Martine, již přes měsíc vedete letní přípravu A-týmu HC Energie, jaký hráči měli doposud program a co je čeká v následujících týdnech?

Nemám rád, když někdo říká, že jsme se poznávali, ale bylo to o tom, že jsem si zjišťoval informace o hráčích. Nicméně to nemělo žádný vliv na náš program. První dva týdny byly adaptační. Chtěli jsme projít veškeré penzum cviků, které budeme dělat, v těch nejlehčích variantách tak, aby se kluci zapracovali a zvykli si na zatížení. Ať už to bylo v posilovně nebo tady na palubovce či při bězích. Vše jsme zkoušeli na 70 nebo 50 procent. Poté jsme se dostali do fáze akumulace, což znamená, že jsme navyšovali objem v reálně nízké intenzitě zatížení. Běhy byly pomalejší po delší dobu, posilovna byla pod delší zátěží s lehčí váhou. Nyní se budeme přesouvat a pomalu bychom chtěli zrychlovat. Zvedat větší a intenzivnější váhy v posilovně, abychom do tréninků dostali hrubou sílu, kdy hráči mohou zabrat na doraz a jsou na to zvyklí. Nejde nám jen o to, aby byli silní, protože to v hokeji nestačí. Potřebujeme, aby v určitě fázi, kdy je síla dostatečná, přešli do dynamických věcí a začneme hráče zrychlovat v pohybu, ve sprintu rovně a se změnou směru či různých odhodech medicinbalem. Tudíž budeme přetahovat sílu do dynamické fáze. Tím nyní začínáme a postupně to bude gradovat, až do desátého týdne.

Jak bude vypadat hráčů až vstoupí na ledovou plochu?

S Davidem Brukem jsme toto téma již probírali. Máme stejný pohled. První týdny bude na ledě pouze jedna fáze, ale postupně se přehoupne a budeme trénovat dvoufázově i na ledě. Pouze některé dny budou dvoufázové, zhruba po třech týdnech se začnou hrát přípravné zápasy, a to je pro nás také druhá fáze. I hráči, kteří nebudou hrát, budou mít další trénink. Jsme zastánci toho, že profesionální sportovec nemůže trénovat jednou týdně v předsezonním nebo mimosezonním období. Abychom dobře stimulovali trénink, musí být chytře postavený, nesmí být sáhodlouhý, ale je lepší ho rozdělit do dvou fází.

Jak se vám hráči doposud v trénincích jeví?

Myslím si, že pro mě i pro hráče je nejhorší úvodní společná sezona a první dva měsíce. Hráči si zvykají na nové věci, které si trenér přinese. Já z pozice trenéra si musím hráče nakoukat, protože nevím, kdo je v čem dobrý, v čem je kdo silnější a naopak slabší, nebo jakou stranu nohy má hráč silnější. Během prvních týdnů bych toto měl nakoukat a zjistit. Na základě toho jim trochu individualizovat program tak, abychom v sezoně dokázali pracovat extrémně individuálně podle potřeb daného hráče. Je to pro mě nejhorší, jelikož musím poznat nové hráče a přesvědčit je, že to, co děláme jim pomůže a mohou být díky tomu lepší. Snažím se, aby pochopili, že já jsem tu pro ně a chci jim pomoct být ještě lepší a cítili se lépe na ledě. Vždy je pro mě první sezona nejtěžší a tím si nechci dělat žádné aliby. Když už jste potom na něco zvyklí, tak v další sezoně se můžete posunout dál, dělat náročnější věci. Skvěle se to buduje, ale úvod je vždy náročný jak pro hráče, tak pro nás trenéry.

Sokolovský BMW Group 1/4 & 1/2 maraton 2023.
NAJDETE SE? V Sokolově si užili běžecký triumf Opltovi

Jak bude probíhat adaptace hráčů, kteří se k týmu teprve připojí?

