Koncert abonentní řady C dnes v Lázních III je věnován polské hudbě.

Dominantou programu je 1. klavírní koncert Fryderyka Chopina (1810—1849). Pro mnohé se stal básníkem klavíru. Svým talentem předstihl dobu. Jeho hudební sdělení bylo veskrze polské. V ideovém poslání své hudby se soustředil na bezvýhradnou službu polské národní myšlence. Sám o tom napsal: „Znám své hranice a vím, že bych udělal chybu, kdybych se vzpínal příliš vysoko. Přemlouvají mne, abych psal symfonie, opery a všechno, co je. Chtějí ve mně jediném mít jak polského Rossiniho, tak Mozarta a Beethovena. Ale já se tiše usmívám a myslím si, že je třeba začít od malých věcí. Jsem jenom pianista…“

U jeho klavírních počátků nestál žádný renomovaný světový pedagog, ale zcela neznámý emigrant ve Varšavě český učitel Vojtěch Živný. Tragická událost v roce 1830, porážka polského protiruského povstání, způsobila, že Chopin, nadšený patriot, který byl do povstání zasvěcen, musel prožít další léta v emigraci a v ní také zemřel. Přes Vídeň odešel v září 1831 do Paříže. Chopin se objevuje ve světě velkých tvůrčích osobností — Huga, de Musseta, Balzaca, Delacroixe, Cherubiniho, Rossiniho, Belliniho, Liszta, kteří jej okouzlovali bohatstvím nových myšlenek. Chopin dychtivě vdechuje omamnou a vzrušující atmosféru Paříže.

V roce 1835 přijel do Karlových Varů, kde se setkal po pěti letech odloučení naposledy se svými rodiči.

Po návratu do Paříže přinášejí léta 1836 a 1837 řadu významných událostí. Vrcholí a současně bolestným rozchodem končí jeho láska k Marii Wodzinské. Chopin cestuje do Londýna, schází se s Robertem Schumannem a na večírku u Franze Liszta se seznamuje s osudovou láskou — spisovatelkou George Sandovou.

Chopinův první klavírní koncert vyslechneme v podání polského pianisty Wojciecha Waleczeka, absolventa Hudební akademie Karola Szymanowského v Katovicích a postgraduálního studia na Vancouver Academy of Music v Kanadě. Je laureátem řady mezinárodních soutěží (např. „Artur Rubinstein in memoriam” v Bydhošti, Franze Liszta ve Vroclavi, Seilera v Palermu). Jako sólista vystoupil v mnoha evropských zemích. Nahrává pro rozhlas i televizi.

Henryk Wieniawski patřil k nejvýznamnějším polským houslovým virtuózům 19. století. Studoval na pařížské konzervatoři, kde získal diplom s nejvyšším oceněním.

Vystupoval se svým bratrem, klavíristou Josefem, ale také dva roky ve Spojených státech s Antonem Rubinsteinem, později Paulinou Luccovou. Přes těžkou srdeční chorobu nepřestával s činností virtuóza.

Jako skladatel psal výlučně houslové skladby: dva koncerty, polonézy, virtuózní etudy, Scherzo, Tarantelu, fantazie a další. Na koncertu uslyšíme jeho II. koncert pro housle a orchestr d moll, na kterém pracoval Wieniawski patnáct let.

V jeho skladbách dominuje prvek virtuozity. Kompozice jsou často vroucí až sentimentální. Mají však zpěvnost, lehkost a specifickou eleganci francouzské školy, pro kterou se s nimi budeme trvale setkávat na koncertních podiích.

Dnešním interpretem houslového koncertu je Vladislav Liněckij. Absolvent Gněsinova institutu v Moskvě, zahájil svou uměleckou činnost na četných pódiích Ruska a Ukrajiny, mj. jako zástupce koncertního mistra Filharmonie v Charkově. Od roku 1992 v ní pokračuje v České republice. V roce 1994 se stal koncertním mistrem KSO. Vladislav Liněckij se uplatňuje jako komorní hráč a sólista významných houslových koncertů.

Karol Szymanowski (1882—1937) je pro nás v Čechách autorem poměrně neznámým. Je však nejvýznamnějším polským skladatelem 1. poloviny 20. století. Narodil se v Tymozowce na Ukrajině. V 19 letech odešel na varšavskou konzervatoř, kde studoval skladbu. Spolu se svými vrstevníky, zejména s Mieczyslawem Karlowiczem, kterého stihla v Tatrách v lavině předčasná smrt, ve skupině Mloda Polska usiloval o průbojnou polskou hudbu. S přáteli houslistou P. Kochaňskim a klavíristou A. Rubinsteinem propagoval po celé Evropě a v Americe skladby mladých polských skladatelů.

Jeho hlavním dílem jsou písně, klavírní skladby, opery, zpívaný balet, ale také 4 symfonie, z nichž na karlovarském koncertu uvedeme druhou. Je-li považována první symfonie za „tovaryšské“ dílo, je druhá symfonie vlastním vkladem dokonalého mistra svého oboru do hudby pozdního romantismu. Karel Szymanowski vytvořil svým dílem pevný základ polské moderní hudby. Jeho partitury velkého symfonického orchestru jsou předchůdci nových kompozičních technik. Jeho tvorba stojí na průsečíku vlivů Chopina, R. Strausse, filosofie Orientu a francouzského impresionismu. Využití podhalanského folklóru připomíná našeho Vítězslava Nováka. Tím je slovansky blízký i české hudbě.

Dirigent Martin Lebel, absolvent Národní konzervatoře v Paříži a laureát prestižních mezinárodních soutěží Mitropulosovy v New Yorku (1998) a Prokofjevovy v Petrohradu (2003), spolupracuje s četnými evropskými orchestry, mj. Pražskou komorní filharmonii, Petrohradskou filharmonii a trvale řídí L´Orchestre de Bretagne. V Karlových Varech, kde je stálým hostem, se představil i jako pozoruhodný skladatel. Martin Lebel vnímá citlivě génia loci lázeňského města, v němž dleli velikáni světové kultury.