Zpěvačka skupiny Alabalabamba, pětadvacetiletá Dagmar Zábranská z Chodova na Sokolovsku, byla jako jediná z Karlovarského kraje jen krůček od postupu do semifinálových kol letošního ročníku Česko Slovenské SuperStar. Postoupila hladce mezi čtyřicítku nejlepších. Slovenský zpěvák Rytmus v roli porotce ale nakonec vyřkl: „V soutěži, Dášo, končíš.“

Jaké jste měla dojmy hned poté, co jste v soutěži skončila?
Nechci, aby to znělo divně, ale bylo mi to v tu chvíli jedno, protože jsem byla tak unavená, že jsem se těšila domů do postele. Že mi další postup utekl o vlásek, jsem si uvědomila až doma. Trochu mě to mrzelo, ale na druhou stranu jsem ráda, že jsem se dostala takhle daleko.

Soutěží jste postupovala bez potíží. Jak hodnotíte vy sama účast v SuperStar?
S odstupem času mohu říct, že jsem se mohla lépe připravit, stejně jako si vybrat písničky. Na druhou stranu, když má člověk talent, moc připravovat se nemusí, tento můj úspěch je toho dokladem. Pro mě byla účast v SuperStar veliká zkušenost. Poslední dny byl osmačtyřicetihodinový maraton. Poznala jsem spoustu nových lidí a hlavně se podívala i do zákulisí něčeho velikého. Bylo zábavné sledovat, jak SuperStar vzniká.

Co jste si v soutěži nejvíce užívala a naopak?
Nejvíc jsem si užívala noc na hotelu, i když se vůbec nespalo. Zajímavé to bylo v tom, že za pár hodin jsme měli nacvičit show ve čtveřici a každý z nás měl nespočet nápadů, jak vše uděláme. Nakonec to dopadlo stejně úplně jinak, protože když vyjdete na pódium, máte najednou klapku, a muselo se začít improvizovat, takže pak z toho vzniklo to, co vzniklo. Děsně jsem se u toho bavila. Užívala jsem si každou minutu. Už méně jsem si užívala například naučit se za dvě hodiny text a písničku. Vybrala jsem si zrovna takovou, kterou jsem vůbec neznala a byla pro mě náročná, ve stylu Jaksons 5. Nakonec mi absolutně nesedla a možná i to byl důvod pro mé vyřazení.


Pokusíte se uspět v dalších podobných soutěžích?
Jde o to, jestli nějaké další soutěže ještě budou. Osobně si myslím, že hudební průmysl je tím už přeplněn. Nicméně jestli se mi naskytne příležitost jít na nějaký casting, určitě to zkusím.

Kdy vás vůbec napadlo se do soutěže přihlásit a jaký byl váš cíl?
Každý rok, co tahle soutěž běží, mi do hlavy tloukla rodina a přátelé, že se mám přihlásit. Nikdy jsem nesebrala odvahu, protože podobné soutěže jsem děsně odsuzovala a myslela jsem si, že je to vše jen o penězích, o vzhledu, a ne o zpěvu. Když zase v televizi běžely upoutávky na SuperStar, kamarádi se sebrali a přihlásili mě. Mimochodem dnes jim za to moc děkuji. Pak už mě jen čekal několikrát výlet do Prahy na castingy a bylo až neuvěřitelné, jak hladce jsem postupovala. Bavilo mě sledovat své okolí. Kolikrát mi připadalo, že z postupů mají větší radost než já. Můj cíl byl prostý, dostat se co nejvýš, a to jsem si myslím splnila.

Když jste si šla pro verdikt, zda postoupíte mezi čtyřiadvacítku nejlepších, z Rytmuse jste zrovna nadšená nebyla. Jak vám jako soutěžící vůbec porota sedla?
Sestavení poroty se mi zase až tak nelíbilo. Přišlo mi, že dát do poroty Rytmuse a Helenu Zeťovou je jen nějaký reklamní tah. Naopak mě velice překvapil Palo Habera, který je v soutěži opravdu na pravém místě, stejně jako Gábina Osvaldová. Byla taková, jakou jsem si ji představovala - vtipná a bezprostřední. Mě osobně potěšil pan Habera. Když jsem šla na pódium s písničkou, kterou jsme se měli naučit za dvě hodiny, řekl mi: „Dáši, tak tato píseň by ti mohla sedět.“ Měla jsem radost, že jsem se mu nějakou formou vryla do paměti, i když jsem ji nakonec zkazila.

Jaké bylo čekání na verdikt?
Když jsme se přesouvali z Obecního domu do Technického muzea, byla jsem už vyčerpaná. Člověk ví, že je nás posledních čtyřicet, ale také věděl, že ještě šestnáct lidí vypadne. Na verdikt jsme čekali dlouhých třináct hodin, neboť se připravovala scéna, natáčely se spoty atd. Pak už jsme si tahali, kdo nám verdikt řekne. Čekala jsem, že u mě to bude Rytmus. Tehdy jsem z něj cítila, že mě nechce pustit už do divadla. Mě od něj jen mrzí, že mi během soutěže nepověděl něco nového a opakoval jen, že mám sice silný hlas, ale nedokáže si představit, že bych zpívala romantické písně. Brala jsem to spíš jako takový nepovedený kompliment.

Diváci už vědí, kdo začne o víkendu bojovat o hlasy veřejnosti. Co můžete k postupujícím říct?
Mám tam asi tři koně,kteří jsou opravdu dobří. U některých si ale myslím, že budou spíše lépe vypadat na kameře, než aby ohromili hlasem. Letos jsou na tom podle mého pěvecky lépe slečny, které mají silné hlasy. Z kluků mám jednoho favorita, který má šanci to dotáhnout daleko.

Slyšel jsem od členů vaší kapely Alabalabamba, že jste již rozdala pár podpisů?
Lidé mě začínají poznávat a je pravda, že pár autogramů jsem rozdala, ale toto za chvíli vyšumí a život se vrátí do běžných kolejí.

Jste ostřílenou muzikantkou, neboť se hudbě věnujete od dětství. Jaké máte za sebou pěvecké úspěchy?
Pěveckých úspěchů je mnoho, už to nedám snad ani dohromady, ale mohu vyjmenovat pár soutěží, kde jsem se umístila většinou na prvním místě. Jsou jimi Ostrovská veverka, Březovský lístek, Karlovarský skřivánek, Brána Brno, Karaoke Praha, kde byla porota složená také z hvězd, a zde jsem vyhrála natočení svého prvního dema.

Jaké máte plány s vaší kapelou?
S touto kapelou zpívám hodně dlouho, i když jsem mezitím měla i jiné hudební projekty, které však již skončily. Chtěla bych založit ještě jednu kapelu, což by mělo být něco tvrdšího. S klukama přeci jen hrajeme po zábavách, což není úplně podle mého gusta. Za ty roky mi ale kapela přirostla k srdci, že už mi to ani nepřijde.