V roce 2011 si připomeneme výročí narození nebo úmrtí významných osobností hudebního světa. První z nich je italský operní skladatel Giuseppe Verdi. Narodil se 10. října 1813 v Le Roncole, v někdejším vévodství Piacenza-Parma, jako syn obchodníka a hostinského Carla Verdiho. Již v deseti letech působil mladý Verdi jako výpomocný varhaník v kostele, kde získal základní hudební vzdělání.

Pomohla náhoda
První koncert z jeho děl se konal 19. února 1830 ve Filharmonické společnosti v Bussetu. Díky finanční výpomoci Antonia Barezziho odjel do Milána, aby tam studoval hudbu. Na konzervatoř nebyl přijat, snad s ohledem na jeho vyšší věk. Pilně však soukromě studoval u Vincenza Lavigniho, kapelníka milánské Scaly. Náhoda mu poskytla příležitost v záskoku za dirigenta Haydnova Stvoření. Koncert skončil velkým úspěchem. V 16 letech se vrátil do Busseta jako učitel hudební školy. V tomtéž roce komponuje svoji první operu Rocester, jejíž partitura se však nedochovala.
Oženil se poměrně mlád s dcerou svého mecenáše Marguerittou Barezziovou. Obě jejich děti Viurginia a Icilio zemřely krátce po narození. Verdi se opět vrátil do Milána a v milánské Scale uvedl s velkým úspěchem operu Oberto. Ředitel divadla objednal u Verdiho další tři opery. Úspěch Oberta byl však vystřídán fiaskem komické opery Il finto Stanislao. To se psal rok 1840 a krátce před neúspěšnou premiérou mu po čtyřletém manželství umírá manželka na zánět mozkových blan. Otřes z těchto událostí ochromuje Verdiho tvůrčí síly.

Triumf jménem Nabucco
O dva roky později přinesla Verdimu triumfální úspěch a rekordních 60 repríz v jedné sezoně opera Nabucco. Je to mistrovské dílo, které obsahuje jeden z nejslavnějších sborů zajatých Židů v babylonském zajetí „Va pansiero“. Děj opery, v němž utlačovaný národ úpí pod cizí nadvládou, se stal symbolem italského osvobozeneckého hnutí. Úspěch přinesl Verdimu řadu zakázek na nové opery. Do tohoto období patří Dva Foscariové (nyní uvádí SND v Bratislavě), Lombarďané, Johanka z Arcu, Attila, Ernani, Stiffelio, Macbeth aj. To už se psal rok 1859, kdy se Verdi podruhé oženil, tentokráte se zpěvačkou Giuseppinou Strepponiovou. Poprvé se s ní setkal a uzavřel zprvu umělecké přátelství v roce 1842 při premiéře Nabucca.
Světový úspěch a kompoziční mistrovství však přinášejí opery, které následují: geniální Rigoletto s libretem F. M. Piaveho na námět Victora Huga Král se baví nebo tajemný příběh dvou bratrů milujících stejnou ženu Trubadúr. Jeho premiéra v římském Teatro Apollo v lednu 1853 dosáhla jednoho z největších úspěchů, kterého se kdy Verdimu dostalo. Vzniká opera La Traviata podle románu Alexandra Dumase ml. Dáma s kaméliemi, s premiérou v Benátkách o dva měsíce později. Následují opery s historickými náměty: Sicilské nešpory ze 13. století, kdy Francouzi obsadili Sicílii, nebo Simone Boccanegra o vzpouře plebejců v Janově ze 14. století. Další opera Maškarní ples pojednává o zavraždění švédského krále Gustava III. na maškarním plesu v královském paláci ve Stockholmu. Pro Paříž napsal podle Schillerova historického námětu operu, jejíž děj se odehrává ve Francii a Španělsku v 16. století, s názvem Don Carlos.

Slavná Aida
V roce 1871 Verdi komponuje Aidu, dílo nejslavnější. Drama pohádkové exotické fantazie, v němž autor dosáhl vrcholu své tvorby, napsal na objednávku egyptské vlády pro slavnost otevření Suezského průplavu. Kompozice trvala čtyři měsíce a Verdiho honorář činil 150.000 zlatých franků. Titulní roli zpívala při premiéře v Káhiře Antonietta Pozzoni - Anastasiová, o pár měsíců později v italské premiéře v milánské Scale naše Tereza Stolzová.
Italové si Verdiho začali spojovat s akronymem slov VIVA Verdi (zkratkové slovo složené z počátečních písmen více slov). Znamenalo Viva Vittorio Emmanuele, re di Italia, Ať žije Vittorio Emmanuele, král italský. Takže není divu, že jej zvolili do italského parlamentu.
Když Verdi dosáhl svého tvůrčího vrcholu, zdálo se, že se na dlouhou dobu odmlčí. V dalších letech si zakoupil a budoval své venkovské sídlo v Sant´Agatě a věnoval se hospodářství. Ale již v roce 1873, v době tzv. odpočinku, komponuje pro potěšení Smyčcový kvartet e moll. Krátce poté přistupuje ke kompozici mše za zemřelé. Vzniká Requiem pro sóla, sbor, orchestr a čtyři sólové hlasy, které je vlastně zpěvem o vykoupení člověka z utrpení. V premiéře v milánské bazilice svatého Marka 22. května 1874 zpívala rovněž za řízení Verdiho Tereza Stolzová.

Posledním dílem je Falstaff
Ve svých 75 letech se pustil Verdi do kompozice nové opery na Shakespearův námět Othello. Posledním dílem je komická opera podle Shakespeara na Boitovo libreto Falstaff. Premiéra se konala 3. února 1893. O čtyři roky později utrpí Verdi záchvat mozkové mrtvice. Krátce nato umírá jeho druhá manželka Giuseppina Strepponiová. Dne 21. ledna 1901 přichází další záchvat mozkové mrtvice. O šest dnů později ve tři hodiny ráno Verdi umírá. Je nejdříve pochován na milánském Ústředním hřbitově a o měsíc později byly pozůstatky Verdiho a Giuseppiny Strepponiové uloženy v kryptě milánské Casa di Riposo.

Během svého života nabyl Verdi značné jmění. Univerzální dědičkou se stala adoptivní dcera Marie Filoména Carrarová. Svému prvnímu charitativnímu zařízení – nemocnici ve Villanově – odkázal Verdi devět nemovitostí, další nemovitosti příbuzným v Bussetu, podpořil nemocnice, chudobinec a stipendia studentů. Univerzální dědička byla Verdim pověřena naprostým zničením jeho raných kompozičních pokusů a intimní korespondence.
Letos v lednu jsme si připomínali 110. výročí úmrtí tohoto velkého hudebního génia.

Alois Ježek