VYBRAT REGION
Zavřít mapu

K divadlu přičichla jako malá holka, a dnes je z ní režisérka

Karlovy Vary - Pro naši první schůzku jsem vybrala prozaické místo, čajovnu. Když tam za mnou Anna Ratajská dorazila, překvapila mě tím, že jako kuřák s sebou nosí svůj vlastní přenosný miniaturní popelníček. A tím to všechno začalo.

12.6.2017
SDÍLEJ:

Anna Ratajská teď uvedla se souborem Divadelního studia D3 hru Vladimíra Körnera Psí kůže.Foto: Archiv/D3

Pak přišla řada na čaj sytě zelené barvy, nepřekonatelné chuti, a hlavně báječný rozhovor o divadle se ženou, která v něm strávila celý život. Už od svých čtrnácti let, kdy si k němu přičichla, a rázem to byla láska na celý život. Dnes je Anna Ratajská uznávanou režisérkou Divadelní studia D3, kde v současnosti hrají její poslední režijní kus Psí kůži, baladu o návratu domů.

Dočetla jsem se, že jste v divadle začínala jako nápověda a přes rekvizitářku a následně herečku jste se nakonec transformovala v režisérku. Jak to všechno vlastně bylo? Kde je vašemu divadelnímu příběhu začátek?
Začínala jsem jako rekvizitářka v Karlovarském městském divadle. Tehdy jsem hledala práci, kterou bych mohla dělat při dítěti. Krátkou dobu jsem byla i nápověda. Ale dlouhé roky jsem dělala vlásenky a masky, poutkovala jsem fousy, licousy a obočí. Paruky jsem moc nedělala, protože divadlo mělo velký parukový fundus.

Jak se tato zkušenost odrazila na vaší režisérské práci?
Naučila jsem se fintičky s kostýmy. A teď nedělám to, co mi vadí na jiných představeních. Nepoužívám například sytě rudou nebo bílou barvu na kostýmech. Například novou košili vykoupu v černém čaji, aby byla trochu jetá. Ostatně kostýmy si vždy navrhuji sama. Nevím proč. Asi proto, že to neumím vysvětlit.

Co byla vaše první režie, kdy jste vystoupila jako Anna Ratajská režisérka?
Bylo to Čtyřicet zlosynů a jedno neviňátko. Je to hra Oldřicha Daňka, kterou napsal v 60. letech do šuplíku. Tenkrát se to nesmělo hrát. Já jsem se k tomu textu dostala úplnou náhodou. Půjčili mi ho pro zajímavost. A mě to hodně ohromilo. Když se situace v 89. roce uvolnila, začala jsem uvažovat o tom, že hru zrežíruji. Trvalo to dalších deset let. Šla jsem do toho na druhou mateřskou dovolenou. Takže k mé první režii došlo až v roce 1998.

O čem ta hra byla?
O popravčí kohortě v Jeruzalémě, která má zavraždit betlémské neviňátko. Tu noc ale Herodes umírá a Herodia jako jeho nástupce prohlásí jeho rozkaz za zločin, který musí být potrestán.

Máte nějakou svou vysněnou režii?
Mám. Je to Láska a magie v maminčině kuchyni od Linny Wertmüllerové.

Proč právě tato kniha?
Protože žádný jiný takový příběh není.

O čem ten příběh je?
Odehrává se ve 40. letech v Itálii. Žena stále rodí mrtvé děti, ale její třinácté těhotenství to změní. Vesnická vědma jí řekne, že tohle dítě přežije, bude to chlapec, a že půjde do války. Za každý rok, který ve válce přežije, ona musí někoho zabít, aby její syn přežil. Co rok, to smrt. Tak zabíjí své kamarádky, opuštěné ženské. Pozve je k sobě a každé splní, po čem touží. Umírají šťastné a ona vykupuje syna. Po návratu z války se ke všemu přizná a jde do vězení. Ale tento příběh jsem odložila jako neřešitelný. V souboru by se muselo sejít pět až šest žen kolem padesátky.

