Vojtěchu, k A-týmu jste se připojil v průběhu sezony. Jak se zrodil váš přesun?

Jednoho večera mi volal Václav Skuhravý s nabídkou angažmá u A-týmu, když skončil Jakub Grof. Nepřemýšlel jsem ani minutu a řekl jednou velké ano.

Jak fungovala spolupráce s hlavním trenérem Davidem Brukem? A jak jste měli rozdělenou práci?

S Davidem jsme se znali z několika akcí českého národního týmu U20, kde jsem zaskakoval jako kondiční trenér, tudíž jsem trochu vědět do čeho jdu a s kým budu spolupracovat. Přesně jsme si vytyčili, kdo bude mít jaké kompetence. V první fázi po mém příchodu jsem měl na starost nějaké části tréninků, byl jsem k ruce kondičnímu trenérovi, připravoval jsem videa na soupeře a ukázky z naší hry. Pak mi přibyla ještě oslabení. Naše spolupráce fungovala na výbornou.

Dalo by se říct, že vzhledem k průběhu celé sezony jste s výsledkem vlastně spokojeni?

V sezoně byly dobré i špatné časy. Převažovaly ale ty dobré, zejména v závěru základní části, která se nám velice vydařila. Jen je škoda, že se nám nepodařilo uhrát obě domácí utkání v předkole play-off s Olomoucí. Spokojení jsme a zároveň víme, na čem je potřeba zapracovat do sezony příští.

close Vojtěch Šik, asistent trenéra HC Energie Karlovy Vary. info Zdroj: HC Energie Karlovy Vary zoom_in Vojtěch Šik, asistent trenéra HC Energie Karlovy Vary.

Kde si myslíte, že tým nejvíc tlačila bota?

Když jsem se připojil k týmu, tak bylo pár zraněných hráčů a nebylo de facto kým tým doplnit. Potřebujeme širší kádr, což je náš úkol do příští sezony, abychom v případě nemocí nebo zranění měli kam sáhnout. Ve hře pět na pět jsme byli dobří v útočném pásmu. Problém nám dělala hra při nerovnovážném počtu hráčů na ledě. Přesilovky a nakonec v předkole play-off hra v oslabení, ve kterém jsme inkasovali hodně branek.

Jaké hráče budete typologicky požadovat?

Bude potřeba nahradit hráče, kteří odcházejí. Díváme se i do zahraničí. Máme své tipy, obvoláváme i jejich bývalé spoluhráče a zjišťujeme si co nejvíce informací. Není to ale jen o zahraničních hráčích. Zvažujeme všechny aspekty, aby to bylo pro tým co nejlepší a příchozí hráči měli rychlou adaptaci. Je dobře, že se nám podařilo udržet velkou část kádru.

Jaká jsou vaše očekávání od příští sezony?

Musíme jít krok po kroku, konzistentně pracovat každý den a posouvat tým. Věříme, že následně budeme odměněni dobrou hrou a úspěchem v tabulce i v play-off.

Na poslední zápasy chodilo kolem 4 000 diváků, co byste jim vzkázal?

Byli neskuteční. V důležitých zápasech přicházeli ve velkém počtu a my jsme jim to dokázali vrátit výhrou i předvedou hrou. Není to ale jen o utkáních doma, protože spousta fanoušků jezdila i na venkovní zápasy a byli slyšet, jak hráče ženou. Jsme rádi za podporu a možná bude fungovat jedna úměra „Čím víc diváků bude chodit, tím víc bodů budeme mít.“

V Karlových Varech jste působil jako kondiční trenér. Mohl byste poodhalit vaší náplň práce?

Když jsem nastupoval ještě v Třebíči v první lize, neměl jsem takové herní vytížení a přemýšlel jsem, co bych mohl dělat po skončení profesionální kariéry. V lednu mi pak volal pan Miroslav Vaněk s nabídkou kondičního trenéra pro mládež. V tu dobu jsem měl vystudovanou ZČU a nastupoval jsem na magisterské studium v Praze. Vzal jsem si chvilku na rozmyšlenou a nakonec nabídku přijal. Začínal jsem u dorostu a juniorů. Poté jsem v pár úsecích sezony vypomáhal u A-týmu – například během letní přípravy a reprezentačních přestávek. Náplní práce byla péče o hráče mimo led, po zranění nebo po nemoci. Některým hráčům jsem sestavoval individuální plány a pracoval s nimi. Hodně mi pomohl trenér Václav Eismann, od kterého jsem dostal prostor a dost věcí jsme spolu konzultovali.

Zároveň jste byl skill koučem u mládeže, co si pod tím mohou čtenáři představit?

Nejvíc jsem čerpal od Tomáše Paciny a také samotných od hráčů, protože právě oni situace prožívají a mohou vám říct, jak se v dané dovednostní situaci cítí. Ve zkratce učím, trénuji a zdokonaluji dovednosti, které už hráči umí a učím je nové. Díváme se na herní situace a komunikujeme možná řešení, která pomohou hráčům zjednodušit a zrychlit hru. Kdykoliv během sezony jsem pak hráčům k dispozici pro práci navíc, případně na úpravu celého tréninku na určitou dovednost s následným přenosem do herního cvičení nebo do hry. Myslím si, že to je klíč. Prožít si danou dovednost v situaci, která reálně nastane v zápase.

Jaký je rozdíl mezi prací s mládeží a A-týmem?

Rozdíl je v mentalitě a zkušenosti hráčů. Stejně tak ale hráč z mládeže se v určité situaci nějak cítí a něco mu funguje. Důležité je s hráči mluvit a dát jim prostor. Dovednosti jsou vesměs podobné. Vedení kotouče, střelba, zpracování kotouče a jiné. Starší hráči mají návyky, které jim fungují, proto je nechceme měnit, ale můžeme jim dát návod a víc variant, které pak mohou využít při utkání. Mladší hráči jsou jako houby a nasávají. Při časté frekvenci tréninků rychle aplikují věci do hry. Důležité je mluvit, ukazovat a korigovat chyby na videu.

Vy osobně stále aktivně hrajete za Cheb, ale to už je pro vás spíše forma odpočinku, že?

Hokej mě stále baví a je součástí celého mého života. Měl jsem období, kdy jsem hrál pár utkání a v klubu mi vyšli vstříc a dovolili mi být u týmu. Teď jezdím častěji, ale nesmí mi to zasahovat do programu A-týmu, protože je to má priorita. V Chebu je dobré zázemí a spousta dobrých lidí, ať už je to vedení, kustodi, obsluha zimního stadionu. Máme tam rodinnou atmosféru. S hodně hráči se znám z dřívějších dob ze Sokolova a některé jsem i trénoval v karlovarské juniorce. Hokej už beru jako takový relax, poslouchám pokyny a nemusím na nic myslet.

Kromě hokeje máte jaké záliby?

Mám takový malý projekt. V Sokolově mám umělý led s malou posilovnou, kde se mohou hráči z celého Karlovarského kraje zlepšovat. No a mimo hokej (smích). S manželskou máme rodinný dům, která disponuje velkou zahradou, kde rád odpočívám a relaxuji – jinak než na hokeji v Chebu. Nyní připravujeme zahradu na příchod jara, a tak máme dost práce. Navíc máme padesát slepic, takže se starám i o ně. Kluci si ze mě dělají srandu, že za chvíli budu dělat jen slepice, když šla cena vajíček nahoru (smích). Zahrada mě baví, pak mám ale také klasické zájmy jako jsou ostatní sporty, rodina, procházky v přírodě, dobré jídlo a stihnu i pár výletů s manželkou.

Kamila Stříteská Ströer