Dějiny lidstva, a Karlovarsko v tomhle není žádnou výjimkou, nepsali zdaleka jen moudří vládcové, zlí tyrani, slavní vojevůdcové či nadaní umělci. Absolutním pánem historie celé planety byl od starověku až po období relativně nedávné nepatrný, lidským okem neviditelný mikrob, identifikovaný až koncem 19. století švýcarským přírodovědcem Alexandrem Yersinem.

Kde se tenhle zabiják, nesoucí dnes jméno po svém objeviteli Yersinia pestis, objevil, bylo zle. Černá smrt, jak se říkalo všem třem formám moru, dýmějovému, plicnímu i střevnímu, které Yersinia pestis způsobovala, zahubila ve středověku více lidí, než kolik jich padlo ve všech válkách, co kdy pošetilé lidstvo ve svých dějinách vedlo. Jen během první skutečně velké morové pandemie, známé dnes jako Justiniánův mor, jich prý ve 2. polovině 6. století zemřelo na sto milionů!

Mor přitom nebyl vůbec vybíravý, onemocněli a umírali chudí i bohatí, zbožní i bezbožní, ctnostní i marnotratní, vylidňovala se města i vesnice. Epidemie se v obrovských vlnách šířily po celém tehdy známém světě, a tedy i v Čechách a na Karlovarsku. Mor tady řádil se stejnou intenzitou a lidé byli proti této nemoci stejně bezmocní, jako všude jinde v Evropě.

O tom, jak v našich končinách morové epidemie probíhaly a jak se proti nim lidé bránili, pojednává nejnovější publikace karlovarských autorů Jany a Otakara Boříkových Mor na Karlovarsku.

V prvních třech kapitolách se věnuje moru obecně, jeho příčinám, příznakům, průběhu onemocnění končícího téměř vždy strašlivou smrtí a snahám středověkých učenců moru vzdorovat, ať už prevencí, modlitbou nebo léčbou.

Ve čtvrtém oddíle knihy se pak autoři věnují čtyřem nejvýznamnějším lékařům, kteří v Podkrušnohoří působili během morových epidemií ve 2. polovině 16. století. Podrobně rozebírají morové spisy loketského rodáka a jednoho ze zakladatelů moderní karlovarské lázeňské léčby Václava Payera a jáchymovského lékaře Jiřího Agricoly.

Zajímavá je rovněž šestá kapitola knihy, v níž autoři popisují průběh morových epidemií ve dvou nejvýznamnějších městech pod Krušnými horami, v lázeňských Karlových Varech a hornickém Jáchymově. Asi nepřekvapí, že daleko větší prostor je věnován Jáchymovu, kde byly epidemie kvůli nepříznivým klimatickým podmínkám, zhoršeným navíc jedovatými výpary z pražíren stříbrných rud, častější a jejich následky tragičtější.
Karlovým Varům se zato mor vyhýbal. Snad i proto, že tady nebyly dost příznivé podmínky pro krysy, které mezi lidi přenášely morem nakažené blechy, ale své jistě udělala i přísná preventivní opatření, která moudří karlovarští konšelé v době hrozících epidemií tvrdě prosazovali. Ať už to byly péče o čistotu města či karanténa, do které museli volky nevolky všichni, kdo v době zvýšeného nebezpečí do města přicházeli. Zhoubné epidemie, které jsou v dějinách vřídelního města zaznamenány, se tak dnes připisují jiným infekcím, zejména tyfu.

Mor, jako ostatně žádná smrtelná nemoc, sám o sobě nezanechal žádné hmotné památky. O jejich vznik se museli postarat lidé, kterým se nemoc vyhnula a epidemie přežili. Slova díků za to, adresovaná Bohu a morovým patronům, především sv. Rochovi a sv. Šebestiánovi (Štěpánovi), můžeme dodnes číst na celé řadě morových, trojičných a mariánských sloupů a božích muk, ale i na pamětních jáchymovských medailích nebo na kostelních zvonech.

Morovým památkám, především trojičným sloupům připomínajícím poslední morovou epidemii na Karlovarsku na přelomu 17. a 18. století, jsou věnovány závěrečné kapitoly publikace. Čtenář se v nich nejenom dozví, kdo z nepřehledné galerie svatých platil za ochránce před morem a proč, ale s knihou v ruce může jednotlivé patrony na morových sloupech identifikovat a v překladech z latiny si přečíst slova díků jim adresovaná.
Publikace Jany a Otakara Boříkových tak může posloužit na cestách za poznáním historie Karlovarska i jako originální turistický průvodce. Knížku, bohatě ilustrovanou zejména dobovými rytinami, vydalo v nákladu 400 kusů sokolovské nakladatelství Fornica Graphics.