Máme za sebou velmi hektický den. Vše bylo naplánováno minutu po minutě, protože nás čekal přejezd do horské paralympijské vesnice Krasnaja Poljana, kde čekalo naši celou výpravu slavnostní přivítání v para vesnici. Takže postupně. Dopoledne klasika, budíček v sedm, snídaně, trénink na krenku, strečink a led. Pak rychlý oběd a přejezd do hor. Jenže. Na konci tréninku náš tým přepadlo komando antidopingových komisařů, a to vůbec nebylo v plánu. Na testy si vybrali rovnou pětici našich hráčů. A co čert nechtěl, vybrali si i mě. Vcelku mi to ani nevadilo, jenže to jsem netušil, co mě a ostatní ještě čeká. Když jsem došel do prostoru, kde se odebírají vzorky, ostatní tam již čekali na odběr, nebo dokonce již byli v „ordinaci". První kontrolovaní byli Michal Vápenka a Jirka Raul, a protože uběhlo asi 20 minut a nic se nedělo, tak všichni znervózněli, že nestihneme odjezd do hor. Po dalších dvaceti minutách bylo jasné, že zbytek týmu odejede bez nás a my se tam dopravíme autem, které máme k dispozici. Mezi tím, co jsme čekali, vyšlo najevo, že komisaři berou kontrolu velmi vážně a k vzorku moče u dvou z nás budou brát i vzorek krve. No pohodička. Asi po 40 minutách vyšel Jirka Raul, který byl v upířím sektoru kontroly. Chvíli nato vyšel i Michal Vápenka a zde nastal první problém. Nebyl schopný ze sebe vydat ani kapku vzorku. Dostal tedy pauzu a mezitím šel na odběr Pavel Kubeš a pak já. Oba jsme vše zvládli ve světovém rekordu. Tedy alespoň ve srovnání s Míšou Vápenkou a Zdeňkem Krupičkou. Ti se ještě hodně natrápili, než ze sebe vydali potřebnou dávku moči. Abych to zkrátil. Celkem jsme na kontrole ztratili tři hodiny. Když jsme odcházeli z arény, tak zbytek týmu již byl v horách. Nejdříve jsme to celé odpískali, že tam nepojedeme. Cesta autem tam trvá asi hodinu a stejně bychom, jsme ceremoniál nestihli. Po obědě jsme dostali z hor info, že se vše o hodinu posouvá. Tak jsme nasedli do aut a rychle valili směr Krasnaja Poljana. Začátek ceremoniálu nám asi pět minut utekl, ale to podstatné jsme stihli. Zrovna začínali hrát státní hymny států, které spolu s námi vítali. Uvítací ceremoniál je rozdělen do více dnů. Spolu s naším týmem se uvítání zúčastnily výpravy Austrálie (pro mě srdeční záležitost), Španělska, Francie a Mexika. Udělali jsme moc dobře, že jsme do hor vyrazili a nevzdali to. Slavnostní přijetí bylo parádní a všude byla cítit skvělá atmosféra…                                        Jiří Berger