Další domácí neúspěch. Tentokrát hokejisté Energie ve 47. kole O2 extraligy podlehli na vlastním ledě Spartě 5:2. Už v 6. minutě prohrávali domácí 0:2 a trenéři sáhli ke střídání brankářů. „Šel jsem tam s tím, že klukům pomůžu, ale nějak moc jsem jim nepomohl,“ povzdechl si gólman Lukáš Sáblík, který nahradil jedničku Mensatora.

Úvod duelu byl pro vás hodně krutý. Co více říci k nepovedeným začátkům?
Nevím. Kdybych to věděl, tak bych týmu nějak pomohl. Začátky zápasů v domácím prostředí máme opravdu žalostné. Zase jsem prohrávali v první třetině 0:3 a zase na nás padla deka. Venku hrajeme ještě, jakž takž dobře ale doma je to strašné.

Může to být o psychice?
Asi ano. Podle mého nejsme schopní v domácím prostředí kočírovat nervy. To se odráží v každém utkání. Mně momentálně nezbývá nic jiného než se za takovýto výkon divákům omluvit, protože to opravdu bylo z naší strany něco hrozného.

Trenéři vás poslali do zápasu za stavu 0:2. Co se vám dělo v hlavě?
Někdy jdu do zápasu, když nám tam spadnou nějaké smolné góly. Proti Spartě ale to bylo jiné. Opět jsme udělali žákovské chyby. Možná to bylo z přemotivování a nebo z nějakého strachu, který máme v hlavách. Na klukách byla vidět bezmoc a já jsem věděl, že s tím už asi já sám v brance nic moc neudělám.

Sparta se dostávala do přečíslení ze situací, po kterých diváci jenom kroutili hlavami…
To je bohužel pravda. Jak už jsem řekl, dělali jsme žákovské chyby. Navíc Sparta přidala třetí gól a bylo po zápase. Hosté jednu branku dali v oslabení.

Vedli už 4:0. Následně se několik desítek diváků zvedlo a začalo odcházet. To byl asi poslední hřebíček do vaší pomyslné rakve. Co myslíte?
Určitě. Navíc to bylo takové potupné. Vyšachovali si nás do prázdné branky. Zahráli si s námi bago. To byla pro nás potupa, ale další naše hrubka. Už jsem se jednou divákům omluvil, ale tak trochu je i chápu. Z hlediště se na nás nedívalo pěkně. Věrný fanoušek si bohužel u tohoto zápasu musel pobrečet. Věřte, že já jsem z toho také zdrcený.

Do konce soutěže chybí odehrát pět kol a do olympijských her tři zápasy…
Teď musíme na zápas se Spartou zapomenout. Hodit to za hlavu a vzchopit se. Naším cílem je umlátit ty tři poslední zápasy, které nás před pauzou čekají. Musíme se posunout někam tam, kde chceme být.

Na utkání se Spartou se dá najít jedna pozitivní věc. Moc branek nedáváte. V posledních třech zápasech jste nedali více jak jednu branku. Proti týmu z Holešovic jste se prosadili dvakrát…
K čemu nám to ale bylo? K ničemu. Druhý gól jsme přidali pár minut před koncem. Nechci tento gól degradovat, ale podle mého Sparta už trochu polevila. My jsme si vypracovali trochu tlak a z toho ta branka padla. Je škoda, že takhle nedokážeme hrát od prvních minut zápasu.

Velikým problémem jsou pro vás přesilové hry. Jakmile soupeř vysune jednoho nebo dva hráče, tak se nemůžete dostat do pásma. Problémem je už jen přejít střed kluziště…
Na takovémto úzkém hřišti je to trochu problém, ale na to se nemůžeme vymlouvat. To je pro všechna mužstva stejné. Na druhou stranu my dostaneme doma přesilovku za stavu 0:2 nebo dokonce 0:3 a to už je z naší strany trochu křeč. Na hokejky se nám lepí nemohoucnost. Je to vidět na celém týmu, hráči na puku i na nás brankářích.