Dlužno dodat, že nejenom fotografa, ale i milovníka a ochránce přírody, znalce smírčích křížů, cestovatele a kartografa a vůbec muže mnoha zájmů, které se všechny promítají i do jeho fotografické tvorby. Dominuje ale příroda, jejímuž poznání a ochraně se Stanislav Wieser věnuje prakticky celý život a více než dvě desítky let i profesionálně na Správě CHKO Slavkovský les.

Fotit začal Stanislav Wieser už jako dospívající chlapec. Souběžně s tím, jak se seznamoval s krajinou v okolí Trutnova, kde od roku 1945 vyrůstal, rostla jeho snaha poznanou krajinu si nějak uchovat. Nejprve se pokoušel zachytit ji kresbou, ale od třinácti let, kdy dostal od tatínka svůj první fotoaparát, zvítězila fotografie. Za více než padesát let vystřídal řadu kamer, od předválečného 'deskáče' přes zrcadlovku na kinofilm až po 'digitál', technika a forma pro něho ale nebyly nikdy důležitější než to, co chce svými fotografiemi sdělit.

Tématem jeho tvorby (a názvem jeho výstavy) je „Hledání v krajinách" a za tímto tématem jde s urputnou důsledností. Zajímají ho nejenom kraje daleké a exotické, ale především krajina a příroda, ve které žijeme. Chce „zprostředkovat poznání prožitků z krajin v jejich rozmanitosti" a dochází přitom k zajímavým srovnáním. Znovu fotografuje krajinu svého dětství a porovnává změny, kterými za těch více než padesát let lidskou činností prošla. Klade vedle sebe snímky skalních útvarů na Kokořínsku, v oblasti Trentina a v Dolomitech nebo vodopádů na Islandu, v norských fjordech a na Oldřichovském potoce. Nachází podobnosti vulkánů Stromboli a Vesuv s českou Železnou hůrkou nebo vodních ploch morénového jezera Baškarinského ledovce v centrálním Kavkazu a ledovcového Černého jezera na Šumavě.

Výstava „Hledání v krajinách" Stanislava Wiesera bude v Muzeu Sokolov otevřena do 30. prosince. Její součástí je i sedm pastelů krajin autorovy dcery Michaely Arnoštové.