Mladý útočník Vít Budínský oblékl dres Energie poprvé v sezoně teprve až ve finálové sérii na ledě Slavie. A Západočeši v Praze dvakrát vyhráli. Už dnes můžou slavit historický titul. „Přišel jsem k tomu jako slepý k houslím,“ chechtá se dvacetiletý centr.

Budínský coby nejlepší hráč dotáhl loni juniorku Varů až na tuzemský vrchol. Po roce může slavit znovu. Tentokrát si může připsat daleko cennější, seniorský triumf. „Dobře si to uvědomuju, ale nechci na to myslet, aby se to nezakřiklo,“ zašeptá.

Rodák z Ústí nad Labem zažívá sezonu paradoxů. Nejprve musel skousnout sestup Mostu do druhé ligy, pak mu svitla naděje, když ho povolali do Varů.

Teď už má první dvě čárky v kolonce startů v extraligovém finále. „Zklamání rychle vystřídala radost. V Mostě to nebylo nic moc, ale tady je to úplně o něčem jiném. Užívám si to, je to zážitek jako blázen,“ líčí radostně. „Když jsme s Mostem skončili, zavolali mi z Varů, abych šel s nimi trénovat a čekat, kdyby se někomu něco stalo.“ A stalo se. „Nejdřív měl Zucker otřes mozku po zákroku od Vašíčka, pak onemocněl Pech a já jsem byl další v řadě.“

Jen 170 cm vysoký Budínský zaskakuje na centru čtvrté pětky. „Mockrát jsme na ledě nebyli. Ale na nás to nestojí, od toho tam jsou jiní. Chodíme tam kvůli tomu, aby si ostatní odpočinuli a pokusili jsme se něco předvést,“ popisuje úkoly své řady.

Loňští vicemistři mají ve finále tři pokusy na to, aby slávisty svrhli z trůnu. Můžou tak učinit už dnes. „Myslím si, že už to Vary nepustí, 3:1 je dost. Otáčet finále je hodně těžký, slávisti jsou navíc unavení a my jsme v euforii,“ říká Budínský.

(pm)