Kapela The Plastic People of the Universe vzešla z mohutného bigbítového kvasu, který v Československu koncem 60. let právě vrcholil. Hlavní hvězdou kapely byl v době jejího zrodu zpěvák Michal Jernek, ale rozhodujícím článkem pro její další směřování byl baskytarista, skladatel a rovněž zpěvák Milan Hlavsa.

Plastici hráli zpočátku převzaté skladby, mimo jiné i od Velvet Underground, pročež si kapely povšimli i intelektuálové z výtvarných kruhů. Mezi nimi byl Ivan Jirous, zvaný Magor, do té doby spolupracující se slavnou psychedelickou skupinou The Primitives Group. Ta stála právě na pokraji své existence a proto se Magor bez váhání Plastiků ujal jako umělecký vedoucí. Od Primitivů přivedl zkušeného kytaristu Pepu Janíčka, zdatného a ukázněného hudebníka, který spolu s nezkrotným a tvůrčí invencí nabitým Hlavsou vytvořil ideální dvojici.

S nástupem tzv. „normalizace“ na počátku 70. let přišla i doba zkracování vlasů, přejmenovávání kapel, odchodu rockerů do popmusic a rekvalifikačních zkoušek. Plastici pod Magorovým dohledem režimní nabídku ke kompromisu nepřijali a odebrali se dobrovolně na cestu do hudebního podzemí. Od roku 1973 vystupovali už pouze amatérsky nebo soukromě, mimo jiné i na třech tzv. Festivalech II. kultury (1974, 1976 a 1977).

V roce 1976 došlo ze strany moci k masivnímu policejnímu zásahu, řada hudebníků z kapely i jejího okruhu skončila ve vazbě a vzdělanější z nich nakonec i na mnoho měsíců ve vězení. Mezi nimi byl i Magor a saxofonista Plastiků Vráťa Brabenec. Po jejich návratu z vězení kapela obnovila svou činnost, ale koncerty byly už jen sporadické a konaly se v nejpřísnějším utajení. Na mnoho let poslední koncert před diváky odehráli Plastici v roce 1981 v Kerharticích.

Represe ze strany režimu sílily, proto Brabenec nakonec emigroval a zbytek skupiny se věnoval už jen studiovému nahrávání. O kapelu se starali střídavě Magor, Dana Němcová nebo Václav Havel, (podle toho, kdo byl právě ve vězení a kdo na svobodě) dbali na to, aby se nahrávky dostávaly za železnou oponu a mohly tam vycházet na gramofonových deskách.

V roce 1987 se Plastici po existenční agónii rozpadají a jejich hlavní jádro (Hlavsa, Janíček a Kabeš) „vnitřně emigrovalo“ do souboru Půlnoc.

Roku 1992 byla kapela Plastic People příležitostně vzkříšena, aby odehrála vzpomínkový koncert v pražském klubu Roxy, ale po návratu Brabence z emigrace povstávají v roce 1997 Plastici z popela. Koncerty příliš nehýří, ale všude sklízí uznání a ovace a dostávají nálepku „hradní kapely“.

Smrt vůdčího ducha Milana Hlavsy v roce 2001 kapelu tvrdě zasáhla, ale na jeho místo nastupuje baskytaristka Dg 307 Eva Turnová, která vtiskuje souboru nový, poněkud klidnější výraz.

V letošním roce vydávají Plastici nové CD Maska za maskou a vyjíždějí na turné, při kterém se zastaví i v karlovarské Husovce, kde 1. února od 19.30 hodin nové cédéčko pokřtí. Nenechte si tuto jedinečnou událost ujít.

(vš)