Mladičká brankářka ostrovských Čertů obětuje hokeji vše a za svoji píli byla odměněna, když obdržela pozvánku do české reprezentace U16, se kterou dosáhla na dvě zlaté medaile. V exkluzivním rozhovoru Deníku prozradila sympatická dlouhovláska, jak to měla se svými začátky, jak to má s náročným dojížděním a jak si užívá úspěchy v reprezentaci.

Katko, můžete prozradit, proč jste si vybrala zrovna hokej?

Byla jsem vždy vedena i k ostatním sportům. Do svých osmi let jsem pravidelně jezdila na kroužek plavání. Vyzkoušela jsem také tenis, kickbox, florbal i basket. Postupně ale hokej pokryl všechen můj volný čas. Přesto se teď v zimě těším na snowboard a v létě třeba na in-line brusle. Ty byly také prvním impulsem, jak jsem se dostala na led. U kamarádky jsem si je jednou zkusila a hned si je zamilovala. Protože nikde v okolí v tu dobu nebyl žádný kroužek, domluvili mi rodiče základní kurz bruslení na ledě v Aréně. Mamka mě pak přihlásila do krasobruslařského oddílu, ale já rodiče naštěstí přemluvila na hokej.

Navíc jste si vybrala post brankářky, to není až tak obvyklé…

Stejně jako může překvapit množství děvčat, která se věnují hokeji, je zarážející, kolik z nich zvolí pozici brankářky. Já jsem začínala jako hráčka, ale na konci mé první sezony nám trenér dovolil vyzkoušet si výstroj brankáře a já ji už odmítla odložit. Rodiče nejdříve vůbec nebyli nadšení, snažili se mi to vymluvit, přesvědčit mě i trošku uplatit. Já už ale měla jasno.

V dresu ostrovských Čertů působíte již šest sezon, vzpomenete si, jak přijali vaši přítomnost v kabině spoluhráči?

Konkrétně si na úplné začátky v Ostrově nevzpomenu. Přestoupila jsem po dvou letech v HC Energie, kdy jsem byla zvyklá na časté hostování a také na účast na různých výběrových turnajích. Skoro každý víkend jsem oblékala dres s jiným logem a potkávala nové spoluhráče. Většinou jsem do týmu byla přijata bez problémů, ale někdy se přátelskému pošťuchování anebo i štiplavým poznámkám, rýpání nebo znevažování ženského hokeje prostě nevyhnete. K ostrovským Čertům jsem přešla, protože mi více vyhovovalo rozložení tréninků vzhledem k dojíždění a škole. Také mi zde nabídli více prostoru v utkáních a ve více kategoriích. Cením si, že nikdy nedělali rozdíl podle pohlaví a dostávala jsem stejné příležitosti, což není ve všech klubech samozřejmostí. V této sezoně se střídám v brance za dorost s druhým brankářem, který je fajn. Jsem ráda, že si rozumíme a vzájemně se podporujeme. V letošním roce jsem také od trenéra dostala možnost nakouknout do vyšší kategorie. Samozřejmě je to obrovský rozdíl, a to ve všem. Pro mě je tato zkušenost k nezaplacení, protože se musím přizpůsobit rychlosti juniorského hokeje, a to mohu poté přenést do zápasů dorostu a žen.

close Brankářka ostrovských Čertů Kateřina Fialová si svými parádními výkony vysloužila pozvánku do české reprezentace U16, se kterou dosáhla na dvě zlaté medaile. info Zdroj: David Gargulák, Stefan Bernd, Petr Selichar zoom_in Brankářka ostrovských Čertů Kateřina Fialová si svými parádními výkony vysloužila pozvánku do české reprezentace U16, se kterou dosáhla na dvě zlaté medaile.

Vy máte prakticky o zábavu postaráno, když trénujete pětkrát v týdnu, k tomu pak o víkendu zápasy. Ještě navíc vše spojit s náročným dojížděním či školou…

Někdy bych si přála, aby měl den víc než čtyřiadvacet hodin. Přiznávám, že mi moc volného času nezbývá. Protože dojíždím do Ostrova z Toužimi a trénink denně trvá dvě hodiny, zabere mi to celé odpoledne. Domů přijíždím někdy i v půl desáté večer. V září jsem navíc nastoupila na Střední zdravotnickou školu v Karlových Varech a vše zvládnout je někdy problém. Škola je pro mě důležitá. Vybrala jsem si obor, který mě vážně baví a dá se v budoucnosti spojit i se sportovní kariérou.

