Kliknutím zvětšíteDavide, když se podíváme na začátek. Jak jste se dostal k práci kustoda u Energie?
Před dvaceti lety, když jsem tu skončil jako ledař jsem se přesunul do Ostrova na zimní stadion. Pracoval jsem v prodejně brousil brusle a dělal servis pro tamní hokejisty. Zhruba před 15 lety mě oslovil Václav Eismann, který sháněl maséra a kustoda k mládeži. Začal jsem tedy docházet do Karlových Varů dvakrát až třikrát týdně na regeneraci. Shodou okolností se tu následující rok rozjela MHL a potřebovali člověka na plný úvazek. Nastoupil jsem k MHL a už jsem tu zůstal. Prvotní impuls byl od Václava Eismanna. Letos jsem oslavil 500 zápasů v extralize začínám svou devátou sezonu v A-týmu.
U ledu jste se tedy pohyboval od samotného začátku…
Dělal jsem tu ledaře a pak jsem vlastně neodešel. Byl jsem v Ostrově, který byl v tu dobu součástí s Energie. Pak jsem se vrátil do Karlových Varů. Dalo by se tedy říct, že se u karlovarského hokeje pohybuji 25 let. Začínal jsem naprosto od píky jako masér u mládeže, prošel přes MHL a jeden rok jsem strávil v Sokolově. Trvalo zhruba 5 let než jsem se dostal k A-týmu. Za tu dobu jsem prošel všemi soutěžemi, které tu jsou, ať už je to druhá liga, první liga, extraliga, MHL a juniorská soutěž. Nasbíral jsem díky tomu hodně zkušeností. Zažil jsem všechny druhy baráží, ať už sestupovou nebo postupovou.
V čem tkví vaše role v týmu?
Mou hlavní náplní práce je broušení bruslí, zabírá mi to nejvíce času. Brousím před každým zápasem, kdy mají všichni hráči nabroušené brusle. Dál se starám o výstroj, a to konkrétně i o objednávky. Hráč si ji musí nejdřív vyzkoušet a pak se domlouváme na konkrétním typu i hokejek. V sezoně pak výstroj opravuji. Mám tu dva obuvnické šicí stroje, se kterými dokáži spravit téměř vše. Pokud se jedná o náročnější opravu například gólmanské výstroje a betonů, tak to se posílá ke specializovanému opraváři. Valnou většinu oprav ale zvládnu sám. Sháním také náhradní díly k výstroji. Poté můžu hráčům přidat chrániče, které normálně na daném místě nejsou nebo je odstraním.
David Merc, kustod HC Energie Karlovy Vary.
Zvládáte i opravy během zápasu nebo se zkrátka poškozený kus vymění za nový?
Pokud se něco utrhne, tak běžím a rychle to zašiji tak, aby mohl hráč pokračovat v zápase. Po zápase si to ale opravím pořádně.
Kolikrát během utkání vyměníte hráčům nože na bruslích?
Průměrně vyměním zhruba patery nože celému týmu za zápas. Občas se stane, že hráč šlápne na hokejku nebo se stane něco podobného a nůž mu podkluzuje tak mu je vyměním. Každý hráč má nabroušené nože na bruslích a pro každého mám připravené dvoje náhradní nože. Kdyby se něco stalo na začátku, nemusím jít brousit, ale jen nacvaknu nové. Někdy se samozřejmě objeví, pokud se nedaří hráč, který si je nechává měnit častěji, ale stává se to opravdu zřídka. Nemyslím si, že to je něco běžného. Jsou tu i kluci, kteří si mění nože po každé třetině, protože nejsou tolik ostré jako na začátku. Je to naprosto standardní situace.
Mají někteří hráči specifické požadavky?
Standardních žlábků broušení je šest, které hráči využívají. Najde se někdo, kdo má malý a naopak i někdo, kdo má hodně velký žlábek. Jsou to dva až tři hráči v týmu. V dnešní době už máme stroje, které dokáží nože zprofilovat. Nejen tedy nůž, ale i kolébka je zprofilovaná na stroji.
Svou masérskou činnost jste už pověsil na hřebík?
Nastoupil k nám fyzioterapeut, který spoustu mé práce převzal a já jsem před pěti lety přestoupil z role maséra do pozice kustoda. Už tedy vůbec nemasíruji, ale musím říct, že má práce mi zabere celý den. Nic jiného bych už nestíhal.
