V pátek 3. dubna, tedy zítra večer se v Lázních III koná další koncert Karlovarského symfonického orchestru. Večer rakouské hudby je již pátým pokračováním cyklu koncertů věnovaných hudbě národů Evropy 19. a 20. století v rámci abonentní řady C Karlovarského symfonického orchestru. Nad koncertem převzala záštitu Dr. Margot Klestil- Löfflerová, velvyslankyně Rakouska v České republice.

Josef Haydn (1732—1809) se narodil v Rohrau v Dolním Rakousku. Začínal jako choralista v chrámu sv. Štěpána ve Vídni, rovněž jako pouliční hudebník, příležitostný doprovazeč, také sluha, až se konečně stal korepetitorem, tehdy slavného operního skladatele Porpory. Seznámil se s řadou významných hudebníků, symfonikem Wagenseilem, Dittersdorfem, Chr. W. Gluckem. Po krátkém působení u hraběte Morzina byl celá desetiletí kapelníkem a skladatelem u hraběte Esterházyho.

Teprve po smrti Esterházyho se stal svobodným umělcem a usídlil se ve Vídni.

V závěru svého života cestoval do Paříže, ale především dvakrát do Anglie, kde získal bohatství a slávu a kde mu byl udělen čestný diplom oxfordské univerzity. K prvé návštěvě Anglie došlo v roce 1790, když londýnský houslista a koncertní podnikatel J. P. Salomon získal od Haydna příslib, že během pobytu (1790—1792) vytvoří pro společnost Professional Concert šest nových symfonií, určených pro její koncerty. Dalších šest vzniklo při jeho druhém anglickém pobytu o dva roky později. Londýnský orchestr byl na tehdejší poměry velmi početný (asi čtyřicetičlenný) s velmi dobrou úrovní. Haydn, který v krátké době získal upřímným vystupováním oblibu účinkujících, sedával u svého spinetu v pozadí pódia a dirigoval svá díla s mimořádným úspěchem.

Jeho umění je uměním důvtipu a nevyčerpatelné melodické invence. Uváděná Symfonie č. 98 je poslední z první šestice londýnských symfonií z roku 1792.

Wolfgang Amadeus Mozart (1756—1791) byl géniem, jehož dílo je obrovské. Praha se může pyšnit tím, že mu připravila několik šťastných chvil v jeho životě. První z nich byla, když v prosinci 1786 uvedl italský impresário Bondini v Nosticově divadle (dnešním Stavovském), Figarovu svatbu. Na rozdíl od Vídně mělo pražské provedení ohromný úspěch. Od té chvíle byla Praha plná Mozartovy hudby. Rozkvetl zde mozartovský kult, podpořený osobními návštěvami skladatele ve městě, které mu porozumělo a kde řídil 29. října 1787 slavnou premiéru Dona Giovanniho.

Mozartův přínos byl ovšem znatelný ve všech oborech, jichž se jako skladatel dotknul. Od instrumentálních koncertů, symfonií a hudby komorní, až po operu. V Köchlově seznamu Mozartových skladeb je uvedeno 626 hudebních děl. Zemřel však za záhadných okolností příliš brzy, v pětatřiceti letech.

Ke světoznámým instrumentálním koncertům patří uváděný hobojový koncert, který Mozart v roce 1783 věnoval proslulému hobojistovi Friedrichu Rammovi z Mannheimu, ač jiné prameny uvádějí, že koncert napsal již v roce 1777 v Salcburku pro hobojistu dvorní kapely Giuseppe Ferlendise.

Třetím autorem večera je Franz Schubert (1797—1828). Měl obrovský hudební talent, ale dožil se jen 31 let. Jeho učitelem kompozice byl Antonio Salieri, muž, který tolik znepříjemnil život Mozartovi, ale k Schubertovi byl laskavý. Mladý Franz byl malé postavy, silně krátkozraký, přitloustlý a neobyčejně plachý. I když jeho skladby byly velice úspěšné, nedokázaly zmírnit jeho bídu. Zemřel na prudké onemocnění tyfem.

Jeho symfonie bývají děleny na čtyři malé a čtyři velké. Uváděná Symfonie č. 6 představuje vrchol symfonií spadajících do prvé skupiny. Schubert ji psal v letech 1817 a 1818, kdy romanticky a bohémsky založený, získal po delší době opět jedno ze svých četných zaměstnání, jako učitel v literní škole. Radostná nálada celé symfonie prozrazuje, že se existenční svízele Schuberta, obklopeného stejně smýšlejícími přáteli, příliš nedotýkaly. Hlavně, že mohl žít uprostřed milované Vídně.

V symfonii zaznívá nevysychající pramen melodického bohatství. Schubert se prvého provedení nedočkal. Symfonie byla provedena až po jeho smrti.

Jan Souček absolvoval Pražskou konzervatoř ve třídě F. X. Thuriho a od roku 2004 je posluchačem Jany Brožkové na Akademii múzických umění v Praze. V roce 2006 získal půlroční stipendium pro studium na konzervatoři ve francouzském Lyonu ve třídě prof. J.- L. Capezzaliho. Zúčastnil se také mistrovských kurzů u J.- L. Capezzaliho, J. Guicharda, M. Bourgua a H. Schellenbergera. Z jeho soutěžních úspěchů jsou nejvýznamnější 3. cena a titul laureáta Mezinárodní hudební soutěže Pražské jaro 2008 a 1.cena na mezinárodní soutěži v Lodži (2005). Byl také semifinalistou soutěže Sony Music Foundation v japonské Karuizawě (2006). V roce 2001 byl členem orchestru mladých Gustava Mahlera, od října 2006 působí jako hobojista Pražské komorní filharmonie. V komorní hudbě spolupracuje s klavíristkou Miloslavou Machovou, působí také v dechovém triu Arundo spolu s klarinetistou Janem Machem a Václavem Vonáškem.

Dirigent koncertu Alexander Apolín absolvoval Akademii múzických umění v Praze a své vzdělání rozšířil na Peabody konzervatoři v americkém Baltimoru a v mistrovských kurzech v italské Sieně a anglickém Dartingtonu. Od roku 1993 působil řadu let jako šéfdirigent Plzeňského rozhlasového orchestru, s nímž nahrál četné rozhlasové snímky i několik CD. V roce 1997 získal druhou cenu v mezinárodní dirigentské soutěži.

(aj)