S Ondřejem Beránkem i Jiřím Černochem jsme se potkali. Byli tu za mnou se domluvit, jak to bude probíhat. Chtěl jsem od nich znát jejich představu, jelikož jejich sezona byla extrémně dlouhá. Měli velké psychické vypětí v extralize a následně i v národním týmu. Jsem zastáncem toho, že by měli dostat tolik volna, kolik psychiky potřebují, na čemž jsme se shodli. Jediný rozdíl v jejich přípravě a přípravě hráčů, kteří ji už absolvují bude v tom, že bude enormně kratší. Tomu se musím přizpůsobit. Některé fáze tedy zkrátíme a některé zůstanou stejně dlouhé. Vše musíme dostat do kratšího časového úseku, nebudeme mít tolik času na adaptaci nebo první sílu, kdy děláme velké množství opakování. Rychleji budeme muset přejít do výkonnostních věcí. K tomu je však předpoklad, že budou zdraví a zejména se musíme soustředit na to, aby v sezoně nebyli zranění. Nesmíme uspíšit přechod do dynamických věcí na úkor zdraví. Až přijdou, tak dostanou naprosto individualizovaný plán a budou začínat sami. Budou cvičit s hráči ve skupině, ale budou mít vlastní program a pojedou od začátku. Nebude totožný programem, který absolvovali hráči. Po nějakém čase, až si je nakoukám, tak jim program zase upravím podle jejich potřeb.

Je nějaká část tréninku, která je pro hráče obzvlášť nepříjemná?

V historii jsme v Čechách vytvořili špatný vztah k aerobnímu zatížení a běhání. Potom přišel velký bum, kdy se jezdilo na kole. Následoval americký přístup, kdy se skoro neběhalo. Kluci získali celkový odpor k běhání. Když se někdo zraní, tak už nemůže běhat, čímž nemyslím nikoho konkrétního, ale tak to je. Myslím si, že běhání ale do tréninkového plánu patří a nemělo by v něm chybět. Běhání je vhodné, ale samozřejmě ne pro všechny. Jsou kluci, kteří běhat nemohou, tak aerobní zdatnost nebo kondiční, musí nabrat jinak. Nepříjemné tedy je pro hráče běhání. Nicméně sprint, kopce nebo změny směru využíváme i na ledě, tento typ pohybu není zcela odlišný. Aerobní zdatnost, kdy je běh pomalejší po delší časový úsek už je dost vzdálenější od hokeje, ale pořád je to běh. Za mě je to tedy část, kterou nechci vynechávat. Ať se jedná o kopce, intervaly nebo delší aerobní běhy, které aplikujeme na začátku, tak ty zkrátka nevynechám. Pro hráče je to část, kterou nemají rádi, protože kdysi byl vytvořen mýtus, že to nepotřebují, protože hrají hokej třicet vteřin.

Přípravu máte rozdělenou na dvě skupiny, je v tom nějaký specifický důvod?

V osm hodin jde jedna skupina a v deset hodin druhá z důvodu, že nás je hodně. I kdyby hráčů bylo osm, stejně bych je rozdělil na dvě skupiny, abych se jim mohl víc věnovat. Hlavní důvod je ten, abych mohl za každým přijít, opravit ho ve cviku a nebylo to tak, že některé hráče ani nevidím.

Dračí lodě na koupališti Michal: Nejlépe si vedl tým policejní školy ze Sokolova
Dračí lodě na koupališti Michal: Nejlépe si vedl tým policejní školy ze Sokolova

Je například rozdíl v přípravě obránce, útočníka a gólmana?

