Dokončení

Po dvou letech skladatelova pobytu v Americe si přijel Dvořák na pár měsíců oddychnout do milovaného domova. Přivezl s sebou mj. i zápisník skic a hudebních nápadů. A právě odtud motivy pro cyklus osmi humoresek. Sedmá se dočkala světové obliby a proslulosti. Vypráví se, že tato melodie napadla Dvořáka ve vlaku. Odtud houpavý rytmus její prvé části. Nakladatelé ji vydali v tisícových nákladech a nejrůznějších úpravách, zejména potom, když ji začal hrát Jan Kubelík.

Slavný Koncert h moll pro violoncello a orchestr patří k nejoblíbenějším a nejslavnějším dílům A. Dvořáka. Vznikl v letech 1894 a 95 v závěru období pobytu v Americe. III. větu po svém návratu do Čech skladatel přepracoval. V Americe přes všechny úspěchy a skvělé existenční podmínky nepřestal toužit po vlasti. B. Šafránek napsal, že spíš než koncert v obvyklém slova smyslu je toto dílo spíše symfonickou básní, jejímž motivem je touha po vlasti.

Americké období přineslo mnoho tvůrčích skladatelových činů. Tím největším zůstane trvale IX. symfonie e moll „Z Nového světa“. Velkolepým úspěchem skončilo její prvé provedení v newyorské Carnegie Music Hall 15. prosince 1893.

Na program 12. symfonického koncertu v Karlových Varech v Poštovním dvoře dne 20. července 1894 zařadil August Labitzký Dvořákovu Novosvětskou symfonii a na tištěný program poznamenal „Erstaufführung in Europa“. Že šlo de facto pouze o kontinentální premiéru, se zjistilo až po 70 letech.

Kontinentální premiéra Novosvětské symfonie se stala fenoménem, který dal podnět pro vznik novodobých hudebních tradic v Karlových Varech. Patří mezi ně především Dvořákovy karlovarské podzimy, Mezinárodní pěvecká soutěž A. Dvořáka a činnost Mezinárodního pěveckého centra A. Dvořáka, o.p.s., přejmenování základní umělecké školy na Základní uměleckou školu A. Dvořáka, hotelu Pinkas na hotel Dvořák, městských sadů na Dvořákovy sady se sochou sochaře Karla Kuneše aj.

Antonín Dvořák byl umělcem skromným, nábožensky hluboce založeným, který miloval přírodu. Jeho láskou byli holubi, které dokonce choval na svém letním sídle ve Vysoké u Příbrami. Byl však i obdivovatelem civilizačního pokroku. Odtud pramenil zájem o lokomotivy a parolodě, obdiv k životnímu ruchu velkých měst, třebaže před ním často utíkal do samoty a zeleně venkovských míst.

Především byl však geniálním skladatelem. Pokaždé však, když dokončil nějaké dílo, sděloval své starosti věrné družce: „Anna, mě už nic nenapadne, ty děti po nás nebudou nic mít.“ Ale manželka Anna poslala Mistra Antonína na procházku, ten si zapálil cigáro, a když se vracel domů, měl dobrou náladu a vesele si hvízdal. Miloval toulky po lesích. Příbramská příroda mu stále dodávala nové síly a inspirace.

Antonín Dvořák byl poctěn doktorátem Cambridgeské univerzity, Karlovy univerzity, později byl jmenován členem rakouské panské sněmovny. Z ciziny se vracel ověnčen slávou, jakou nepoznal žádný český skladatel.

V závěru života psal převážně svá typická díla, inspirovaná českou poezií a příběhy pohádek. Vzniká Čert a Káča, ale především Rusalka. Je příběhem o vztahu člověka a světa přírodních živlů.Otragickém střetnutí těchto světů, o trestu a odpuštění. Posledním Dvořákovým dílem je opera Armida. V průběhu její premiéry byl skladatel nucen ze zdravotních důvodů předčasně z představení odejít.

Prvního května roku 1904 Antonín Dvořák umírá. Na poslední cestě vyprovázela skladatele skupina devíti múz v bílých řízách, držících v ruce palmovou ratolest. Průvod šel z Národní třídy přes Karlovo náměstí na Vyšehrad, na jehož hradbách plály na počest génia smuteční ohně.

Alois Ježek