Případ začal Krajský soud v Plzni projednávat koncem roku 2022. „Obžalovaný dne 19. 9. 2021 v okrese Karlovy Vary měl využít situace, kdy se poškozená přivedla do stavu středně těžké až těžké opilosti a v důsledku toho nebyla schopna pohotově reagovat, ovládat své jednání, případně se bránit, a v úmyslu pohlavně se uspokojit měl na ní opakovaně vykonat pohlavní styk, ať už prostřednictvím vaginálního, orálního, ale i análního sexu, osahávání na prsou či masturbace,“ citovala tehdy z obžaloby mluvčí soudu Jana Rubášová. Trvalo to dle obžaloby sedm hodin, přičemž Martin C. odcházel a zase se vracel. „Poškozená se mu snažila několikrát schovat či se bránit. Jednáním obžalovaného utrpěla posttraumatickou stresovou poruchu,“ uzavřela Rubášová s tím, že státní zástupce v obžalobě navrhl, aby byl v případě uznání viny Martinu C. uložen trest odnětí svobody v trvání 7 let se zařazením do věznice s ostrahou.

Konalo se celkem pět hlavních líčení a po půl roce zazněl verdikt. Soud Martina C. zprostil obžaloby, neboť nebylo prokázáno, že se stal skutek, pro nějž byl stíhán. Krajský soud v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že má důvodné pochybnosti o tom, zda lze z výpovědi poškozené vycházet jako ze spolehlivého zdroje informací, na němž lze vystavět odsuzující rozsudek, a protože tyto pochybnosti nelze rozptýlit provedením dalších důkazů, zprostil Martina C. obžaloby. Podle senátu nebyla spolehlivě vyvrácena obhajoba obžalovaného, že ke styku došlo, ale šlo o styk oboustranně dobrovolný. Poškozenou soud odkázal s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Odvolala se státní zástupkyně i poškozená, Vrchní soud v Praze však v říjnu 2023 obě odvolání zamítl.

Žena, která dle znalců utrpěla po události posttraumatickou stresovou poruchu, se ale s rozhodnutími soudů nehodlala smířit a podala si stížnost k Ústavnímu soudu. „Rozsudek krajského soudu se podle stěžovatelky vyznačuje libovůlí a dohady, které nemají oporu v provedeném dokazování. Stěžovatelka poukazuje na to, že jako poškozená má ústavně zaručené právo na efektivní trestní řízení na obranu svých základních práv a svobod,“ konstatovala předsedkyně senátu ÚS Daniela Zemanová. Doplnila, že krajskému soudu stěžovatelka především vytýká, že její výpověď vyhodnotil jako nevěrohodnou, a to pouze proto, že podle názoru soudu byla pod vlivem alkoholu a případně dalších látek a nepamatovala si úplně všechno. „Stěžovatelka poukázala na další důkazy, které měly svědčit o vině obžalovaného, a to zejména na výpovědi některých svědků a závěry znaleckého posudku z oboru psychologie. Soud podle stěžovatelky tento znalecký posudek i závěr, že utrpěla posttraumatickou stresovou poruchu, vyhodnotil absolutně v její neprospěch,“ uvedla Zemanová.

Ženina argumentace však u senátu ÚS sluchu nenalezla. Stížnost byla zamítnuta. Soud v odůvodnění mimo jiné uvedl, že v projednávaném případě se obecné soudy nedopustily pochybení, v jehož důsledku by bylo možno konstatovat porušení práva stěžovatelky na účinné vyšetřování. Krajský soud velmi pečlivě zvážil provedené důkazy a přesvědčivě a logicky zdůvodnil svůj závěr o tom, že obhajoba obžalovaného spočívající v tom, že styk mezi stěžovatelkou a obžalovaným byl oboustranně dobrovolný, nebyla spolehlivě vyvrácena.