Rozdíl v tom určitě je a měl by být. Na začátku, kdy probíhá velká akumulace chci, aby všichni hráči včetně gólmanů, trénovali pospolu a nebylo to specifické. Snažím se k hráčům přistupovat jako k atletům z anglického slova, tedy obecně sportovcům a abychom rozvíjeli všechny pohybové kvality hráčů. I brankáři tedy házejí medicinbalem, i když v podstatě nestřílí a stejně tak běhají změny směru, jelikož u toho dobře pracuje nervový systém a učíme svaly a šlachy se adaptovat na změny směru. První část máme minimálně specifickou a děláme ji víceméně všichni. Gólmani mají v silovém tréninku pár změn. Obránci a útočníci zatím žádné změny nemají. Čím víc se bude přibližovat konec přípravy, tím víc se budeme specifikovat k herním pozicím. Přiznám se, že rozdíl mezi obránci a útočníky úplně nemám. Co se týče icetimu a kondiční přípravy, tak tam možnost určitě vidím. S hlavním trenérem Davidem Brukem jsme domluvení, že toto už dokážeme specifikovat na ledě.

Hráči absolvovali kondiční testy, dá se říct, jak v nich dopadli?

Naučil jsem se jednu věc, a to nemít žádná očekávání. Pokud za hráči potom přijdu a řeknu jim, že testy byly strašné a musí se zlepšit, tak to není zrovna pozitivní přístup, který bych chtěl vůči hráčům mít. Skvělé to také určitě nebude, jelikož jsou na začátku přípravy a rozbití po sezoně, tudíž ani výsledky nejsou nejlepší. Snažím se hráčům vysvětlit, že vstupní testy jsou o tom, abychom si určili čistou tabuli, na které začínají. Naším cílem není být nejlepší ve změně směru nebo ve sprintu, ale být lepší než jsem byl předešlý den, týden, měsíc. Hráči mají velice dobré pohybové schopnosti. Po pár týdnech vypadají dobře v pohybu ve sprintu a ve změně směru. To bych hodnotil velmi kladně, jelikož u některých hráčů motorika a pohybové dovednosti nejsou tak dobré. V Karlových Varech je ale spousta hráčů, kteří jsou velice šikovní. Koneckonců je to i vidět na ledě a na jejich pohybu. Je velký prostor pro zlepšení v časech, které máme a také v posilovně.

Hokej je kolektivní sport plný jednotlivců, se kterými by se mělo individuálně pracovat, jak toto programujete do svých tréninků?

V létě je to náročné. Snažíme se na každého hráče podívat, všichni mají své papíry, kam si zapisují, co všechno zvedají a nezvedají. Po každém tréninku si pak píšu poznámky, například Eman byl v tomto cviku x technicky špatně, musíme jít lehčí variantu, a podobně. Je to o hledání možnostech zlepšení pro hráče nebo usnadnění práce tak, aby pro něj byla efektivní. Teď je to těžké. V sezoně je to jednodušší. Už se budeme znát a budu vědět, jak regeneruje, kolik icetimu je schopný zvládnout. Potom se držíme věcí, které jsme si stanovili právě přes léto. Kolikrát skončí trénink a já jsem nešťastný, protože nám něco mělo jít lépe, něco zase rychleji a něco je lepší než jsem vůbec čekal. Je to hodně náročné.

Královské Poříčí – Chodov 4:2 (3:1).
FOTO,VIDEO: Černý Petr pro Lokomotivu, v Poříčí se loučili s trenérem

Stejně jako v trénování na ledě, tak v kondiční přípravě jsou nové trendy a práce kondičního trenéra je asi o celoživotním vzdělávání…

Díky pracovní vytíženosti, kterou nyní mám a sedím u ní od rána do večera, tak mě přepadá myšlenka: „Do háje, já se nevzdělávám!“ Bohužel, tak to je a máme takovou fázi, kdy to zkrátka není možné. Od záři zhruba do března je to jiné, jelikož netrénujeme dvoufázově i v posilovně a tam je ten čas, kdy se snažím vzdělávat. Dřív jsem si myslel, že jsem dobrý trenér a mám toho hodně za sebou. Čím déle jsem v oboru a zejména čím více mám informací, tím víc zjišťuji, že je to extrémně komplexní téma. Na vše se musí dívat z několika úhlů, nic není černobílé a vím toho vlastně mnohem méně, než jsem věděl. Je to cesta, kterou musíme jít stále dopředu. Mám jedno rčení od jednoho mentora, se kterým jsem byl v Americe „I když jste na vrcholu, změna je nevyhnutelná. Pokud nepřijde, není prostor se zlepšovat.“ Toho se držím. I kdyby můj letošní plán fungoval, budu hledat cestu, jak se zlepšit.

