Přes velkou únavu litvínovští střelci čtyřiadvacetiletého gólmana mnohdy řádně zaměstnali, čelit musel i několika nájezdům. „Nula určitě potěší. Hlavně aby mi to vydrželo do dalších zápasů,“ usmívá se v pozápasovém rozhovoru. Kromě podkrušnohorského derby se v něm dotkneme nadcházejícího turnaje ve Švýcarsku i brankářových vyhlídek pro letošní extraligový ročník.

Lukáši, podařilo se Vám postoupit do semifinále poháru. I podle nálady v kabině je ale vidět, že to stále berete jen jako přípravu.
Určitě. Sice je to příprava, ale zároveň splnění jednoho z předběžných cílů, které jsme si dali. Do semifinále jsme se prostě chtěli dostat, dnes k tomu také tak všichni přistoupili a myslím si, že ta výhra byla zasloužená.

Býval by vám stačil i jediný bod, ale na nějaké taktizování jste evidentně nedali.
Přesně tak. O Litvínovu jsme věděli, že teď v poslední době hráli hodně zápasů a měli za sebou i dlouhou cestu ze Švýcarska, kterou si sami brzo zkusíme. Snažili jsme se tedy na ně rychle nastoupit a bylo super, že se nám podařilo dostat se do tříbrankového vedení. Pak už se nám hrálo líp.

Byl z Vašeho pohledu úbytek sil na soupeři hodně znatelný?
Myslím si, že ze začátku určitě. Potom jsme trošičku polevili a pustili je trochu do zápasu. Možná kdyby dali jednu dvě branky, tak by to vypadalo jinak, ale naštěstí se námto podařilo ubránit a zápas jsme v klidu dohráli.

Podařilo se ubránit i vaší nulu, musíte mít radost.
Tak nula určitě potěší. Hlavně aby mi to vydrželo i do dalších zápasů.

Kdy Vám bylo nejhůře? Bylo to při Lukešově nájezdu?
Hodně těžkých situací jsem měl ve druhé třetině. Byla tam třeba střela od beka po takovém menším závaru, kdy jsem si jenom klekl a naštěstí se mi podařilo natočit hokejku tak, že ta rána šla do sítě. Z pohledu diváka to možná vypadá jako banální zákrok, ale v tu chvíli jsem za něj byl strašně rád, protože jsem tu střelu fakt neviděl.

Také jste si všiml, že Vám při nájezdech a únicích nejvíce střílí mezi betony?
V médiích se o tomto místě hovořilo jako o Vaší slabině. Nevím, co si o tom myslet. Je pravda, že v novinách se to hodně psalo,mněosobně to ale moc nepřišlo. Na druhou stranu je dobré, že si to ti útočníci přečtou a já tu střelu od nich pak můžu očekávat. Je ale pravda, že na Kladně jsem to mezi betony čekal třikrát a ani jsem si tam neškrtl. Dvakrát mi to pověsili nad lapačku a jednou pod víko (smích).

V semifinále narazíte na Znojmo, je to podle Vás přijatelný soupeř?
Myslím že ano. Hodně velká výhoda je, že hrajeme doma. Jestliže ale vyhráli skupinu, tak kvalita na jejich straně bude. My ale uděláme maximum pro to, abychom se do finále zase dostali. Bylo by fajn ten loňský postup zopakovat, protože se nám tím zvedne i sebevědomí. Je to určitě lepší než prohrát šest zápasů a jít rozhádaní do ligy.

Motivací je určitě i finanční odměna za postup a případně i celkové vítězství?
Pro klub je to určitě dobré, a proto na nás také vedení trošku tlačí, abychom tomu dali všechno. Peníze ale nejsou vše. Hlavně si totiž myslím, že bychom si postupem udělali jméno. Zase se o Varech bude mluvit, že se dostaly nahoru, ať už do semifinále nebo případně do finále. To je taky pomoc našemu klubu, že už nebude považován za mužstvo, které nikam nepostoupí a pořád hraje kolem desátého místa.

Už máte s novými trenéry vyjasněný brankářský model pro novou sezonu?
Loni chytal vždy jeden gólman až do doby, kdy se mu přestalo dařit. Zatím je to takové, že se to dozvíme jeden nebo dva dny před zápasem. Ani nevíme, jak budeme chytat teď ve Švýcarsku, necháme se s Lukášem překvapit. Myslím ale, že ligu začne ten gólman, kterémuse jednoduše bude dařit víc. Pak už bude záležet jen na nás.

Opět budete mít v brance zřejmě velkou konkurenci. Lukáš Sáblík vychytal hned ve svém prvním zápase nulu.
To si také myslím (smích). Jsem za to ale strašně moc rád, je to proměpřínos. Vedení i trenéři jsou si vědomi, že při nějaké delší sérii nás můžou protočit, protože Sáblo nikdy nezklame a dá se na něj spolehnout. Na druhou stranu může chytat jenom jeden a já udělám maximum, abych v té bráně byl já. Nemáme však mezi sebou jediný problém, abychom si tu házeli klacky pod nohy.

Jak se daří Vašim tříslům? Loni jste s nimi konečně neměl větší problémy.
Musímto zaklepat, třísla už asi dva roky drží. Ono někdy paradoxně méně znamená více. Dříve jsem tu jančil, protahoval jsem se každý den třeba půl hodiny a dostal se na úroveň kloubní pohyblivosti Romana Málka. A dvakrát jsem se zranil. Teď už se snažím protáhnout se jen tak klasicky a zatím to drží. Doufejme, že to tak půjde i dál.

Čeká Vás turnaj ve Švýcarsku, jak se těšíte?
Docela se těším, zase je to změna. Nebudeme alespoň trénovat pořád tady ve Varech a zkusíme si jiné soupeře. Koukneme se také, jak je to daleko, až v zimě pojedeme na Spengler Cup.

Můžete přiblížit denní režim na podobných akcích? Zbude nějaký čas na prohlídku města?
Jak jsem se díval na rozpis utkání, tak hrajeme hodně utkání v minimálním časovém rozpětí. Vždy se hlavně budeme snažit regenerovat na další utkání, na tréninky ani procházky čas nebude. Mamka mi zrovna chtěla přibalit nějaké peníze na nákupy, ale říkal, jsem jí, že je to zbytečné, že nějakou tu tyčinku si případně koupím na kartu.

Michal Slavík