Skoky se připomínají roku 1518 jako statek Voršily Štampachové, 1564 příslušenství Údrče. Místo je známé od roku 1717, kdy zdejší statkář postavil malou kapli určenou k uctívání obrazu P. Marie Pomocné.

Množství zázraků a vyléčených nemocí proslavilo toto místo natolik, že zde byl v roce 1738 postaven poutní kostel. Jednolodní kostel Navštívení Panny Marie z let 1736 až 1738 je postavený na původním místě staré kaple. Mohutný svatostánek s obdélníkovým presbytářem, s dvouvěžovým průčelím s železnými vraty s motivy hvězd v diagonální mříži je po častých nájezdech vandalů velmi zdevastován. V interiéru kostela takřka nic nezůstalo.

V knize „Umělecké památky Čech“ 1980 se lze dočíst o unikátním vybavení kostela: Hlavní oltář z doby kolem roku 1760, s baldachýnem na čtyřech točených sloupech. Za oltářem kulisovitě řazené dřevěné stěny se sochami andělů a holubicí Ducha svatého. Na třetí stěně obraz zdejší poutní madony (kopie obrazu P. Marie Pasovské) z r. 1717 od toužimského malíře J. W. Richtera. Po stranách oltáře na brankách sochy sv. Zachariáše a Alžběty. Boční oltáře z roku 1760. V interiéru obrazy sv. Josefa, sv. Jana Nepomuckého, sv. Václava a kopie obrazu zdejší P. Marie z poloviny 18. století. Sochy sv. Václava, Madony, sv. Anny a Jana Nepomuckého. Kazatelna z doby kolem roku 1760 s reliéfem zvěstování P. Marie, bohatě vyřezávané lavice a zpovědnice.

Celá obec, která měla ještě v roce 1929 asi 160 obyvatel, začala pustnout po odsunu původních německých obyvatel. Přesto, že přišli noví obyvatelé, byla obec v roce 1970 stavbou Žlutické přehradní nádrže odříznuta od světa. Zničeno bylo i elektrické vedení do obce. Poslední obyvatel ukončil svůj život skokem do studny ve Skokách někdy v roce 1988, kdy obec byla již dávno opuštěná. Život v tomto významném duchovním místě byl prostě nežádoucí.

Traduje se, že důvod, proč nebyl kostel zničen jako desítky dalších v pohraničí, byl ten, že sloužil jako navigační bod pro vojenské letectvo při cvičných letech.

Největším trnem v oku byly ovšem tehdejším „mocipánům“ poutě, které se konaly minimálně dvakrát do roka. Již na konci sedmdesátých let přijížděli němečtí rodáci, podpořeni německými křesťany, sdruženými v „Ackermannově obci“. Společně s českými křesťany a za podpory např. Františka kardinála Tomáška se společně modlili za smíření a porozumění mezi národy. Tradice poutí nezanikla ani v době obou světových válek a socialismu. I kostel zůstal na rozdíl od domů v obci zachován v docela důstojném stavu.

Po roce 1989 nastává úpadek zcela nových rozměrů: kriminalita a ničím nevázané, nezodpovědné chování, zapříčinily totální devastaci interiéru kostela. Báně kostelních věží byly v roce 2006 zbaveny plechů a o rok později byly uříznuty horní části bání a zničeny. V souvislosti s tímto největším kriminálním činem je dobré připomenout zázrak, který se stal jednomu ze zlodějů, jenž při odřezávání báně spadl z výšky 30 metrů na zem. Přivodil si velmi těžké zranění s výhledem strávení zbytku života na invalidním vozíku. Při soudním přelíčení, zhruba rok po této události, se obviněný mohl sám volně pohybovat.

Toto místo je tedy skutečně zázračné. Vchody a okna chrámu byly z důvodů neustálého ničení zazděny, aby se zachránila alespoň vlastní stavba. Díky poutníkům, kteří stále přicházejí na toto kouzelné a svaté místo, řádu premonstrátů z Teplé u Toužimě, kteří jsou majiteli tohoto chrámu, a sdružení „Pod střechou“ z Toužimi dochází postupně k záchraně tohoto druhého nejvýznamnějšího mariánského poutního místa v západních Čechách.

(red)