Mimo hokej vedete také svou kondiční akademii, jak vás tato myšlenka vůbec napadla?

Dívám se dopředu a vím, že ještě nějakou dobu budu moct trénovat a trénovat chci. I když si myslím, že budu ten, který bude chtít trénovat a jít s dobou, tak v jednu dobu přijde čas, kdy už nebudu schopný hráčům ukázat cviky a dělat je v takové intenzitě a kvalitě jako oni. Zakládám si na tom, že ještě nyní bych měl být schopný porážet hráče ve většině věcí, ať už je to zvedání činek a měl bych se jim vyrovnat ve sprintech. A některé kluky jsem schopný porazit, nejen některé (úsměv). Jednou to bude minulostí a v tu chvíli bych měl přejít do fáze edukace. Budu se snažit vytvářet nové trenéry. Proč tím nezačít už teď? Trénuji už 14 let a vzdělávám zhruba 6 let. Začal jsem běžnými kurzy pro osobní trenéry a čím víc jsem u sportu, tím více se zaměřuji na přípravu pro sportovce. Dlouho jsem trénoval širokou veřejnost v posilovnách, tak si myslím, že mám dobré znalosti ohledně hubnutí nebo nabírání svalové hmoty. To jsou kurzy, které mám pro trenéry. Hlavní myšlenkou akademie je vzdělávání a budování nové trenérské generace.

Jak byste čtenářům představil práci kondičního trenéra u hokejového A-týmu?

V pár větách nevím, jak bych svou práci představil. Kondiční trenér by měl být na půli cesty mezi hlavním trenérem a hráčem. Měl by sloužit jako spojka. Je to člověk, který je tu stoprocentně pro hráče a snaží se mu pomoct ve všech aspektech mimo ledové prostředí. Jedná se tedy i o spánek, stravu nebo fyzický trénink v posilovně. Pro všechny tyto věci bych tu měl být já společně s fyzioterapeutem. Měli bychom spolupracovat a přistupovat ke každému hráči jako k jedinci. Každému pomoct tak efektivně, aby to danému hráči pomohlo být lepší. Někdy je to tedy více o fyzioterapii, někdy o tréninku a u některých hráčů je to o životním stylu. Musím je naučit, jak jíst a zejména kvalitně. Často se stává, že hráči jedí mnohem méně, než by měli. Vysvětlit jim spánkovou hygienu a jak mohou ke spánku přistupovat. Jak mohou lépe regenerovat. Nyní máme k dispozici monitoring od My Sasy, díky kterému vidíme, jak kluci regenerují. Sbíráme data, abychom jim potom mohli říct, který trénink jim sedí nebo po jakým jsou více unavení.

Dá se říct, jaká je ideální strava sportovce a co by měl ve svém jídelníčku zcela vynechat?

Hráčům radím vždy po konzultaci s výživovými poradci, kterým já věřím. Profesionál v tomto směru nejsem a byl bych nerad, kdyby mě někdo chytal za slovo. Podle mého nejlepšího vědomí si myslím, že bychom se měli vyhýbat zpracovaným výrobkům. Čím méně jsou výrobky zpracované, tím je to lepší. Nemyslím si, že je to o vynechávání lepku a laktózy, pokud se nejedná o intoleranci. V přiměřené míře je všechno v pořádku. Pokud se nebavíme o slazených nápojích, alkoholu a cukru jako takovým. Není špatné si jednou denně dát sušenku, pokud plním 20 na 80, kdy 80 procent tvoří kvalitní a zdravé jídlo. Nejsem zastáncem vyhazování potravin z jídelníčku. Samozřejmě se strava také liší, zdali je hráč před výkonem nebo po něm.