Navíc jezdíte hrát extraligu do Litvínova, dá se tak nabitý program vůbec zvládnout?

V Litvínově působím již druhou sezonu. Vyšli mi vstříc a respektují, že více trénuji ve svém domovském klubu s kluky. Se ženami tak jezdím hlavně na zápasy. Je to pro mě další velká zkušenost. Přála bych si, aby se nám v extralize dařilo lépe, ale myslím, že doplácíme na malou podporu ženského hokeje a nastavení systému.

Určitě musíte být ráda za rodinnou podporu, bez které by to nešlo…

Jako dítěti vám vše přijde automatické. Postupně ale chápu, co vše pro mě rodina, přátelé a trenéři dělají. Bez nich by to vážně nešlo. Jsem moc vděčná taťkovi a dědovi, kteří mě všude vozí a také na mě musí čekat, někdy třeba i celý den. Důležitá je pro mě i podpora rodiny. Jsem moc ráda, když je mám na tribuně mezi fanoušky. Během turnajů na olympiádě mi také přišlo mnoho zpráv od známých, že sledují přímé přenosy zápasů a drží nám palce. Jsem ráda, že se dostává dívčí hokej do povědomí.

Dobré výkony vám vysloužily i premiérovou účast v české reprezentaci U16, kdy jste mohla slavit triumf na turnaji Visegrádské čtyřky…

Musím přiznat, že pozvánka do české reprezentace byla pro mě splněným snem. Trenéři si vybírali mezi minimálně dvaceti brankářkami napříč republikou, takže to pro mne bylo velmi nečekané a měla jsem obrovskou radost. Na Slovensku se sešla skvělá parta holek, vzájemně jsme se podporovaly, užily jsme si spoustu zábavy, v šatně vládla dobrá nálada, což se promítlo i do výkonu na ledě.

Navíc jste si připsala na účet v reprezentaci čisté konto a jako bonus pak byla vyhlášena hráčkou utkání, což vás muselo určitě potěšit?

Byla jsem ráda, že do druhého zápasu jsem dostala od trenérů důvěru. Počáteční nervozita ze mě brzy spadla, protože jsem cítila, že se na holky mohu spolehnout a společně zápas vyhrajeme. Poslední minuty jsem si moc přála udržet čisté konto a to nakonec klaplo. Stát mezi holkami při státní hymně je vždy silným zážitkem. Když mě vyhlásili jako hráčku utkání, bylo to pro mne dalším překvapením. Cenu by si ale zasloužila každá z holek našeho týmu.

Kateřina Fialová, brankářka ostrovských Čertů

Dalšího triumfu jste dosáhla za reprezentaci na Evropském olympijském festivalu mládeže…

Když přišel těsně po vánočních svátcích e-mail s nominací na Olympijský festival mládeže, měla jsem radostí slzy v očích. Je to příležitost, která může sportovce potkat třeba jen jednou za život. Moc jsem se znovu těšila na všechny holky, trenéry a nové zážitky. Věděla jsem, že si to zase parádně užijeme a jsme rozhodnuté dojít si až pro vítězství. Jsem na holky moc pyšná, že jsme nakonec společně do Čech přivezly zlaté medaile.

Tyto úspěchy vám zcela jistě dávají motivaci do dalších sezon, ale zároveň jsou pro vás zavazující. Kde se vy vidíte za pár let a jaký sen byste si chtěla splnit?

Cením si podpory a příležitosti, kterou nyní v klubu a od trenéra dostávám. S kluky bych chtěla vydržet co nejdéle, protože mě to pořád posouvá. Důležité je pro mě dokončení studia. V České republice, bohužel, není liga dobře nastavena, aby zde mohly holky na vyšší úrovni působit. Proto bych později chtěla odejít do zahraničí. Líbí se mi ženský hokej v severských zemích, který jsem si mohla již vyzkoušet. Mým snem samozřejmě i nadále zůstává odehrát co nejvíce zápasů za českou reprezentaci, třeba i na mistrovství světa či olympiádě.