Pořád beru hokej jako zábavu, říká Jan Bednář

Kdy jste začal hrát hokej a jak jste se k němu dostal?

Poprvé jsem na led vstoupil asi ve dvou a půl letech, kdy jsem s tátou šel na rokycanský zimní stadion na volné bruslení. Někdy ve třech nebo čtyřech letech jsem potom začal hrát hokej. Od samého začátku mě to táhlo do brány tím, že táta byl gólman. A tam jsem už také zůstal a myslím si, že jsem udělal jenom dobře (úsměv).

Co byste dělal, kdybyste se nestal profesionálním hokejistou?

Já se nepovažuji za profesionálního hokejistu. Pořád beru hokej jako zábavu. Samozřejmě, chytám tu za A-tým, je to hezké, ale ještě jsem nic nedokázal, protože takových kluků tu bylo spoustu. Teď je potřeba, abych neusnul na vavřínech a pořád pracoval dál.

Co budete dělat po skončení profesionální kariéry?

Vůbec jsem nad tím nepřemýšlel. Teď se soustředím na to, kde jsem, kde hraju, a vůbec jsem nepřemýšlel nad tím, kdy a jak skončím a co budu potom dělat.

Co vás na hokeji nejvíc baví?

Radost. K hokeji samozřejmě patří porážky a zklamání, ale podle mě není nic lepšího než ta radost po vyhraným zápase. To na hokeji mám nejvíc rád. Proto se v každým utkání snažím udělat maximum pro to, abychom zápas vyhráli.

S kým si v kabině nejvíc rozumíte? Vedle koho sedíte v šatně?

Sedím mezi gólmany, mezi Filipem Novotným a Ondrou Kuchařem. Všichni tři si výborně rozumíme, pomáháme si. Filip je nejzkušenější a předává nám rady. Když neberu gólmany, tak nejvíc si rozumím asi s Michalem Plutnarem, s tím jsem si hodně sedl. Všichni v šatně jsme výborná parta. Nechtěl bych vyzdvihovat jen jednoho, ale všichni si výborně rozumíme.

Co obvykle děláte ve volném čase?

Úplně nechci říkat, že se učím jak blázen, protože to by mě rodiče doma asi sežrali (smích). Školu je samozřejmě potřeba si udělat, takže se na ni občas soustředím. Ve svém volném čase regeneruji, odpočívám. Mám rád spoustu dalších sportů, jako je tenis. Určitě to není tak, že přijdu domů z tréninku, lehnu si k počítači nebo k televizi a nehnu se z místa. Pořád se snažím něco dělat. Ani mě nebaví jen tak ležet. Snažím se hýbat.

Prozraďte jednu svou dobrou a špatnou vlastnost…

Myslím si, že se nechám snadno vyprovokovat. I když musím říct, že za poslední roky se to dost zlepšilo. Dobrou vlastnost ale nevím, to se musíte zeptat někoho jiného. Já se nechci chválit.

Jaké je vaše oblíbené jídlo a pití?

K jídlu mám rád víceméně všechno grilované. Miluji grilovačky. K pití taková klasika, Coca Cola, Fanta. Určitě není dobré si dát před tréninkem gulášek se šesti knedlíky, ale že bych byl zapálený do stravy, to se říct nedá.

Máte nějakou hokejovou přezdívku?

Ano, říkají mi Bedýnka nebo Bedna. Moc neslýchám, že by mi říkali Honzo (smích).

Čeho byste chtěl v životě dosáhnout, nejen v oblasti hokeje?

Chtěl bych dělat to, co mě baví, a chtěl bych se tím uživit. Ať to bude hokej, nebo něco jiného. Moc jsem nad tím ještě nepřemýšlel. Je mi teprve šestnáct let, život si spíš užívám, v rámci možností. Podle mě, pokud se člověk uživí tím, co ho baví, tak má v životě vyhráno.

FOTO: Památná vrba je bez části koruny