V semifinále hokejové extraligy byl noční můrou střelců budějovického Mountfieldu. Ve finále se mu až tak moc nevede. Přesto je lépe hodnocený než jeho brankářští kolegové ze Slavie.

O kom se píše?

O gólmanovi Lukáši Mensatorovi.

Lukáši. Dva zápasy ve finále doma a každý byl úplně jiný…
Po úterním zápase jsme si sedli a vyříkali si, jaké jsme dělali chyby. Ve druhém utkání se nám výborně povedl vstup do utkání. Po pravdě, nikdo z nás to nečekal.

Kde podle vás přišel ten zlom? Byla to čtvrtá branka, při které Svoboda špatně rozehrál?
Tenhle gól byl více či méně náhodný, ale když dostanete branku těsně před přestávkou a ještě ke všemu takto nešťastnou, tak vás to hodně srazí k zemi.

Do branky se postavil Suchan. Na co v ten moment mysleli hráči?
Nikdo z nás ho moc nezná, ale naštěstí jsme mu dali brzo branku a všichni se uklidnili.

Vedli jste po první třetině 4:1. Vypadalo to, že si s protivníkem jen tak hrajete…
Když vedete takovýmto rozdílem, tak si dovolíte spoustu věcí, které si za normálního stavu a průběhu zápasu nedovolíte.

Ve finále se vám už tolik nevede, jako proti Českým Budějovicím…
Ve třech zápasech jsem dostal dvanáct gólů, a to je hodně. V posledním zápase to byly jen dva, tak se dá říct, že se to lepší.

Podařilo se vám vyrovnat sérii na 2:2 a nálada v šatně je výborná a zase se začíná hrát od začátku…
Ano, ale pokud se bude hrát sedm zápasů, tak my hrajeme dvakrát venku a Slavie má výhodu domácího prostředí.

Nemrzí vás teď ta úterní prohra?
Samozřejmě že mrzí. My jsme věděli po tom úvodním zápase celého finále, že když dvakrát vyhrajeme doma, tak budeme mít titul už napůl v kapse, ale bohužel se nám to nepovedlo. Takhle budeme muset jednou v Praze vyhrát.