Nechybí vám masérská práce? V kabině jste měl svůj koutek, kde byly i vylepené bankovky od hráčů…
Nechybí mi to. Je běžné, že za dobrou práci a za masírování, nám na dlaždičky kluci lepili peníze. Je to jako provize pro maséra. Pak jsme byli i s někým domluvení, že za gól nebo za asistenci, mi tam něco nalepí. A na konci sezony se tam sejde hezká suma (smích). Hráči si uvědomují rozdílnost našich platů, a tak se nám snaží trochu přilepšit.
Zmiňoval jste MHL, jak náročné to pro vás, jako kustoda a maséra bylo?
Hodně náročné. Byl vymyšlený systém, ve kterém jsme sedm dní byli na venkovních stadionech a pak zase sedm dní doma. V sedmi dnech se odehráli čtyři zápasy a s jedním soupeřem jsme se ve dvou dnech střetli dvakrát. Po prvním dvojzápase jsme se přemístili například vlakem a odehráli další dvojzápas, po kterém jsme odcestovali zpět domů. Cestování bylo náročné, protože jsme převážně létali. Co se týká tedy balení a výstroje bylo to složité. Sám jsem táhl zhruba sedm zavazadel včetně brusek a beden s náhradními díly. Cestu z Prahy do Moskvy jsem letěl častěji, než jsem jel tady v Karlových Varech MHD do Staré role (smích). Letadlo jsem pak brali jako naprosto běžný dopravní prostředek. V základní části jsme odehráli asi 70 zápasů, ale hodně nás to stmelilo jako tým. MHL byla dobrá škola pro hráče zhruba jedenáct z nich se potom dostalo do karlovarského A-týmu. Bylo to víc než česká juniorská soutěž. Hráli tam starší kluci, což u nás není. Naše první formace byla Flek Kverka Tomeček, což jsou dnes hokejisti s extraligovými starty. V brance nám nastupoval Vladislav Habal, který tu nyní chytá. Vojtěch Šik byl v první obranné dvojici a dnes je asistentem hlavního trenéra. Vzpomínám na to moc rád a byla to výborná škola nejen života, ale i mého oboru, kterému se věnuji. Byl jsem na to sám, a když jsem nastoupil do A-týmu, tak jsem byl už vyškolený a hotový kustod. Skoro všichni hráči se hokeji nadále věnují, ať už v extralize, nebo v nižší soutěži. Z dnešní juniorky se uchytí v extralize pár hráčů, ale z naší MHL se uchytil téměř každý.
David Merc, kustod HC Energie Karlovy Vary.
Měli jste k dispozici kvalitní podmínky?
Většinou jsme měli dobré podmínky. Byli jsme na stadionech KHL a k dispozici jsme měli i jejich kabiny. Bydleli jsme dobrých hotelech, ale občas byly výjimky, kdy jsme spali na gázách v lesích kolem to bylo oplocené a stáli tam vojáci. V noci byla navíc slyšet střelba. Časové posuny byly také náročné. I když to byla jen hodina, která byla znát. Člověk je zvyklý chodit spát například v jedenáct večer v Rusku padla jedna hodina ranní a já jsem pořád nebyl unavený. Tělu trvalo, než si zvyklo a najednou jsme se vraceli domů. Měli jsme výborné podmínky a bylo o nás perfektně postaráno rozpočet jsme měli navýšený a klub se o nás skvěle staral.
Máte nějaký svůj cíl před letošní sezonou?
Mým velkým snem je zahrát si s Energií play-off, protože to jsem tu ještě nezažil. Čtyřikrát po sobě se nám podařilo předkolo play-off, ale do hlavních bojů jsme se nedostali. Mám jeden cíl. Uspět s týmem. A úspěchem bude postup do play-off. Celému městu i klubu toto chybí. Play-off se tu naposledy hrálo v mistrovské sezoně.
Napadá vás nějaká historka, o kterou byste se mohl podělit?
Jsem známý tím, že si na výroční nebo charitativní zápasy barvím vlasy a vousy na zeleno. Vždy z toho byla vykulená celá má rodina včetně dětí. Člověk se snaží tým nabudit. Barevné vlasy už ke mně patří. Historka, která se se mnou potáhne už do konce života je, že jsem na letištích doživotně vedený jako pašerák (smích). Ze začátku MHL na mě byly napsaná všechna zavadla s technickými pomůckami a v jedné tašce něco pískalo. Našli v ní masážní emulzi a hlásila jim aerosol. Označili mě jako někoho, kdo pašuje zakázané předměty. Měl jsem to napsané i v pase. Při další cestě už nikomu nevysvětlíte, že se jednalo o masážní emulzi. Jakmile na letišti předložím pas tak začne vše červeně houkat a všichni mě začnou kontrolovat, jako kdybych měl u sebe kulomet (smích).
16
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
