David Zucker utrpěl v prvním finálovém zápase otřes mozku a pohmoždění páteře, poté co si na něho vyšlápl obránce Slavie Vašíček. „Ve středu už bych chtěl být na ledě,“ přeje si mladíček Zucker.

Jak jste na tom momentálně se zdravím?
Ten krk mě ještě trochu tahá. Dneska ještě jdu na vyšetření CT a pak se uvidí. Moc bych si přál, aby mi doktoři dovolili trénovat, a do finále jsem mohl ještě zasáhnout.

Chodíte na nějaké rehabilitace a nebo máte zafixovaný krk tak, aby byl úplně v klidu?
Zatím nosím límec, tak aby se to nehnulo. Co nejdříve bych to chtěl začít protahovat. Uvidíme, jaké to bude a jestli to bude v pořádku.

Vraťme se o několik dní nazpět. Pamatujete si, jak se vám to stalo?
Byl jsem bez puku a viděl jsem Jardu Kristka, jak se začíná rozjíždět. Chtěl jsem, abychom šli dva na jednoho. Než jsem stačil udělat několik kroků, tak mě Vašíček trefil. Podle mého to byl faul. Kdyby se tam jenom postavil a nestrčil tam to rameno, tak bych do něho jenom naboural, ale tím jak tam strčil ten ramenní chránič, tak musel vědět, že mě sundá. Určitě mě nechtěl zranit, ale zajel do mě s tím, že mě sestřelí.

On vás sice trefil ramenem, což je ale podle pravidel v pořádku. Co myslíte?
To sice ano. Ale on mi útočil na hlavu a já jsem ho neviděl a nemohl jsem se bránit. Nemohl jsem uhnout ani tam dát třeba ruku. On jak to rameno sklonil, tak věděl, že mě trefí do hlavy.