Přes týden tréninku a tři přípravná utkání mají za sebou nejčerstvější posily karlovarského A-týmu. Jako první se prostřednictvím našeho diktafonu fanouškům Energie představuje útočník Matt Keith. „Život je tu jiný, než na jaký jsme se snoubenkou zvyklí. Ale líbí se nám a snažíme se zapadnout," říká bojovník se zkušenostmi z NHL, Německa a Švédska.

Matte, jak byste se karlovarským fanouškům představil?
Narodil jsem se v Edmontonu a většinu své kariéry jsem hrál v Severní Americe, například v Chicagu. Rok jsem také hrál v Německu a poslední sezonu jsem strávil ve Švédsku. No a teď se těším na angažmá v Karlových Varech v české lize. Nejsem typ hráče, který by na ledě předváděl parádičky. Snažím se být prospěšný týmu a většinou dávám samé ošklivé branky.

Považujete 27 odehraných zápasů v NHL za největší úspěch své kariéry? Nebo něco jiného?
Řekl bych, že ano, bylo to super. První zápas jsem odehrál ve dvaceti a byla to pro mě taková situace, kdy se sen mění ve skutečnost. A pak, když jsem v NHL vstřelil první branku… Shodou okolností to bylo do sítě Tomáše Vokouna. Ten puk mám schovaný doteď. Byl to pro mě zážitek, stejně jako asi pro jakéhokoli jiného hráče. Neodehrál jsem tam sice příliš zápasů, ale i za ně jsem byl rád.

Co vás vedlo k odchodu do Německa v sezoně 2008/09?
Před tou sezonou se mi poprvé v kariéře stalo, že jsem neměl smlouvu (tzv. free agent player, pozn. red.). Zároveň jsem cítil, že potřebuji změnu, moc se mi nedařilo. Šel jsem tedy do Německa s cílem vyhrát se a dostat se zpátky do svého stylu hry. A podařilo se. Vrátil jsem se do AHL a v dalších dvou sezonách jsem vstřelil po dvaceti gólech, což je podle mě docela dobré. Myslím tedy, že angažmá v Německu pro mě bylo prospěšné.

Jak jste si zvykl na odlišný styl hokeje, jiný rozměr kluziště?
Nejhorší je pro mě vždycky první zápas. Bylo to tak v Německu, Švédsku i teď v Česku, když jsme s Energií hráli na Kladně. V dalších zápasech už je to vždy lepší a lepší.

Hrajete na české půdě poprvé?
Ano, jsem tu poprvé. Život tady je samozřejmě trochu jiný, než na jaký jsme s mojí snoubenkou zvyklí z Ameriky. Za tu krátkou chvíli ale můžu říct, že se nám tu líbí a pomalu se snažíme zapadnout do komunity mezi ostatní.

Které české hokejisty si pamatujete z předešlých angažmá?
Pamatuji si na Aleše Kotalíka (spolu v sezoně 2010/11, v týmu Abbotsford Heat, soutěž AHL), Michala Barinku (2003/04, 2004/05, 2005/06, Norfolk Admirals, AHL) a Milana Bartoviče (2005/06, Norfolk Admirals, AHL). I když Milan je asi ze Slovenska, že?

Berete jako plus, že jste do Energie přestoupil společně s Dustinem Kohnem?
Určitě. Jsem rád, že tu mám někoho, s kým se mohu bavit a poprat se s tímto novým angažmá. Dustinova manželka a moje snoubenka jsou navíc dobré kamarádky. Kluci v kabině se nám taky hodně snaží pomáhat, když něčemu nerozumíme. Přece jen je to pro nás úplně nový jazyk.

Jak dlouho se vy dva znáte?
V roce 2007 jsem byl vytrejdován do New York Islanders a tam jsem Dustina poznal. Také jsme spolu hráli minulý rok ve Švédsku. Myslím, že mohu říct, že jsme velmi dobří přátelé.

Plánujete se učit česky?
Pokusím se, i když čeština mi zatím přijde jako poměrně obtížný jazyk. Ale základní fráze bych se určitě chtěl naučit. Žádnou učebnici jsem si zatím nekoupil, ale něco už jsem v kabině pochytil. To však raději na internet dávat nebudeme (smích).

Michal Slavík