Co například energetické nápoje, které jsou často spojovány se sportem a zvýšením aktivity?

Můj osobní názor je, že bychom takové věci měli minimálně v tréninkovém procesu eliminovat. Měli bychom být schopní trénovat, ale také hrát bez podpůrných látek jako je kofein nebo nějaký nakopávač. Sice se nejedná o zakázané látky, je v nich velké množství kofeinu a taurinu. Všechny tyto látky jsou do určité míry v pořádku, ale hráči si na ně zvyknou a potom jich potřebují víc. Zažil jsem minimálně tři případy, kdy si kluci dali ráno při rozbruslení dají dvě kávy, odpoledne před zápasem další dvě kávy, přidali ještě nakopávač a dovrší to energetickým nápojem. Potom se hráč dostane na led a říká, že je něco špatně, protože má vysoký tep a chvějí se mu ruce. V podstatě jsou přestřelení kofeinem a tělo si na danou dávku zvyká a potom potřebuje víc. Kofein je pořád droga. I když je káva v pořádku, tak pokud jí pijeme pořád a hodně, může to být problém. Myslím si, že jsou jen tři skupiny lidí. Ti, co tolerují kofein skvěle a mohou ho mít víc, pak ti, kteří jej tolerují úměrně, tedy málo necítí a hodně cítí a nakonec ti, kteří ho nemohou vůbec, protože si dají trošku a je jim špatně.

SK Liapor Karlovy Vary. Ilustrační foto.
Liapor na závěr urval výhru v Čelákovicích, do play-off půjde z páté příčky

Jaké doplňky stravy by měli hráči, ale i široká veřejnost užívat?

V tomto směru dávám na doporučení lidí, kterým věřím. Většinou to jsou právě ti výživoví poradci, kteří zároveň vědí hodně i o suplementech. Doplňky stravy jsou velice důležité, ať už se jedná o minerály nebo vitamíny, ale také suplementy v podobě proteinu nebo kreatinu. Spousta kluků nebyla dva zmíněné suplementy zvyklá pravidelně užívat a při jejich sportovním výkonu jsou extrémně důležité. Hráči nejsou schopní takové množství proteinu do sebe dostat. U kreatinu víme, že je po proteinu jediná dokázaná látka, která doopravdy funguje a podporuje silový výkon, ale také nervový systém. To jsou tedy věci, které jsou, podle mě, stoprocentně potřebné. Co se týká vitaminu D, nebo zinku či magnesia, určitě je potřebujeme. V Čechách máme velkou rezervu v dávkování těchto suplementů. U sportovců by dávkování mělo být odlišné, oproti normální populaci. Většinou jsou na výrobcích uvedené hodnoty, které jsou pro běžného člověka a jsou zprůměrované. Průměrná výška člověka bude například 175 centimetrů, ale já znám dvacet lidí kolem sebe, kteří jsou vyšší. A stejně tak funguje dávkování vitamínů. Sportovci potřebují rapidně větší množství než běžný člověk. To je to, co bychom my a výživoví specialisté měli být schopní hráčům předat. Pokud někdo bude v zimě brát například 2000 I/U vitaminu D, tak pro sportovce je to strašně málo. Samozřejmě je důležité také testování, abychom zjistili, kolik vitamínu D má a případně dávku navýšit. Ze zkušeností mých mentorů vím, že pokud testování neprovedete, ale nasadíte sportovci dávku v rozmezí 6000 až 8000 I/U, tak se po dvou měsících zřejmě dostanete na čísla, která byste chtěli mít. Nicméně se často stává, že pořád mají deficit. I takové dávky jsou tedy přirozené.