Jako první jste ve své sportovní kariéře začal dělat florbal, kdo vás k němu přivedl?
Ano, je to tak. Myslím, že mi bylo kolem jedenácti let, kdy  jsem začal hrát florbal, ke kterému mě přivedl můj učitel.

Začal jste však o poznání déle než jiní sportovci…
Ani nevím, proč jsem začal se sportem tak pozdě, i když sportovat mě bavilo. Docela toho teď  lituji, jelikož kdybych začal podstatně dříve, mohl jsem to někam dotáhnout (smích). Ne, teď vážně, zajímal mě hodně hokej, ale na ten už bylo hodně pozdě.

Jak se vám tedy ve florbale dařilo?
Hrál jsem v útoku levé křídlo, ale převážně to bylo za školu ZŠ Konečná. Co se týče úspěchů, tak to bylo několik druhých a třetích míst ve školních turnajích.

Poté jste však začal dělat sledge hokej, jak jste se k němu dostal?
Ke sledge hokeji jsem se dostal úplnou náhodou, a to přes Tomáše Bergera, který prakticky začal chodit s mojí tetou, a ten mi o sledge hokeji řekl vše. Slovo dalo slovo a já se šel kouknout do plechárny na zápas Sharks (pozn. red.- bývalý zimní stadion HC Energie). Když jsem to viděl, celkem mě to vzalo a já si to pak šel vyzkoušet s týmem Sharks na trénink a zůstal u toho.

Jaké tedy byly vaše první sledge hokejové začátky?
Začátky byly určitě krušné. Co jsem usedl na sledge, tak jsem hned věděl, že to bude docela dřina, zejména pak na ruce. Určitě to nebyla žádná legrace, jak si ostatní myslí, ale nevzdal jsem to a zůstal, za což jsem moc rád.

Jak vás přijali hráči v kabině?
Já si myslím, že mě přijali už jako jistého hráče (smích), i když mi dlouho trvalo, než jsem se všechno naučil. Tímto bych chtěl klukům poděkovat, že se mnou měli takovou trpělivost.

Co jste si od sledge hokeje sliboval nebo co od něho čekal?
Od sledge hokeje jsem si sliboval, že budu také hodně cestovat, což se potvrdilo. Kouknul jsem se se Sharks na turnaje do Holandska, Švédska či Německa, takže v tomhle ohledu panovala velká spokojenost. Navíc v rámci ligy jsem s nimi procestoval celou republiku.

Hned při své sledge hokejové premiéře jste slavil velký úspěch…
To je také pravda. Prakticky hned v první mé sezoně v dresu Žraloků jsem s klukama vybojoval zlaté placky, takže si myslím, že na tento super zážitek nejde jen tak zapomenout. Pro mne osobně to bylo něco úžasného.

Vzpomenete si na svůj první sledge hokejový zápas?
Myslím si, že svou sledge hokejovou premiéru jsem si odbyl proti Českým Budějovicím, které jsme samozřejmě porazili. 

Na které utkání si rád vzpomenete, a naopak, na které byste nejraději zapomněl?
Utkání, na které si rád vzpomenu, bude určitě to z 18. listopadu 2012 se Zlínem. To se nám dařilo opravdu vše. Navíc se dařilo i mně, a hlavně  střelecky, když jsem slavil čtyři góly. Naopak nejhorší utkání bylo proti Pardubicím, to jsem neměl svůj den. Navíc jsme v tomto utkání vedli o tři branky a nakonec prohráli na nájezdy.  Na tento zápas bych chtěl co nejrychleji zapomenout.

Jaký je váš sportovní vzor?
Můj sportovní vzor je náš útočník Michal Geier. Ten co předvádí na ledě,  snad ani není možné. Podle mého názoru je nejrychlejším hráčem ligy. Jeho rychlé kličky a zakončení mu mohou mnozí sledge hokejisté závidět. Mým osobním cílem je se dostat mezi nejlepší střelce ligové soutěže, i když to bude asi běh na dlouhou trať, ale pokusím se o to.

Tuto sezonu máte dobře rozehranou, jaký v ní máte  cíl?
Cíl je jasný, probojovat se do finále sledge hokejové ligy a vybojovat pro naše barvy zlato. Já bych se pak chtěl dostat mezi nejlepší desítku hráčů kanadského bodování sledge hokejové ligy.