Druhý den v dějišti paralympijských zimních her bych nazval takovým „hatla patla" dnem. Abychom se co nejlépe přeorientovali na místní čas, a tím se i rychleji aklimatizovali, naordinoval nám trenér budíček již na půl sedmou. Určitě to nebyl špatný nápad, až na to, že to mělo na některé z nás velmi negativní dopad. Obzvláště na mě. Ale k tomu později. V sedm jsme se tedy všichni sešli před naším domem, abychom se společně vydali na snídani. Čekání si někteří zpestřili hrou pouličního amerického fotbálku. Co nám ovšem nedošlo, že je poměrně brzy a ostatní výpravy ještě spokojeně spí. Což nám došlo za chvíli, když z protějšího baráku začali vykukovat rozespalí Korejci. Naštěstí vše vzali s úsměvem, a když zjistili, že neprobíhá žádná evakuace, spokojeně se vrátili do svých pokojů. Pochybuji ovšem, že se jim podařilo znovu usnout. Po snídani jsme se vydali do Šajba arény, kde nás čekala od devíti hodin první fáze tréninku na Krenkcykle (obdoba šlapacího stroje, který se pohání rukama). Předtím jsme si vybalili výstroj a zabydleli se v šatně. Poté následoval od 13 hodin devadesátiminutový trénink, kde se začal naplno projevovat časový posun, alespoň u mě. I když se jedná pouze o tříhodinový rozdíl a mohlo by se zdát, že v podstatě o nic nejde, bylo tomu právě naopak. V mém případě se k tomu přidal i spánkový deficit z předešlé probdělé noci. Naspal jsem přibližně dvě a půl hodiny. A to i přesto, že jsem si pro všechny případy vzal prášek na spaní. Ten jsem dostal od našeho Pana! fyzioterapeuta s tím, že se po něm vyspím jak nemluvně. To by mi ovšem musel dát prášek na spaní a ne nějaký vitamín C. Nejspíš si myslel, že zafunguje ošálení mysli placebem, felčař jeden. No nic, trénink stál za nic a radši jsem se pro zbytek dne již do větších akcí nepouštěl. Tedy až na jednu výjimku. Z partičky v pinčesu s Tomášem Kvochem jsem couvnout nemohl, protože jsem mu tak trošku hodil rukavičku. Před tréninkem jsem prohlásil, že ho s přehledem smáznu a z herny vynesu v zubech. A to i s prkýnkem na maso. No jak to dopadlo, zkuste si tipnout, špatně, rozsekal mě jakoby nic. No co, holt špatný den, příště ho dostanu, i když se jedná už o druhý náklep v řadě. A pak přijde na řadu další, kterého mám v merku…

                                                                                                                                                                                                                     Jiří Berger