Křížové výpravy, zvané dřív také kruciáty, byly vojenské, nábožensky motivované výpravy, které vyhlašoval papež proti nepřátelům křesťanstva – v první fázi křižáckých výprav zejména proti muslimům s cílem „osvobodit Svatou zemi a místa posvátná křesťanům“ z rukou muslimů, později proti všem, koho katolická církev označila za nepřátele křesťanství – tedy i proti „kacířům“ (včetně těch husitských).

Jako Svatou zemi vnímalo středověké křesťanství Izrael a posvátným místem byl zejména Jeruzalém. První křížová výprava se konala v letech 1095 až 1099, zhruba 400 let poté, co Jeruzalém poprvé ovládli muslimové. Vyhlásil ji papež Urban II. a zúčastnili se jí zejména francouzští a normanští rytíři. Pod heslem „Deus Vult“ (Bůh to chce) vytáhly do Svaté země desítky tisíc „křižáků“, kteří zde založili křižácké státy, jež se udržely téměř 200 let. Křížové výpravy však neznamenaly jen boj, ale přinášely také kontakt s jiným civilizačním okruhem, a jakkoli s ním bylo tradiční křesťanství ve sporu, znamenaly v tomto směru i kulturní obohacení.

Od kamene mudrců k sexuální síle

Byli to právě účastníci křížových výprav, kteří se jako první křesťané dozvěděli od orientálních zasvěcenců o takzvaném „kameni mudrců“ a přinesli o něm zprávy do Evropy. Kámen mudrců měla být hypotetická látka, schopná katalyzovat přeměnu běžných kovů ve zlato a rovněž připravit elixír života, sloužící k omlazení a možná i k dosažení nesmrtelnosti. Vyrobit se dala podle starověkých myslitelů v „athanoru“, tedy jakési alchymistické peci, v níž musel nepřetržitě rovnoměrně hořet oheň.

„Z jejich spisů a kreseb je zcela jasně patrné, že kámen mudrců zhotovovali ze samotného člověka. Athanor je lidské tělo, drak je tvůrčí síla působící v těle a dračí oheň je sexuální síla, která je při abstinenci vedena vzhůru a používána jako palivo. Kámen mudrců je božské vševědomí a jeho magicko-duchovní moc nad celou přírodou,“ píše v knize Jóga a sex její autorka Elisabeth Haichová.

Elixír života je podle ní „oheň, který teče jako voda“ a „ohnivá voda“, tedy vysoké frekvence sebeuvědomění, které člověk dokáže vědomě vést a vyzařovat do těla, stejně jako dokáže přivést do kusu železa elektřinu a magnetismus, těmi ho nabít, a tak zmagnetizovat. „Křesťané říkají tomuto proudu ,krev Kristova`, rosenkruciáni (tajná společnost, založená v Německu počátkem 17. století na západní mystické a esoterické tradici, pozn. red.) ,elixír života`,“ uvádí Haichová. Středověké báje o ovládnutí dračí síly, alchymistické bádání po kameni mudrců, hledání svatého grálu i snaha vytvořit elixír věčného mládí tak mají jednoho společného jmenovatele – všechny vlastně hovoří o sexu jako o motoru lidské společnosti, který se však musí člověk naučit ovládat ve svůj prospěch.

Sexistické násilné excesy a soudy

O tom, že se ve středověku ne vždy dařilo pnutí, které člověku dává sexuální pud, uspokojivě zvládnout, svědčí bohužel i velká řada násilných excesů, jimiž tehdejší Evropa prošla. Ve 12. století začala rozkládat katolickou církev masová kacířská hnutí, například valdenství nebo hnutí katarů čili „albigenských kacířů“. Ti vybudovali vlastní organizaci, nezávislou na strukturách římské církve, a žili způsobem, který tehdejší společnost významně destabilizoval.

Podle premonstrátského probošta Ebervina ze Steinfeldu například odmítali požívat cokoli, co bylo následkem sexuálního spojení, zakazovali manželství a dokonce i samotný sexuální styk. Problém s albigenskými tak tehdejší církev nakonec „vyřešila“ vyhlášením křížové výpravy proti nim a jejich následným vyvražděním (byť jsou udávané počty obětí podle dnešních historiků zveličené).

Výstava o natáčení filmu Kladivo na čarodějnice:

Další vlna masových násilností, spojených i se zvráceným postojem k lidské sexualitě, pak přišla začátkem novověku s nechvalně proslulými čarodějnickými procesy. Tyto procesy, jimž padlo za oběť kolem 40 tisíc žen, představovaly podle studie ekonomů sdružených kolem časopisu Economic Journal především konkurenční boj mezi katolickou církví a protestanstvím. Katolictví si od raného až do pozdního středověku uchovávalo v Evropě prakticky monopol, ten však na sklonku středověku začali stále silněji narušovat církevní reformátoři, čím dál hlasitěji poukazující na to, jak se církev vzdaluje od původních Kristových myšlenek. To vedlo zejména v německy mluvících zemích a ve Francii začátkem 16. století k rozsáhlé protestantské reformaci a následně k rozsáhlým čarodějnickým procesům, pořádaným střídavě katolíky i protestanty. Procesy sloužily jednak k zastrašení odpůrců daného náboženského směru, jednak k jeho propagování.

Popisy čarodějnických orgií, k nimž byly zejména ženy nuceny se doznávat, se často hemžily popisy nejrůznějších zvrácených sexuálních praktik, což mohlo mít dva důvody – jednak snahu o zvýšení povědomí o procesu mezi nejširšími masami, jednak se zde mohla projevovat potlačovaná sexualita soudců, kteří z různých důvodů nemohli usilovat o lásku žen tradičním způsobem (například kvůli církevnímu celibátu, také ale z důvodu jiné sexuální orientace, popřípadě sexuální deviace).