Co je podle vás na režii nejtěžší?
Není to z mé hlavy, ale používám to už roky. Jožka Bednárik kdysi řekl, že cesta k premiéře je lemovaná mrtvolkami mých nápadů. Stejně tak mnoho perel je divákova smrt. Dobří autoři píší, co slovo, to perla, ale v dnešním zrychleném světě může být mnoho perel na jevišti divákova smrt nudou v hledišti. Žijeme v době obrazu a zvuku. Lidé nejsou zvyklí na dlouhá představení. Dělám divadlo až na výjimky bez pauzy a v minutáži, která je skousnutelná. Rozbít divákovi vnímání je kruté.

Režie je velmi ošemetná záležitost. Když se hra povede, je režisér bůh, když ne, tak ho všichni zatracují. Přesto jste se na ni dala. Co vás na této práci nejvíce baví?
Na režii mě baví, že nemusím stát na jevišti. Mám také ráda ten proces, kdy se z natištěných písmenek stává uvěřitelný příběh. V tom lepším případě.

Předehráváte hercům?
(Smích). Předehrávám. Nemá se to, ale dělám to.

Jak vnímáte svou práci v divadle? Čím pro vás je?
Normální, zdravá, emancipovaná žena vidí svůj život jako koláč. Jeden díl je vaření, další je praní, péče o zahradu, o děti a tak dále. A jeden dílek je jen váš. A vaše okolí by ho mělo zcela respektovat. To je pro mě divadlo. Můj díl svobody a osobního štěstí v tom koláči. A ten mi dává sílu obstarávat ty ostatní bez pocitu frustrace, že mi život proklouzává mezi prsty.

Vraťme se na začátek. Kdy a jak jste se dostala v divadlu?
Od listopadu 1972. Bylo mi čtrnáct let. Už tehdy jsem začínala jako nápověda. Tak začíná u divadla každý. Divadelní způsob života bývá pro lidi šok, tak si na něj takhle zvykají.

Ve vašem medailonku na stránkách Déčka se píše, že jste největší umělecká autorita v souboru. Čím to je?
Oni se mnou straší mladý lidi. Ale je pravda, že na některých věcech si trvám. Pokud jsem v něčem autoritou, tak doufám, že přirozenou. Chodím včas na zkoušky, vím o inscenaci a o jejím pozadí.

Je to tak, že si vytváříte minulost a budoucnost postav, jako to dělal Stanislavskij?
Možná v tom je částečně Stanislavského metoda. Jestli přichází figura s osudem, je dobré jí vymyslet předehry i následky. Považuji za správné o tom s herci mluvit.

Autor: Barbora Šmudlová

12.6.2017 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Ilustrační foto.

Žil u nás bez povolení, policie ho odvezla na záchytku pro cizince

Sázení stromků v rámci projektu WeLoveŠumava.
16

Koupili si triko a mají strom na Šumavě

Ostrý zloděj vyhrožoval ostraze

Karlovy Vary - Muž chtěl odejít bez zaplacení, ale zastavila ho pracovnice ostrahy. Začal jí vulgárně nadávat.

DOTYK.CZ

Internet se baví: Babiš líbá a Benda je stejnou jistotou jako smrt a daně

/ GALERIE, VIDEO / Tvůrci internetových memů nespí a povolební situaci v Česku pochopitelně nenechali bez povšimnutí. Pozornost si získaly zejména čtyři momenty: vděk Andreje Babiše vyjádřený tvůrci jeho kampaně Marku Prchalovi, prohra Matěje Stropnického v čele Zelených, poměrně vysoký zisk SPD Tomia Okamury - a "nesmrtelný" poslanec Marek Benda.

Cirkusák, který nepotřebuje šapitó

Karlovarský kraj - S poi točí od svých čtrnácti let. Bydlí v Bukovanech a lítá po celém světě. Tomáš Bartoš a jeho nevšední koníček.

OTÁZKA PRO: Jana Kopála, mluvčího magistrátu města

V tom, zda je, nebo není v provozu karlovarské krematorium, panuje mezi lidmi řada nejasností. Jaká je tedy reálná situace?

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení

Vážení čtenáři,

náš web Deník.cz přechází kompletně pod zabezpečený protokol, který výrazně zlepší bezpečnost při procházení našich webů.

Z důvodu přechodu je nutné se znovu přihlásit k odběru upozornění na nejnovější zprávy - klikněte na tlačítko "Povolit", kterým si zajistíte odběr zpráv i do budoucna.

Děkujeme za pochopení.

POVOLIT