Místo napínavých bojů o extraligové vavříny ale partu Martina Pešouta čekal neočekávaný a hodně hořký předčasný konec sezony. Ten mrzel o to víc, protože západočeský celek si dělal zálusk na větší úspěch, než „jen“ postup do předkola. „Měl jsem takové tušení, že bychom mohli dojít daleko,“ říká zkušený lodivod, který se v Karlových Varech dohodl na nové smlouvě a mužstvo povede již ve čtvrté sezoně v řadě.

Jaká byla první reakce na předčasný konec sezony?

Reakce byly hodně trpké. Já osobně jsem cítil z mužstva obrovskou touhu něco dokázat. To, že se nám podařilo vyladit formu na play-off, že měl formu i gólman, jsou atributy, které ve vyřazovací části rozhodují. Všichni jsme byli zdraví, do druhého utkání se stihl dát dohromady i Venca Skuhravý. Měl jsem takové tušení, že bychom mohli dojít daleko. S odstupem času vidím, že to jsou jen spekulace a rozhoduje se to na ledě. Kdo ví, jak by to dopadlo. Sezona skončila a v nás může jen zůstat hořkost nad tím, co se ve světě děje.

VK ČEZ Karlovarsko v čele s prezidentem Jakubem Novotným (vlevo), bude spoléhat kvůli finanční ztrátě nejen na vstřícnost sponzorů.
Doufáme, že nás partneři podrží, jinak by to byl možná i konec volejbalu

Připouštěl jste si, že by se ročník nemusel dohrát?

Každý jsme to nějakým způsobem sledovali, ale tyhle černé scénáře jsme si nepřipouštěli.

Dlouho se nevědělo, zda se bude hrát druhé utkání předkola. Jak těžké bylo motivovat hráče právě na tento duel?

Řekl bych, že to moc těžké nebylo. Oni měli velkou touhu hrát, věděli, že jsme první zápas hráli dobře, ale nedokázali jsme to zúročit. Na ten zápas se všichni těšili a chtěli v něm uspět, takže motivovat je nebylo těžké. Ráno na rozbruslení jsme si řekli, že situace je pro oba týmy stejná a nebudeme se na to vymlouvat.

Nemrzí to o to více s ohledem na herní projev týmu?

Mrzí mě to velice, protože jsme celý rok poctivě trénovali, a to nejen v pauzách, ale i třeba když bylo volné úterý. Dělali jsme kondiční věci, abychom na konci sezony měli nohy.

Cílem před začátkem soutěže bylo předkolo. Jaká panuje spokojenost s výsledky a umístěním?

Já osobně jsem nakonec spokojený nebyl, protože celou sezonu jsme se pohybovali na rozhraní šestky, chtěli jsme do poslední chvíle bojovat. Bohužel se nám po utkání s Kometou zranil Filip Novotný a my jsme poté tři zápasy prohráli, tam nám ta šestka utekla. Já jsem z toho trochu zklamaný, protože jsem v koutku duše doufal, že i přes úzký kádr jsme se mohli o přímý postup prát.

Není paradoxně výhoda, že jste si nakonec ve vyřazovací části zahráli? Užili jste si to play-off alespoň trochu?

Já bych neřekl, že jsme si to užili, protože sotva to začalo, tak to skončilo. V tomto máte pravdu, máme velice mladé mužstvo, jehož kostra se tvořila po sestupu do první ligy. Extraligové play-off nás míjelo delší dobu. Jsem rád, že alespoň ty dva zápasy se hrály, protože si to hráči osahali. Věřím, že v příštím roce se minimálně do toho předkola budeme chtít probojovat znovu. Zkušenost se nám bude hodit.

Byl jedním z důvodů úspěšného roku povedený start do soutěže?

Já bych to tomu nepřikládal. V předchozím ročníku jsme ten start povedený neměli a nakonec jsme stejně byli před Vánoci kolem osmého místa. Myslím, že to byla otázka losu, který my neovlivníme. Po těchto zápasech nás čekala série Kometa, Sparta, Třinec a Plzeň. Člověk si nevybere, my jsme jen využili toho losu.

Byly to tedy povinné body na začátku sezony?

Určitě ne povinné, takhle bych to nenazval. V první čtvrtině nikdo nemá nahráno a všichni hrají takové play-off, body se sbírají těžko. Byl bych hodně skeptický, kdybych je nazýval povinnými. Musíte je urvat s kýmkoliv.

Karel Mlejnek
Mlejnek: Naší devízou byla pospolitost

Mužstvo se ale nevyhnulo ani menším výsledkovým výpadkům…

Přičítal bych to právě losu. Měli jsme za sebou soupeře, kteří nám herně vyhovovali, poté naopak ty, kteří nám nevyhovovali skoro vůbec. Také bych to přičetl poctivému tréninku, který jsme zvyklí během sezony aplikovat. Pakliže se tam vloží nějaký úterní duel, tak jsme malinko zavařeni, protože nemíníme hráčům nikterak slevovat. Myslím si ale, že máme mužstvo, které samo vyžaduje trénink. Jakmile bychom zvolnili, hráči by se ozvali.

V ofenzívě asi panuje velká spokojenost, že?

Je to systémem hry, my se na to zaměřujeme. Myslím si, že je jasné, že každý chce hrát to, co hráče baví. Je jasné, že ofenzivní hra přivádí diváky do hlediště, což je pro klub, který je závislý na příjmech od diváků, zcela jednoznačné, že musí hrát do útoku. Jsem rád, že to lidi baví. Třetí věc je ta, že máme mladé mužstvo a od trenéra by bylo hloupé nevyužít potenciálu, rychlostních předpokladů a bleskového přechodu do útoku. My se o to snažíme.

Jak budou chybět Dávid Gríger s Tomášem Rachůnkem? Přece jen nasbírali dohromady kolem devadesáti bodů.

Říkáte to dobře, bude nám chybět devadesát bodů. Ale byli bychom hloupí, kdybychom si mysleli, že ve Varech udržíme nejlepší hráče, nebo že nám je někdo nepřeplatí. My si myslíme, že to herní pojetí nezávisí až tak na hráčích, protože třeba v první polovině soutěže to mužstvo táhla i čtvrtá pětka, která nám celá zůstala. Věřím, že tím týmovým výkonem se nám povede je nahradit. Uvidíme, jak se nám povede kádr doplnit a zda se ti hráči toho zhostí tak jako oni.

Jak jste vnímal odchod zmíněného dua vy osobně?

Mě to strašně mrzí a mrzí mě to doteď. Jako trenér, který už něco prošel, vím, že to k tomu hokeji patří. Já jsem možná pomohl jim, ale oni pomohli mužstvu. Nic jim nevyčítám, ale lidsky mě to mrzí, protože jsem věřil, že kdyby mužstvo zůstalo celé, včetně těch dvoubodových pilířů, tak jsme příští rok mohli hrát až semifinále.

Daniel Kubelka