeu najdete velké množství historických kočárků, pokojíčků, medvídků a dalších hraček.
Sběratelka vlastní tak velkou sbírku, jejíž přesné číslo ani nezná
Poklady z půdy i bazarů
Panenky shání většinou na bazarech, aukcích, ale často jí přicházejí v podobě darů, nebo co najdou lidé na půdách. I proto je často přebírá nahaté, rozbité a zkrátka takové, jaké je lidé najdou. „Když panenky přijdou, musím je omýt a často i opravit. Mají popraskané gumičky, někdy musím dokreslit obličej, ale spíš mám lidi, kteří mi s tím pomáhají. Mám i paní, které mi šijí opravdu krásné oblečky a já mám pak radost, jak jsou panenky hezké a jak se najednou změní," říká majitelka sbírky, která panenkám oblečení pravidelně dle ročního období vyměňuje a každý obleček sama přepere v ruce. „Holky převlékám prostě jako děti. Buď podle ročního období, nebo když vidím, že je nějaká špinavá," dodává paní Svaťa.
Do svého muzea se chodí především uklidňovat a nasávat dobrou náladu, která z muzea opravdu sálá a cítíte ji už ve chvíli, kdy překročíte práh. Muzeum paní Svaťa provozuje už osmým rokem a těší se návštěvě nejen rodičů s dětmi, ale často i maminek či babiček samotných, které přicházejí zavzpomínat na své dětství a najít mezi panenkami takovou, se kterou si hrály jako malé.
A že jsou to někdy okamžiky plné dojetí, není třeba zdůrazňovat. „Hrozně si vážím důvěry lidí, kteří mi věnují i historicky cenné panenky po svých babičkách nebo ze svého dětství a nic za to nechtějí. Já jim za to slibuji, že u mě bude jejich příběh pokračovat a bude o ně dobře postaráno," dodává paní Svaťa, která o své panenky s láskou pečuje.
3
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
